Zvažoval jste, že byste do zápasu nastoupil?

Doktor se na to moc netvářil, ale chtěl jsem kluky podpořit. Dnes jsem byl na zápase jenom jako morální podpora. Ptal jsem se kluků, jestli chtějí, abych zůstal v hotelu, anebo mě chtějí v hale. Říkali, že jestli se můžu rozcvičit, tak ať jdu s nimi. Takže jsem jel.

Jak vám je po střevních problémech a horečkách?

Zhubl jsem sedm kilo, což je strašidelné. Nejde o to, abych hrál dobře, ale abych zápas vůbec přežil ve zdraví. Je jasné, že vydržím deset minut, pak budu deset minut sedět a potom znovu půjdu hrát.

Máte představu, jak by vaše hra proti Egyptu mohla vypadat?

To vůbec nedokážu říct. Ale není třeba plakat nad tím, co se stalo. Nikdo z nás to nemohl ovlivnit. Po týdnu v Kataru zkusím konečně trénovat a uvidíme, jak budu vypadat. Třeba tak příšerně, že mě doktor ani nepustí do zápasu. Já momentálně žiju v krátkých intervalech. Teď si chci si dát k večeři něco jiného než suchou rýži a bramborovou kaši. Pak se pokusím tým trošku oživit a probudit po tom výsledku se Švédy. Když nebudu mít „klepací“ nohy, půjdu do toho.

Už jste se snažil aspoň nějak „sportovat“?

Dneska už je to relativně normální, dokonce jsem byl v posilovně něco zkusit, aspoň trochu probudit svaly.

Jak jste z lavičky prožíval zápas se Švédy?

Hráli jsme s nejsilnějšími soupeři, kteří byli možní – Francouzi a Švédové. Ti mají mladou dravou sílu, taková klasická severská házená. Dnes nám dali obrovskou lekci. Nechtěl bych úplně říct, že jsme s tím počítali, než jsme sem odjížděli. Ale věděli jsme, že nás tady taková lavina čekat bude. Pro nás bylo důležité, abychom udrželi „morál“, abychom se tady pokusili vzepřít sportovnímu osudu. Musíme se oklepat z pár ran a teď musíme držet náš plán, tedy postup ze skupiny. Možná to zní jako klišé, ale teď si z těch dvou zápasů musíme vzít si ponaučení a hlavně nebýt zlomení. 

Foto: Pavel Lebeda/chf.cz