Trefila se pětkrát. Spolu s Michaelou Hrbkovou tak byla nejlepší střelkyní českého týmu v zápase. Přesto, ukrytá na křídle, patří k nejméně nápadným článkům české hry. O to střelecky nebezpečnějším, jak se ukázalo v zápase proti Maďarsku. Veronika Malá.
Odchovankyně písecké házené, líhně českých reprezentantek, se přes Slavii Praha prostřílela až do německé bundesligy. V pondělním zápase proti Maďarkám pak střelecky zazářila i na mistrovství Evropy. S první trefou spadla z dvaadvacetileté křídelnice jakákoliv tréma a roztočil se brankostroj. „Každé hráčce se uleví, když dá první gól. Pak se hraje o to líp. Šlo to o to snadněji, když jsme vyhrávali. Trenér říkal, ať to nebereme s respektem, myslím, že se nám povedlo zahrát bez respektu k soupeři a bylo to dobře,“ ohlíží se Malá za prvním českým zápasem na EURU, ale přiznává pocity, které prožívala, když na začátku druhého poločasu smazaly Maďarky český náskok: „Mně se honilo hlavou hlavně nepolevit a udržet to vedení. Bylo důležité, že jsme se nenechaly zaskočit a vlastně jsme pořád pokračovaly v naší hře, disciplinovaně každá z nás plnila své úkoly.“
Právě pečlivé dodržování připravené taktiky i bezprostředních pokynů bylo podle Malé receptem na české vítězství. „Každá hráčka na hřišti i na střídačce měla svůj úkol, myslím si, že se nám to podařilo splnit, jak jsme asi chtěly. Nakonec to vedlo k výhře.
Ve čtyřicáté minutě vrátila Veronika Malá šťastnou střelou český tým do vedení při jeho dvojnásobném oslabení. „V házené jeden dva góly nic neznamenají, vše se může změnit během minuty. V tu chvíli jsem neměla v hlavě snad žádné konkrétní myšlenky, jen ubránit a dát gól. Takové střely zkouším a hlavně - spoluhráčky byly obsazené, takže to bylo na mně. Prostě jsem si věřila, vyskočila a bylo to tam,“ komentuje skromně jeden z klíčových okamžiků zápasu Malá.
Talentovaná házenkářka věří, že pro úspěch bylo zásadní i to, že se Češky nezalekly papírových prognóz: „Nelekly jsme se soupeře, jména, prostě jsme do toho šly s tím, že chceme vyhrát. Pomohlo nám video, dobrá příprava. Bylo to o nás, o naší obraně, byly jsme na ně dobře připravené a měly jsme přečtené jejich signály.“
Oslavy? Byly krátké, ale o to intenzivnější. „Byl takový malý tanec v šatně, ale žádné velké oslavy. Bez alkoholu. Ta skupina se může zamotat, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Musíme být soustředěné, čekají nás ještě dva zápasy ve skupině,“ připomíná Malá.