Šestého a třináctého června budou pod jeho vedení bojovat české reprezentantky proti Nizozemsku o postup na prosincové mistrovství světa v Dánsku. Jak rychlé, obtížné či jednoduché je pro kouče, který má přes dvacet let domov na Korsice, přepnout z francouzštiny do češtiny, z klubu k národnímu týmu? Nejen o tom mluví před klíčovými duely sezony Jan Bašný.

Jak rychle se vám podaří „přecvaknout“ z francouzštiny do češtiny a mentálně z klubového režimu na ten reprezentační?

Hodně rychle. Nedělá mi to problém. Ale je fakt, že hráčky v reprezentaci si ze mě dělají legraci, když se mi občas do řeči zatoulá francouzské slovíčko a nebo když si nemohu rychle vzpomenout na nějaký odborný český házenkářský termín. Ale už jsou na to zvyklé.  Na mentální „přecvaknutí“ z klubového režimu už se moc těším. Sezona v klubu byl dlouhá a náročná hlavně po psychické stránce.

A o je vlastně těžší? Ta řeč nebo ta hlava?

Těžší je ta řeč. Hlava je v pohodě hned, jak vidím se členy realizačního týmu, tak i s hráčkami.

Trenér Jan Bašný udílí pokyny hráčkám na trnaji O štít města v Chebu v březnu 2015. | Foto: Alex Wipf

Kolik jste měl před odletem do Česka ještě klubových povinností? A nebo jste se stačil i zastavit doma na Korsice a trochu si i oddychnout?

Klubovou sezonu jsme skončili v úterý (26. května). Od středy jsem na dva a půl dne doma v Ajacciu. A to mi velmi pomůže.

Jak v klubu ocenili páté místo ve vaší první sezoně v Nantes?

Cil, tedy být v play–off, čili do 6. místa, i „přání navíc“, tedy kvalifikaci do evropských pohárů, jsme splnili. V příští sezoně budeme hrát Pohár EHF. Pro klub je páté místo obrovský úspěch, který možná ještě některým nedochází. Vždyť před čtyřmi roky hrál klub ještě třetí ligu. A ve druhé sezoně v nejvyšší francouzské soutěži jsme se dostali do play-off i do evropských pohárů, což je nevídané. Dovolím si tvrdit, že se jedná o nejvyrovnanější a snad i nejkvalitnější evropskou ligovou soutěž. Týmy jsou plné reprezentantek všech světových celků, na posledním mistrovství Evropy loni v prosince hrálo 39 hráček z francouzské ligy. Tedy zdaleka nejvíc ze všech evropských národních soutěží. A v obou semifinále pak 11 hráček z francouzských klubů.

Jak ho hodnotíte vy? Na jaké umístění jste myslel, když jste Nantes loni v létě přebíral?

Šel jsem do neznáma, protože můj „přestup“ byl strašně rychlý a pozdní, protože se uskutečnil až na konci června. Neměl jsem tedy žádnou možnost se podílet na sestavení týmu. Účast v play-off byl cíle reálný, poháry už méně. Prezident klubu je však velmi ambiciózní a očekává výsledky každý víkend.  Myslel jsem hlavně na play-off, protože hrát pak o záchranu je velmi těžké a o sestupujícím ještě není rozhodnuto. 

Lze nějak přenést klubovou spokojenost mezi reprezentantky?

Nejen „lze“, ale musíme dostat hráčky-reprezentantky do správné pohody. Jen v takovém případě máme šanci proti Nizozemsku něco uhrát! Ale to moje, naše práce. S realizačním týmem uděláme všechno proto, abychom hráčky co nejlépe připravili.

Měl jste možnost sledovat české play-off? A jak na vás zapůsobily výkony již nominovaných reprezentantek? Či těch, které jste zvažoval povolat proti Nizozemsku?

Ano, viděl jsem několik zápasů. Ne všechny nominované hráčky byly v optimální formě a ne všechny pobývaly na hřišti dostatek času. Ale jiné prostě nejsou. Budeme mít pár dnů a tréninků je do pohody a formy dostat. Dobré je, že nebudou absence způsobené zraněními a kemp v Luhačovicích zahájíme v nejsilnější sestavě.

Pojďme ještě k Francii. Našel jste tam během sezony nějakou novinku, nějakou zajímavost v tréninku, která by pomohlo v přípravě?

Házená jde stále dopředu. Jak se hrálo a trénovalo před pěti šesti či sedmi roky už není dnes aktuální. Do tréninků i do zápasů přicházíme já i ostatní trenéři s novými konkrétními věcmi. Reprezentantkám jsem po březnovém turnaji v Chebu předal individuální plány fyzické přípravy na šest týdnů před červnovou kvalifikací. Ty plány mi pomohl vypracovat kondiční trenér mého družstva z Nantes. Pevně věřím, že nám to v zápasech s Nizozemskem pomůže.

Dá se srovnat český a francouzský házenkářský svět žen? Třeba ligové soutěže? Jakou roli by hrál ve Francii český mistr Baník Most?

Je to nesrovnatelné. Podmínky a bohužel i úroveň. LHF, jak se první francouzské lize říká, je plně profesionální. Nevím, nemyslím, že by české týmy měly šanci na dobré umístěni. Stříbrný český tým z Poruby dost jasně prohrál s Mios-Biganos ve čtvrtfinále Vyzývacího poháru. Ale tento tým je největší adept na sestup do druhé francouzské ligy.

Nyní budete mít šest dní na přípravu před play-off kvalifikace mistrovství světa proti Nizozemsku. Je to dostatečný čas a na co se v přípravě zaměříte?

Času není nikdy dost. Jen zopakuji, že je třeba dostat tým do správné pohody a do co nejlepší formy. Z taktického pohledu navážeme na to, co jsme začali již v březnu v Chebu. Tedy nácvik hry v početné nerovnováze, zařadíme jednu až dvě nové útočné varianty na překonání nizozemské obrany 0-6, zapracujeme na alternativním obranném systému.

Kolik toho víte o soupeřkách, které skončily sedmé na loňském evropském šampionátu?

O Nizozemkách víme hodně. Máme nahrané a zanalyzované jejich zápasy z prosincového mistrovství Evropy, i z březnové přípravy. Jejich hra je jasná a čitelná. Ale také bohužel hodně rychlá. 

Existují nějaké obavy nebo se naopak těšíte, protože víte, jak soupeře překvapit a postoupit na mistrovství světa?

Obavou je právě ta jejich rychlost.  Ne, nemyslím, že bychom se mohly oba týmy nějak vzájemně překvapit. My uděláme vše proto, abychom v play-off sehráli důstojnou roli a uspěli...

Bude se třeba ptát Ivety Luzumové na výkonnost či hru dvou jejích spoluhráček z Thüringenu?

Samozřejmě že se o tom pobavíme. A nejen s Ivetou. Pár Nizozemek hraje také tady ve Francii (Méty, Toulon), některé v Německu. Každá čerství informace pomůže! Naše reprezentační hra je výsledkem kolektivního úsilí všech – od trenérů přes další členy realizačního týmu až po osmnáctou nehrající hráčku. Tak to máme nastavené a jen tak můžeme uspět. 

Jan Bašný pozoruje hru soupeřek při kvalifikaci mistrovství světa v Olomouci v listopadu 2014. | Foto: Alex Wipf