Co říkáte na ocenění? Vypadala jste velmi zaskočeně.

Myslím, že všichni zasvěcení ví, jak složitou mám za sebou sezónu. Vystřídala jsem dva kluby. Ale jsem za toto ocenění moc ráda. Věřím, že mě to může nakopnout, protože teď zrovna neprožívám nejlepší období. Ale tento úspěch mě snad posune dál. Myslím si, že za tento rok by si to zasloužil někdo jiný, ale když řekli moje jméno, řekla jsem si: Teď je to tam a musím makat dál. Doufám, že se mi bude dařit a se mnou i celému týmu nejen v zápase s Holandskem. Myslím, že náš tým má na to, udělat nějaký úspěch a na mistrovství postoupit. A doufám, že se to splní.

Toto ocenění je jakousi odměnou za Vaši dosavadní dřinu. Jak vzpomínáte na svoje házenkářské začátky?

Vzpomínám na to často a ráda. Mám doma nějaké fotky a vždycky se nad nimi musím smát. Zrovna teď na soustředění jsme si s holkama říkaly, že si dovezeme fotky z dětství a některé holky přivezly právě fotky z házené. S holkama z repre týmu se známe od mala. Ne, že bychom se vždycky potkávaly v reprezentaci, ale často jsme se setkávaly na různých mládežnických turnajích a právě ty dětské turnaje byly asi to nejlepší. Na to vzpomínáme skoro na každém srazu, když si večer sedneme a kecáme. Jsem hrozně ráda, že jsem u házené zůstala, z mých spoluhráček, se kterými jsem začínala ještě na Prioru, už žádná nehraje. Jsem ráda, že jsem u toho vydržela, protože si nedokážu představit, co bych bez házené dělala.

Vzpomínáte na nějaký idol, vzor nebo někoho, kdo Vás nejvíce házenkářsky obohatil a motivoval k další práci?

Nechtěla bych nikoho stavět nad jiné, prošla jsem rukama hodně trenérů. Vypíchla bych ale Lojzu Lasovského, ke kterému jsem přišla do Zory v mladších dorostenkách. Vděčím mu za to, co dnes umím. Pak je trochu vtipné, že můj další trenér v ženách v Olomouci byl Lubomír Krejčíř, který je teď přítel mé mamky, toho ale musím také vyzvednout, házenkářsky mi dal opravdu moc. U těchhle dvou pánů jsem se naučila nejvíc, ale určitě nechci zapomínat ani na ostatní!

Jaké jsou Vaše další házenkářské cíle a sny?

Určitě bych si ještě jednou chtěla zahrát Ligu mistrů. To byl neskutečný zážitek. I když mi to v Záhřebu nevyšlo, tak jsem moc ráda, že jsem si Ligu mistrů zahrála. Samozřejmě mým cílem v reprezentaci je každý rok se dostat na šampionát, to bych si splnila strašně ráda. Ale hlavně bych chtěla zůstat zdravá a hrát házenou do té doby, dokud to půjde.

A jaké plány máte pro nejbližší budoucnost?

Moc bych si přála, abychom postoupily přes Nizozemsko, a pak si chci užít dovolenou. Potom už mě čeká nové angažmá v Maďarsku. Na to se hrozně moc těším, je to pro mě zase nová výzva a doufám, že tam vydržím déle, než půl roku. Že bude líp. A doufám, že se budu víc a víc zlepšovat, abych byla užitečná pro tým reprezentační i klubový.

Foto: Alžběta Vejrostová/chf.cz