Dneska jsem ještě moc kluků nepotkal, tak za ně nemůžu mluvit. Ale já osobně jsem toho nemusel odehrát tolik, jako v předchozích zápasech. Navíc jsem se dobře vyspal, najedl jsem se, byl jsem se projet na kole, takže se cítím trochu líp, než ty předchozí dny.
Výsledkově vzato ano. Ale turnaj je hrozně těžký pro všechny týmy a velmi záleží na tom, jak se kdo vyspí nebo kolik sil stál tým předchozí zápas. Včera to bylo vidět u Islandu. Jsou to kluci, kteří normálně vydrží běhat celý zápas, hrají rychle, agresivně a včera byli poloviční. My jsme odehráli to, co jsme odehrát měli. Nedělali jsme tolik chyb, Peťa Štochl nám zachytal. A stačilo nám to. Ukázali jsme si, že to, co děláme, může fungovat. Podle mě to rozhodly maličkosti. Proti Egyptu jsme měli mnoho neproměněných šancí, kdybychom je dali, vyhráli bychom. Kdyby Peťa zachytal z poloviny tak dobře, jako včera, tak jsme vyhráli. Jsou to maličkosti, které zápas strašně ovlivní.
Tohle zažíváme snad každý rok. S národním týmem obzvlášť, když se hraje nějaká kvalifikace nebo šampionát. Skoro vždycky se ještě spoléháme na někoho dalšího, aby to za nás zachránil.
Zápas Egypt – Island se hraje dvě hodiny před vaším zápasem. Budete chtít znát výsledek?
Mě osobně je to jedno. Nastoupíme proti Alžírsku, které ještě nemá žádné body, takže by byla ostuda s ním prohrát. Neviděl jsem ještě moc jejich zápasů, ale nemyslím si, že jsou tak slabí, jak tabulka ukazuje.
A co říkáte na sílu Egypta. Může Islandu sebrat body?
Myslel jsem si, že Švédi Egypt suverénně porazí, a oni s nimi remizovali. Myslel jsem si, že nás Island porazí, a stal se opak. Egypťany žene publikum, hrají v euforii, věří si. Může to klapnout, oni tomu možná věří, ale my to neovlivníme. Mohli bychom jim zkusit poslat nějaký dárek, ale pochybuji, že by to zafungovalo (smích). Uvidíme, jak se to semele.
Hrajete dost pozdě, většinou od devíti večer. Jak se se změnou denního rytmu vyrovnáváte?
Trvá to, než člověk zabere. Jsme třeba do tří v noci vzhůru, koukáme na film. Tím, že jsem se ale včera nemusel tolik vydat, usínal jsem snáz, tělo se rychleji uklidnilo.
Báli jsme se, že budete kvůli trestům brzy ze hry. Jste dost zkušený, abyste odhadl míru, co ještě sudí povolí a kdy už přijde trest?
Nejsem ten nejtvrdší a nejagresivnější obránce. Snažím se spíš kolem hráčů obíhat, nefaulovat je. Nebál jsem se, že budu hned vyfaulovaný. Spíš jsem se bál, aby se nestalo to, co proti Egyptu. Hráč kolem mě proběhl, já jsem se ho skoro ani nedotkl, on vyhodil nohy a já si šel sednout. To jsou věci, které pak člověk také moc neovlivní. Strach z červené karty po třech vyloučeních nemám. S tím se musí v házené počítat a musí se s tím pak umět dál hrát. Na začátku druhého poločasu mě kluci do obrany neposlali, ale jak dostal i Filda druhou dvojku, tak už nebylo koho šetřit.
Katarská média hledala exotické zjevy v každém týmu. U nás vybrali kvůli vousům a tetování vás. Připadáte si jako „exotický zjev“?
Oni sami jsou podle mě více zarostení. Asi se jim to na nás prostě líbí. Já osobně mám takové fáze, měl jsem krátké vlasy, byl jsem bez vousů, ale holení obecně nemám vůbec rád.
Co vaše tetování? Je to nějaká vnitřní výpověď?
Popisuje to mě a můj život. V Berlíně jsem si našel tatéra, který pochází z Tahiti a s touto kulturou vyrostl. Není to běžné tetování, že bych přišel za umělcem a řekl mu, hele, něco mi tady vytetuj. Nejdřív jsme si spolu dlouho povídali a ani to nebylo nejjednodušší, protože on neuměl německy, já zase moc anglicky. Domlouvali jsme se rukama nohama a s jeho kamarády, kteří překládali. Dal mi papír a já jsem mu měl napsat důležití záchytné body svého života, povahové rysy. Tyhle znaky z Polynésie nepopisují věty, ale znak vyznačuje vlastnosti a symboly se dají spojovat do příběhu. Tyhle věci on pak přepracoval do těch znaků, co mám na ruce. Ty znaky ani nepochází z jedné kultury, ale ze třech, protože ne každá kultura má znaky pro všechno, protože lidé v Polynésii žijí na malých izolovaných ostrovech. Zatím to není ukončené, ještě budeme další kousky dodělávat.
I takhle někdy vznikají rozhovory s českými reprezentanty. Pavel Horák si prostě přál sedět. :-) | Foto: Pavel Lebeda/chf.cz