Sedí v pokoji fyzioterapeuta Petra Tahovského a poslouchá rozhovor svého gólmanského kolegy Martina Galii. Jakmile padne slovo kamarád, populární Štochlík ironicky hlesne: „Ty přece nemáš kamarády.“ A všichni se smějí, včetně novinářů a televizního štábu.

A tak je to s ním pořád. Skoro pořád.

O Jíchovi: Už s ním nebydlím. Filip simuluje. Kvůli tomu jsem dostal samotku. Nebylo to vůči mě fér, chtěl jsem říct. (A zase se směje na celé kolo)

O chrápání: Z toho mě nařknul Filip. Ale on lže. Nemůže to vědět. Jednak skoro pořád mluví. A když náhodou přestane, tak hned usne.

O Jíchovi II.: Moc dobře se mu nedaří. Viděl jsem ho. A nic moc. Momentálně to na žádný sport nevypadá. Ale fandím mu a věřím, že bude fit.

O běhání: Vždy chodíme běhat i mimo trénink. I tady jsme byli s Filipem. Dokud ještě žil. Asi nevydržel moje tempo.

O jídle: Nejsem moc náročný. Proto jsem i tady spokojený. Většinou se držím toho, co znám, abych nedopadl špatně. Tedy hodně zeleniny, ovoce, trochu masa, ryby. Nepřeháním to.

O atmosféře v halách: Škoda, že chodí tak málo lidí. Na poloprázdné hlediště není pěkný pohled. Ještě že přišlo tolik Francouzů. Bylo jich fakt dost a krásně fandili. A jsem moc rád, že dorazili i naši a byli slyšet. To potěší. Jasně, kdyby přišlo šest tisíc lidí, tak by to bylo lepší.

O dovolené v Kataru: Popravdě řečeno nerad cestuju. Jsem na cestách celý rok, takže si užívám hlavně v Česku. Poznávám ho a baví mě to. Kamkoli za hranice bych moc nejezdil, natož do šedesáti stupňů, nebo kolik je tu v létě.

O klimatizaci v hotelu: Vypínám. Je to lepší než riskovat a běhat z velmi vychlazených prostor do veder. Třeba tréninková hala je překlimatizovaná a vyjít z ní ven není příjemné a pro zdraví nikterak optimální. 

Brankář Petr Štochl při prvním zápase na mistrovství světa v Kataru. | Foto: Pavel Lebeda/chf.cz