VIDEOROZHOVOR. Jan Filip a Daniel Kubeš absolvovali půl roku po nástupu do pozice reprezentačních trenérů první velký turnaj. S týmem, který po celou sezonu oslabovala zranění, získali při své premiéře Prezidentský pohár za 17. místo na mistrovství světa v Kataru. Šampionát končí s pozitivní bilancí čtyř výher a tří porážek. Považují účast na mistrovství za úspěch nebo neúspěch?
Prožívali jste při sedmimetrových hodech v posledním utkání turnaje proti Bělorusku velké nervy?
Jan Filip: Věděli jsme, že čtyři dáme a dvě sedmičky gólmani chytí. :-)
Daniel Kubeš: Sedmimetrový rozstřel je vždy vabank. Ale pořád jsem věřil, že vyhrajeme. Máme výborné střelce a ještě lepší brankáře a Štochlík (pozn. - Petr Štochl) to rozhodl.
Je lepší končit mistrovství světa vítězně s Prezidentským pohárem, ale se 17. místem bez postupu do play-off?
Jan Filip: Na každému turnaji je vždy dobré vyhrát poslední zápas. Nám se to podařilo. Jsme samozřejmě rádi, že jsme to dotáhli, přestože jsme nepostoupili ze skupiny.
Daniel Kubeš: Myslím, že to bylo vidět. Všichni jsme měli upřímnou radost. Je přece fajn porazit Rusko i Běloruska a získat ten pohár. Nikdy jsem nemyslel, že ten Prezidentský pohár má nějaký smysl, ale když jsem viděl kluky, jakou mají radost z výhry proti stejně kvalitnímu soupeři, tak už myslím, že smyl má.
Byla to tedy příjemná tečka za turnajem? Navíc se vám podařilo něco, co už 20 let ne, tedy vyhrát na velkém turnaji čtyři zápasy za sebou...
Daniel Kubeš: Zlepšené výkony souvisí hodně s výsledky. Jsme šťastní, že jsme mohli odehrát ty poslední dva zápasy proti Rusku a Bělorusku a vyhráli je. To je důležité. Je potřeba se naučit hrát každý zápas na sto procent. To jsme nyní předvedli a určitě nás to posune dál.
Co bylo na mistrovství světa nejhorší?
Jan Filip: Dotáhnout to úplně do konce. Byl to ten poslední zápas, ty poslední minuty. Tahali jsme se s Bělorusy až do konce. Rozhodovaly maličkosti. Bylo vidět, že jsme strašně chtěli, možná i proto přišlo štěstí při sedmičkách.
Daniel Kubeš: Myslím si to také - dovést zápas k výhře i v té fázi, kdy se nám nedařilo. Měli jsme šance rozhodnout, ale něco jsme nedali, trefili tyčku. Pro kluky bylo nejtěžší vyrovnat se s tím průběhem, kdy jsme podle mě byli lepší, ale na brankovém rozdílu to nedokázali vyjádřit.
Jan Filip: Vidím ještě to, že tohle byl náš vývoj. Po výhře s Islandem rostlo sebevědomí, v klíčových okamžicích bylo vidět, že si kluci věřili.
Vyzní hodnocení české účasti na mistrovství světa v Kataru pozitivně nebo negativně?
Jan Filip: Začátek nebyl podle představ, ze skupiny jsme nepostoupili. Ale myslím, že od čtvrtého zápasu jsme hráli o hodně lépe, hlavně v útoku. Ve třech zápasech výborně Petr Štochl. Hra se celkově zlepšovala, jsme šťastní, že jsme porazili tři těžké soupeře.
Takže úspěch nebo neúspěch?
Daniel Kubeš: Sedmnácté místo na mistrovství světa se nedá označit jako úspěch. Ale co se za něj dá označit, že jsme vyhráli čtyři zápasy. Dobře, řekněme, že Alžírsko bylo nejslabší na turnaji, ale ti další soupeři byli rozhodně na naší úrovni, možná i nad ní. Jsme šťastní, že jsme tohle dokázali zvládnout, ale zároveň jsme zklamaní, že neprošli ze skupiny. V silách týmu to bylo.
Stojí Prezidentský pohár za oslavu?
Jan Filip: Pohár se musí oslavit. :-) A k tomu je třeba dodat, že nás hrozně potěšila morálka mužstva. Ukázalo charakter, na tomto když budeme stavět, dostaneme se zase dál.
Trenéři české házenkářské reprezentace Jan Filip a Daniel Kubeš (vpravo) se radí při zápase s Běloruskem, koho pošlou na sedmimetrové hody. | Foto: Alžběta Vejrostová/chf.cz