Obrovské zklamání z toho, že víc než na hřišti se o výsledku odvety a nepostupu českého týmu rozhodovalo jinde. Tohle už nejsou spekulace, hovoří o tom vcelku jasně i statistiky zápasu. Přesto je trenér Jan Filip pyšný na svůj tým a předvedený výkon, i když zklamání z toho, že družstvo zůstalo před branami světového šampionátu stát kvůli jedinému gólu, je obrovské.
Dá se zhodnotit takové utkání po tak velikém zklamání?
Hodnotí se to velmi těžce. Je to pro nás hodně kruté. Ten způsob, jakým jsme byli vyřazení… V prvním poločase jsme to výsledkově ani herně nezvládli, nebyli jsme na tom tak, jak jsme si představovali. Ale je to spojené s tím, že jsme si mysleli, že dostaneme nějakou sportovní šanci na hřišti soupeře. Ale od začátku bylo v podstatě dané, jak se bude utkání vyvíjet.
Ve druhém poločasu se ale hra vyrovnala, náš výkon se rapidně zlepšil…
Ve druhém poločase jsme se trochu zvedli, předvedla se obrovská vůle našeho týmu. Přestože jsme prohrávali i o jedenáct gólů, tak z týmu sršela víra, že jsme schopní to ještě zvládnout. Stáhli jsme manko na sedm gólů, ten jediný chyběl. Ale hráli jsme do posledních vteřin, bojovali jsme. Makedoncům už taky trochu ubývaly síly, my jsme se toho snažili využít, ale tam už rozhodovaly maličkosti.
V čem byla tentorkát hra Makedonců jiná než ve Zlíně?
Makedonci nám dělali problémy hlavně v prvním poločase tím, že jsme nedokázali ubránit jejich proskoky na šestku, kde jsme se nechávali zatlačit. Hodně se toho dohrávalo k Manaskovovi, hodně branek dávali ze sedmimetrových hodů. Lazarov v prvním poločase se tolik neprosazoval, ale až takové problémy neměl, takže bylo jasné, že ten opět nějaké góly dá, ale největším problémem byly průniky na brankoviště. Mirkulovski, Mojkovski – zatlačili nás. My jsme naopak nebyli vepředu proto, že jsme nebyli schopní útočit tak, abychom se dostávali do lepších šancí. Nedařilo se nám přehrávat makedonskou obranu tak, jak jsme si připravovali.
Můžeme se ohlédnout za celou kvalifikací? I bez Horáka a Jíchy, jak už bylo tolikrát připomínáno, odehrál tým dobrou sezónu a dobrý kvalifikační cyklus. Chyběl jediný gól…
Myslíme si, že jsme se herně hodně posunuli dopředu. Jeli jsme sem s tím, že je v našich silách postoupit. Ale musíme vyzdvihnout celý tým. To, jak odvážně hráli naši hráči v takovém prostředí, jako bylo v Makedonii. Nezabalili jsme to ani pod tlakem, bojovali jsme do konce. Byla vidět obrovská víra a to dřív v týmu nebylo. Někteří kluci překročili svůj stín. Makedonský tým je daleko zkušenější, ale my jsme se posunuli o krok dál a tentokrát to nestačilo. Ale věříme, že když budeme pracovat dál, nastane další posun. Je to dlouhodobý proces. Jsme na tým pyšní, za to, co v kvalifikaci kluci odevzdali. Ano je hodně chyb, které musíme do budoucna zlepšit, ale posun dopředu tam určitě byl.
A co budoucnost? Jakým směrem se bude ubírat další práce s týmem?
Nastavili jsme nějakou cestu, kterou jdeme a chceme po ní pokračovat. Pokud se budeme posouvat herně dál, posuneme se i výsledkově. Času na práci s týmem není tolik, čeká nás hned další kvalifikace, předtím nemáme žádný kemp. Na přelomu října a listopadu budeme načínat další kvalifikaci, bude zase důležité, jak ji načneme, ale třeba s Makedonií budeme mít třetí pokus na to, vrátit jim porážku a vyřazení.
Děkujeme moc celému týmu za bojovnost!
Já chci moc poděkovat fanouškům za podporu, kterou tým měl. Ať už ve Zlíně, nebo v Makedonii. Cítili jsme ji a týmu to dává hrozně moc. Nakonec je to smutné. My jsme z toho smutní a moc zklamaní, ale budeme se koukat dopředu. Musíme se posunout dál. Mysleli jsme si, že na hřišti dostaneme šanci, ale asi to bylo naivní.
