Už jste se z toho zklamání vyspali?

Každý se s tím pere podle sebe. Já jsem z toho smutný, mě ten nepostup mrzí. Teoreticky bychom nemuseli postoupit, ani kdybychom hráli dobře i proti Egyptu, ale nemůžeme říct, že to víme na sto procent, protože jsme prostě proti Egyptu neprodali sto procent toho, na co tým má. Zápas proti Egyptu byl pro nás velkou sportovní školou. Netvrdím, že kdybychom hráli dobře, Egypt bychom porazili. Možná kdybychom hráli kvalitněji, hráli by i oni ještě lépe. My jsme za čtyři body rádi, zvlášť když jsme je vybojovali takovým nadšením, jako ta dvě vítězství.

Je bilance tři prohry a dvě výhry odrazem reálné formy tohoto týmu? Je asi těžké odehrát pět stejně kvalitních zápasů.

Francie skáče jen tak vysoko, jako musí. Byl to pro ně první zápas, rozjížděli se a pro nás je štěstí, že jsme nemuseli zkousnout takový debakl, jako později od Švédska. Francie ukazuje svou kvalitu a bude ji ukazovat nadále. Švédové měli chuť, hráli takticky dobře a my jsme neměli vlastně šanci. Jen jsme se dívali, jak to funguje na špičkové úrovni, když se daří a dělá se nejlepší házená. Já sám za sebe jsem z toho smutný, ale není důležité spekulovat o tom, jestli kdybych byl dříve fit, bych byl schopen víc pomoci. Beru jako fakt to, že budeme hrát proti Rusku Prezidentský pohár, ale na druhou stranu předchozí dva zápasy ve mně vyvolávají pocit, že tento tým jde tou správnou cestou. Že spoluhráči není lhostejný kolega vedle něj a že se snaží bojovat a dřít o to, aby celý tým ukázal dobrou tvář.

Jak byste fanoušky motivoval k tomu, aby dál fandili a sledovali Prezidentský pohár, přece jen pro většinu je to „pohár odpadlých“?

To je pro mě samotného těžké. Já můžu maximálně mluvit za jeho historii. V bundeslize hraje pár Španělů, kteří Prezidentský pohár vyhráli a dost se tím chlubí (smích), takže já bych také neměl problém říct: „Vyhrál jsem Prezidentský pohár“. Nalijme si čistého vína, kdy máme šanci hrát o nějaký pohár? Zvlášť na mistrovství světa? Samozřejmě, že bychom raději hráli osmifinále, ale teď je to jasně dané. Máme před sebou těžký úkol hrát se dvěma silnými soupeři. Rusko tady má dobrou fazónu. Dva zápasy prohráli Rusové o gól, dva o tři. Nebude to s nimi žádný med. A já bych přál hráčům, kteří to začínají poprvé, aby se k nám fanoušci neotočili zády a sportovní náklonost k nám si udrželi.

Tým je teď po dvou výhrách dobře naladěný. Věříte, že se dokáže přenést i do těch dalších utkání a odjíždět odsud s pocitem dobře odvedené práce?

To je náš cíl, bez ohledu na to, jak to dopadne. Je náš cíl, udržet si dobrou tvář a jít dál směrem, kterým jsme se vydali. Včera jsem ze srandy říkal trenérům, že jsme z celé skupiny dali nejvíc gólů. To samozřejmě není obraz naší hry v postupném útoku, ale to je už svým způsobem zlepšení. V minulosti jsme vždy zatáhli ruční brzdu a nikdy jsme nedávali tolik branek. Takto musíme pracovat dál i ve zbylých zápasech a mou povinností jako kapitána je udržet tým v takové náladě. Kdokoliv by měl náznak smutku nebo zoufalství z toho, že hrajeme o Prezidentský pohár, tak je to sice smutné, ale tak v tomto týmu působit nesmí. Potřebujeme každého na to, abychom pomohli jeden druhému a společně ukázali takovou tvář, jako jsme ukázali ve dvou předchozích utkáních. Vůle a energie v tom výkonu byly. Navíc se snažíme o dodržování taktiky a plánu, které jsme si stanovili a to byl posun.

Těch smolných faktorů bylo víc. Zranění, nemoci, vyřazení některých soupeřů… Na začátku to vypadalo, že by čtyři body měly stačit, a nakonec to tak není.

Včera jsem přišel na hotel a míchaly se ve mně pocity. Smutný jsem byl a jsem i teď, ale je zbytečné plýtvat energii na to, jestli to šlo nějak ovlivnit. Často tady koluje slůvko „kdyby“, ale ta situace je jasně daná. Island si to vyhrál bodem proti Francii a Egypt bodem proti Švédsku. A tak to je.

Mluví se o kolektivním výkonu a, ano, musí pracovat celý tým, ale nakonec zápasy rozhodovaly individuality ať už vy nebo brankář Štochl. Je to dobře nebo špatně?

Tým potřebuje individuality a individuality potřebují tým. Laickým okem je to možná i vidět, ale bez toho, abychom pracovali dobře jako tým, nemohl by Peťa Štochl být dvakrát tak úspěšný, jak byl. Možná by se vůbec nedostal do zápasu a skončilo by to špatně. Velký dík patří celé obraně, potom se Peťovi chytá mnohem líp, i když je to už dědek, pořád je to hráč velkých kvalit. Stejně jako mně se hraje mnohem lépe, když v útoku plní každý svůj miniplán. Potom pro mě třeba vybyde o pár centimetrů víc prostoru a pak se snažím něco vymyslet. Z toho důvodu by bylo hrozně nefér říct, že tento tým je o dvou hráčích a jednomu je čtyřicet a druhému třicet dva. Tak to podle mě není. Jsem přesvědčen, že Tomáš Babák na střední spojce, Jakub Szymanski v obraně, Pavel Horák, se kterým tvoříme tým či Petr Linhart, všichni udělali od zápasu proti Egyptu v hlavě kus práce.

Dá se říct, podle toho, co jste zmínil, že ty dva zbylé zápasy vás mohou bavit a mohou vám toho hodně dát?

Já věřím, že ano. To je povinnost mladého týmu. Chceme se ukazovat a růst. Konfrontace s celkem Ruska, které vypadlo z nejsilnější skupiny, je pro nás super prověrkou a kdo si myslí, že jsou to zápasy jen na odchození, toho rychle vyvedeme z omylu. Myslím si, že se dneska na mítinku se jasně řekne, že tomu, kdo by měl jen náznak nevole, nechuti nebo zklamání, jádro týmu musí ukázat, že ty dva zápasy musíme odehrát naplno nehledě na to, co bude svítit na tabuli. Vydali jsme se za nějakým cílem. Všichni podporujeme trenéry a já budu ten první, kdo to v zápase nevzdá a bude připraven nechat si rozbít hubu.

Foto: Pavel Lebeda/chf.cz