Do soutěže je pro Vás připraveno celkem čtrnáct červených dresů, které společně podepisovali hráči reprezentačního týmu během poslední společné akce (duben 2013). Ptáte se jak vyhrát některý z nich? Počínaje pondělím 27. května se každý den dopoledne se objeví na svazovém webu a facebookovém profilu otázka, vztahující se k historii nebo současnosti házenkářské reprezentace České republiky (Československa).

Správná odpověď na danou otázku, zaslaná na emailovou adresu vtipil@chf.cz bude vstupenkou do losování, které proběhne vždy následující den v 8.00 hod. Do předmětu mailu uveďte heslo „Dres“ a číslo dresu, o nějž soutěžíte. Nezapomeňte připojit své celé jméno a telefonický kontakt, abychom se mohli domluvit na předání či zaslání výhry. Pokud se stanete výhercem dresu již jednou v průběhu soutěže, bohužel se nemůžete ucházet opět o výhru. Týká se to i závěrečného 14. kola soutěže, kdy se bude losovat výherce dresu s číslem 9. Do tohoto losování budou zařazeni všichni hlasující z uplynulých kol, bez ohledu na to, zda odpověděli správně či špatně (s již zmíněnou výjimkou výherců z předchozích kol). V případě, že se hlasující zúčastnil několika kol, budou zařazeny do závěrečného slosování všechny jeho hlasující lístky zvlášť! Čím většího počtu kol se tedy zúčastníte, tím větší budete mít šanci vyhrát v závěrečném losování o dres č. 9.

Dnes soutěžíme o dres číslo 33 a až do zítřejší 8. hodiny ranní nám tedy můžete posílat své odpovědi na otázku:

V posledních dvou otázkách jsme se zaměřily na dvě z největších legend nejslavnější etapy historie české a československé házené, dnes se přesuneme k současnosti českého výběru. V něm také před nominací pro zápasy s Izraelem a Černou Horou figuruje házenkář, který právě proti Izraelcům zajistil osmi góly jedinou výhru českých juniorů na EURO 2010 své věkové kategorie. Napíšete nám jeho jméno a také klub, ve kterém vstoupil do vrcholové seniorské házené?

Správnou odpověď společně se jménem dalšího výherce a otázku na příští den naleznete našem webu a facebookovém profilu zítra v 9.00 hod.

Odpověď na včerejší odpověď zněla Jiří Vícha a z Vašeho hojného počtu odpovědí se nám sešla jediná chybná. Jiří Vícha pro mnohé zůstává tou největší legendou, kterou česká a československá házená v celé své historii měla, proto ani napsat nám jeho jméno pro Vás nebylo problémem. On sám by ovšem určitě nepoužil slovo „házená“, ale „handball“, o jehož prosazení do běžného českého slovníku neustále usiloval. Souviselo to jak s jeho světovým rozhledem, tak skutečností, že počátky jeho „handballové“ kariéry patří do házené, která je dnes označována jako národní.

Počátky kariéry Jiřího Víchy a jeho ve své době průlomový styl gólmanského postoje.

Jiří Vícha měl jako rodák ze Starého Plzence, tedy z tradiční „házenkářské“ oblasti, s touto házenou pochopitelně také zkušenosti, ale v 50. letech se stal jedním z průkopníků a nejúspěšnějších hráčů „handballu“. Jeho činnost je spojena především s týmem Dukly Praha, se kterou jako hráč i trenér celkem třikrát triumfoval v PMEZ, předchůdci Ligy mistrů. Cenné kovy získal i v československém reprezentačním dresu, přestože u triumfu na MS 1967 již chyběl. Naposledy na světovém turnaji hájil československou branku během smolného šampionátu v roce 1964 v Praze, z něhož zklamání Čechoslováci vytěžili pouze bronzové medaile - ano, ve vnímání přímých účastníků to budou navždy „pouze bronzové medaile“. Pro Víchu osobně to byl poslední čtvrtý cenný kov z MS (stříbra 1958 a 1961 a bronz vedle "Prahy 64" také z roku 1954). Světovou házenou ovlivnil hned několika dnes běžnými trendy jako založením rychlého útoku nebo specifickým postojem brankáře, neboť až „do Víchy“ se chytalo stylem fotbalových gólmanů.

Dařilo se mu i v následné trenérské profesi. V pozici hlavního trenéra dovedl československou reprezentaci k jedinému cennému kovu na olympijských hrách (Mnichov 1972) a stál i u největšího klubového úspěchu let osmdesátých, když v roce 1984 kočíroval Duklu Praha spanilou cestou PMEZ. Úspěchy slavil i během své trenérské kariéry v TS Grosswaldstadt (už na konci 80. let), se kterým se mu dařilo v bundeslize, tamním poháru i evropských soutěžích.

Stříbrní medailisté z Mnichova - ani s jednou odpovědí vztahující se k tomuto týmů jste zatím neměli v naší soutěži problémy. Trenér Jiří Vícha stojící třetí zleva a kapitán Jaroslav "Bagr" Konečný ve spodní řadě druhý zleva.

V posledních letech života bojoval s vážnými zdravotními problémy, ale stále disponoval svým břitkým analytickým myšlením a schopností věcně diskutovat. Bedlivě sledoval házenou, především tu německou, se kterou byl jako hráč i trenér (a posléze jako vážený zahraniční příznivec) ve velice úzkém kontaktu. Dlouhodobě se angažoval v olympijském hnutí a českém klubu fair-play, který spoluzakládal. Obdržel několik vysokých vyznamenání, řád MOV dokonce přímo z rukou pana Juana Antonio Samaranche. Bohužel svůj boj s vážnou chorobou v letošním lednu prohrál, a tak další ocenění budou mít smutný dovětek „in memoriam“. A ony budou přicházet - vždyť jen tento týden byl zařazen do nově vzniklé Síně slávy Unie profesionálních trenérů ČR a také navržen senátory na státní vyznamenání, která uděluje prezident republiky!

Hráčskou házenkářskou kariéru Jiřího Víchy sleduje autobiografická práce „Házená je můj život“, na které spolupracoval s Jaroslavem Velíškem. Kniha nadále zůstává jedinečným dokladem o vzestupu handballu v Čechách. Ústy Jiřího Víchy rovněž vypraví Ota Pavel o triumfu Dukly Praha v PMEZ 1963 (v povídce "Plná bedna šampaňského").

Dnes se losovalo z o něco méně hlasů než včera, ale i tak se sešlo více než osmdesát správných odpovědí! Všechny tyto správné odpovědi, i ona výše zmíněná jediná chybná, postupují do závěrečného losování o dres číslo 9. S výjimkou té, která už dnes přinesla hlasujícímu radost z výhry dresu číslo 26. A tímto výhercem se stal:

pan  Marek Vincour

GRATULUJEME!