Ve Zlíně vás hnali diváci naplno ze zaplněných tribun, i Turci vás ale bili ze všech stran a bojovali o postup. Jak jste zápas prožíval?

Diváci utvořili skvělou atmosféru a mě se to moc líbilo.  Ve druhém poločase, kdy se Turkům přestalo dařit, jejich emoce vzplály natolik, že jejich nejlepší hráč dostal červenou. To je tak netaktické a nedisciplinované... Jasně to ukazuje jejich jižanskou mentalitu.

Disciplína tedy byla na vaší straně.

Naším plánem bylo zvítězit každou čtvrthodinu o jednu branku, což na závěr se nám podařilo. Snažili jsme se neoplácet, i když jsme opravdu dostávali, jejich hra byla skutečně tvrdá, až zákeřná, a pokračovat v naší hře.

Jak jste na tom byl zdravotně?

Dnes už jsem kotník prakticky necítil. Ještě včera mě trochu pobolíval, ale dnes už to bylo dobré, a tak jsem trenérům mohl nahlásit, že jsem úplně v pořádku a jsem připraven maximálně pomoct.

Bylo vyloučení Döneho poslední kapkou potřebnou k porážce Turků?

Nevím, jestli kdyby hrál, bylo to pro nás komplikovanější, ale určitě jim to nepomohlo. A to především co se týká sebevědomí. Když je nejlepší hráč pryč, tak hráči, kteří to normálně nemusí brát tolik na sebe, jej najednou musí zastoupit.

Souhra Döneho s pivotem fungovala velmi dobře. Dalo se jejich střelecké síle více bránit?

Hrají skvěle. Souhra s pivotem jim fungovala výborně. Pivot je velice kvalitní a navíc má tak sto dvacet kilo, to se pak brání těžko. Oba hrají ligu mistrů, hrají spolu snad od žáků a najdou se snad i poslepu.

Jak vyhlížíte směrem k baráži?

Hlavně doufám, že budeme kompletní, že třeba Pavel Horák nebo Filip Jícha už budou zpátky. Zbytek uvidíme. Pro nás byl zápas s Tureckem snad nejdůležitější za posledních x let. Dostali jsme se do předkvalifikace, což u nás nebývalo zvykem, a kdybychom nepostoupili, bylo by to pro nás asi hodně krušné. Tento zápas jsme zvládli a teď už uvidíme, jak dopadne los. Já nemám žádné konkrétní přání, ale samozřejmě bych chtěl někoho hratelného, s kým bychom si mohli poradit.

Ve Zlíně se vám daří, i v Brně. Čím to?

Já bych si i do další kvalifikace přál hrát ve Zlíně nebo v Brně. Bohužel, v Praze nepřijde plná hala, na Moravě se tribuny skoro pokaždé zaplní a je to pak úplně jiná atmosféra. Diváci se házenou baví a ženou nás dopředu. To se samozřejmě hraje úplně jinak než v nějaké komorní atmosféře.

Cítili jste silně tlak významu tohoto zápasu nejen pro tento tým, ale snad i pro házenou v Česku vůbec?

Tlak tam určitě byl, my jsme usilovali o to, abychom si ho tolik nepřipouštěli. Snažili jsme se atmosféru v týmu alespoň trochu zlehčovat, abychom na to tolik nemysleli. Jít do zápasu svázaný, to je to nejhorší, co se může stát. Otevřeně jsme o tom nemluvili, že je to nejdůležitější zápas opravdu za několik posledních let, ale v hlavě jsme to určitě všichni měli. Každý se na to snažil připravit po svém a nejlépe, jak uměl.

Vnímal jste toto významné utkání i jako jakýsi mezník pro další reprezentační kariéru?

Předně, mě reprezentovat opravdu moc baví. Mám rád tu partu. Mám rád tu atmosféru kolem. Mám rád ten pocit reprezentovat Českou republiku. A hlavně: já jsem si vůbec nepřipouštěl, že bychom prohráli!
 

Foto: Alex Wipf/chf.cz