V červenci přestoupil po dvou mistrovských titulech s Talentem M.A.T. Plzeň do polského klubu Azoty Pulawy. Padesátitisícové město leží 400 kilometrů od rodné Ostravy. Polštinu zvládl a sám s mírnou nadsázkou říká: Já už snad ani neumím česky. V rozhovoru mluví Leoš Petrovský nejen o změně jazyka, polských reáliích, ale také o zdravotnictví v zemi našich severních sousedů. I o tom, proč odešel na své první zahraniční angažmá. Společnost mu v klubu dělají další dva Češi Jan Sobol a Jakub Krupa.

Jak jste se v Polsku po letním přestupu adaptoval?

Snad dobře. Ale ještě potřebuji trochu času. Ještě se adaptuji. Ale mohlo by to být ještě lepší. Hraji, dávám góly, ale... 

Potřebujete se adaptovat spíš herně nebo na nové prostředí, zemi?

Herně. Ještě se trochu hledám v tom novém herním systému.

V čem je ten systém jiný, nový od toho, který jsme znal z Plzně?

Každý trenér má jiný rukopis a systém. Takže si musím zvyknout. V Pulawy je více starších a zkušenějších hráčů než bylo v Plzni. A ti chtějí, aby se hrálo jinak, než na co jsem byl zvyklý v Plzni. Naopak v Plzni to vedl trenér Šetlík, měli jsme mladý tým. Nikdo tam nebyl tak zkušený, že by si dovolil zastavit trénink a řekl: Budeme to hrát tak a tak. Házená v Polsku je o jednu dvě třídy výš než česká extraliga. Vlastně vším. Rychlostí i technikou. Narážíme na těžší soupeře a především duely proti Kielcům a Plocku jsou velmi náročné. V nich chce člověk podat co nejlepší výkon, je to motivace navíc. V Plzni jsme skoro neprohráli, věděli jsme, že se nás soupeři bojí. 

Je to tedy pro vás výkonnostní posun v kariéře?

To určitě. Především proto, že mám větší minutáž v zápasech než jsem míval v Plzni. Tam začínal Šindelář a až on přišel vystřídat, tak jsem šel hrát. Tady začínám já a záleží jen na tom, jak dlouhá já vydržím. 

Jak dlouho vydržíte?

Jak kdy.  Záleží proti komu hrajeme. Když hrajeme s pořádným soupeřem a běháme tam a zpátky, tak je to pro mě těžší a vydržím méně, dvacet minut, poločas.

Vy jste asi s polštinou neměl problém, nebo?

Sice pocházím kousek od Ostravy, ale s polštinou jsem do styku nepřišel. To bývalo dříve. Já už jsem se na polskou televizi nedíval. A taky měl nikdy nenapadlo, že bych hrál v Polsku. Říkám, že nikdy nevíme, kam nás život zavede. Ale s polštinou po čtyřech měsících nemám problém, domluvím se všude.

Takže jazyková bariéra vaše působení v Polsku nenarušuje?

Ne, ne. Doopravdy ne. Než jsem tam šel, tak jsem uměl tři slova, která mě naučil Honza Sobol, který už tam nějaký rok je. Ale zvládl jsem to v pohodě a jsem za to rád. A kdybych přece jen něčemu nerozuměl, tak mi Honza rád pomůže.

Takže ani nejsou žádné problémy při dorozumívání na hřišti?

Ne. Kluci si spíše řídí mě, takže je to jednodušší, než kdybych musel mluvit já.

slovo – slovo 

Jaký je život v Polsku?

Hm. Zajímavá otázka. Život v Polsku? V Česku všichni nadávají například na doktory, nic se nám nelíbí. Ale jak jsem viděl polské zdravotnictví, tak bych rád dál platil 30 korun poplatek. Protože tam je to fakt strašné, strašné.

Takže jste už jste musel navštívit polskou nemocnici?

Naštěstí ne. Tedy ne sám se sebou. Vezl jsem spoluhráče do nemocnice s výronem. Nedostal ani berle, ani ortézu. Na výron dostal led ve spreji.

A když odhlédnete od zdravotnictví, tak jaký je ten skutečný život tam?

U mě takový, jaký si ho s přítelkyní „doma“ uděláme. Je fajn, že se jako Češi scházíme. Každý čtvrtek chodíme společně na obědy. Na zábavu nebo nějaké kulturní vyžití není moc času. V týdnu máme sedm tréninků, když hrajeme až v neděli, tak máme osmý ještě v sobotu. Takže si rád odpočinu. Už třeba jen tím, že doma poležím. A když už vyjde čas, tak vyjdeme do padesát kilometrů vzdáleného Lublinu, který je výrazně větší než Pulawy. Tam jsou dobré restaurace, krásné staré město. Takže občas podnikáme výlety.

V Pulawy si tedy odreagování příliš nedopřejete?

Co vím, tak je tam kino. Prý i nákupní středisko, ale tam jsem ještě nebyl. Údajně není nic moc. Já však na nakupování nejsem. Teď jsem tam byl nějakou dobu sám, takže mě kluci hodně navštěvovali. Hráli jsme na Xboxu.

Jak se o vás klub postaral? Dostal jste byt a auto?

Dostal jsem byt. Auto mám svoje, takže jsem jiné nepotřeboval. Bydlím kousek, 900 metrů, od haly. Takže začnu chodit pěšky.

A když srovnáte klubové zázemí v Pulawy a v Plzni, které vyjde lépe?

V Polsku se mi velmi líbí, že mám rehabilitace, masáže, bazén v jednom místě. Pro Plzeň zase hraje to, že ta hala je výrazně novější. 

Takže po čtyřech měsících prvního zahraničního angažmá jste spokojený?

Ano, pro mě je to pozitivní změna. Uvidíme co řeknu za tři roky, až tam budu končit.

Plánujete, že v Pulawy dodržíte smlouvu až do konce nebo byste rád přestoupil do nějakého věhlasnějšího západního klubu?

Na západ by chtěli asi všichni. Ale já jsem na tři roky podepsal v Polsku. Chceme udělat třetí místo v lize a co nejdále dojít v Poháru EHF. To jsou teď naše cíle. Jak v klubu, tak i moje.

Do Polska jste šel zřejmě nejen kvůli vyšší kvalitě tamní soutěže, ale i za penězi...

Ano. Kvalita je tam vyšší. I peněžně jsem si polepšil, ale o kolik, to si nechám pro sebe.