Házenkářky zítra čeká poslední utkání základní skupiny. Při příznivé konstelaci a v případě výhry nad Dánskem si Češky mohou nést do další fáze šampionátu až čtyři body. Co říká před zápasem proti silným soupeřkám ze severu Kristýna Salčáková?
Jak se vám rozležel v hlavě včerejší výsledek i postup?
Ono se to pořad ještě v hlavě přebírá. Po včerejším prohraném zápase nebyla nálada úplně veselá. Ale pak jsme to všechno tak nějak spočítali a vyšlo to na postup. Radost ale je zatím spíš taková vnitřní. Byly jsme dost unavené a hlavně chceme jít do další fáze s body, takže se soustředíme na zápas s Dánskem. A také budeme zítra fandit Maďarkám, aby ty body byly čtyři.
Takže vás čeká vlastně dvojzápas?
Tak trochu ano, ale soustředíme se samozřejmě na naše utkání.
Chcete bodovat, ale Dánsko je silný soupeř, postup máte jistý, je to tedy jiné než před ostatními zápasy?
Jakési uspokojení, že jsme postoupili, tam je. Ale chceme jít dál s body a skupina je hodně vyrovnaná. Dánky vyhrály první zápas o gól, takže myslím, že jsou hratelné a my se budeme snažit vymyslet nějakou taktiku, aby se nám podařilo body získat.
Jde i o dobrý pocit?
Myslím, že tým, který máme, se už nechce upokojovat jenom nějakým výkonem, ale chceme se soustředit i na to, aby z toho byly body.
Co je teď důležitější? Srovnat si to v hlavě nebo se takticky připravit, nastudovat videa, soupeřovu hru…
Budeme pokračovat v tom, co jsme začali. Videa, taktika. Ale musíme pokračovat i v tom, co předtím: nasazení, bojovnost.
Probíráte to i mezi sebou?
Pořád! Pořád se bavíme o házené. Ale je to super, že tím všechny tak žijeme. Tak to má být.
Co do počtu startů patříš k nejzkušenějším. Tým se různě proměňoval. Mění se i vnitřní nálada v týmu?
Myslím, že tím, že tady je pořád ještě šest sedm hráček, které byly na předchozích šampionátech a u počátků týmu pod panem Bašným, nálada se udržuje podobná. Zatím všechno funguje, nálada je dobrá, tým šlape. Jsme tady spolu rády.
Jak si myslíte, že se podařilo to, že po, řekněme, šestileté pauze se postoupilo na dva šampionáty v řadě, pak se smůlou sice ne, ale teď opět ano? V čem to spočívalo?
Myslím, že základem toho byl kolektiv, který začal táhnout za jeden provaz. Všechny jsme byly na jedné startovní čáře a začaly jsme se vzájemně podporovat. Myslím taky, že to je to něco navíc, díky čemu tým dokáže vyhrávat zápasy.
