Zářil, usmíval se, radoval se. A žertoval. Pavel Horák měl po vítězném utkání proti Bělorusku o Prezidentský pohár skutečně dobrou náladu. A s nadšením vykládal o tom, jak mohl být za hvězdu a s pokorou o tom, jak se „bál“, aby se nemusel do sedmimetrového rozstřelu.
Čas 59:40. Češi hrají s Bělorusy 28:28. Mají dvacet sekund na to rozhodnout boj v řádné hrací době. Odehrají je skvěle takticky. Střílí gól. A na ukazateli svítí čas 60:00 a skóre 29:28. Český tým se raduje. Bělorusové zuří. Všichni se sbíhají ke stolku časoměřičů. A ten hlavní po pár sekundách, snad jako by ani neprohlížel záznam, gól „ruší“.
Musejí rozhodnout sedmimetrové hody. 
Na ty Češi vyhrávají, když Petr Štochl poslední dva pokusy lapí.
Radost, focení s pohárem a cesta do kabiny.
V mix zóně čekají na Pavla Horáka novináři. S jedním mluví anglicky, pak česky, na závěr německy. A u všech se „baví“, směje, „posílá“ hlášku za hláškou.
K neuznanému gólu prohodí: „Škoda. Bylo by tam krásné hned pobíhat a radovat se. Navíc jsem mohl být za hvězdu, protože bych dal vítězný gól.“ Pak naoko zvážní, když povídá o sedmimetrových hodech. „No vlastně jediné, co mi blesklo hlavou, bylo: panebože, hlavně abych nemusel jít já,“ říká s úsměvem na rtech a dodává: „Ale máme super střelce. Lepší než jsem já. Nejsem úplně vyhlášený sedmičkář. Ale kdyby to bylo nutné, samozřejmě bych šel.“
V tu chvíli za ním pochoduje s Prezidentským pohárem brankář Petr Štochl, hrdina dne. A tak se dva spoluhráči z německého bundesligového klubu Füchse Berlín na sebe culí. A ochotně pózují německému novináři pro fotografii. A Pavel Horák vytahuje „perlu“ nejvyššího kalibru: „Byl jsem přesvědčený, že na sedmičky vyhraje. Když šel do branky na čtvrtou sérii děda Štochl, věděl jsem, že ho to trefí a pohár bude doma.
Stalo se. A je.
Dva "Lišáci" s Prezidentským pohárem z mistrovství světa v Kataru.
Foto: Alžběta Vejrostová/chf.cz; Vít Chalupa