Pamatujete si, jak dlouho nastupujete za ženskou reprezentaci?
Od roku 2007, takže letos je to vlastně už desátý rok. Sice nejsem nejstarší, ale po generační obměně v reprezentaci patřím k těm služebně starším hráčkám.

A nemáte právě díky tomu třeba větší slovo v týmu?
Takhle úplně to není. Mladé hráčky se hodně snaží, jsou šikovné a cílevědomé, takže ani není potřeba je nějak usměrňovat. Navíc jsme dobrá parta, která drží pospolu a i když je v každém týmu potřeba silná vůdčí osobnost, já se na roli generála zrovna necítím. A není to ani potřeba.

Sledujete si reprezentační statistiky? Kolikrát jste nastoupila za národní tým, kolik jste nastřílela branek a podobně?
Vůbec to nesleduji a netuším, ale vzpomínám si, že na turnaji O štít města Chebu jsem měla stý zápas za reprezentaci.

V čem je podle vás největší rozdíl mezi hrou na klubové úrovni a v reprezentaci?
Řekla bych, že v celkovém nasazení. Všechno je rychlejší, obrana je agresivnější. Přece jen je znát, že v národních týmech jsou ty nejlepší hráčky. O to víc se pak také člověk snaží ze sebe dostat maximum a možná ze sebe někdy vyškrábne i poslední schované síly.

Je nějaký zápas, na který nejradši vzpomínáte?
Těžko říct, zápasů, které mi utkvěly v paměti, bylo víc. Ale asi to byl první šampionát, na který jsme se dostaly, protože to pro nás bylo něco úplně nového, úplná euforie. Bylo to mistrovství Evropy v roce 2012. Další skvělý zážitek nejen ze hry, ale i z celkové atmosféry bylo akademické mistrovství v Brazílii, které jsme vyhrály. Tam jsme byly s národním týmem v rámci přípravy na světový šampionát. A loňský evropský šampionát byl také skvělý a možná bych ho postavila na stejnou úroveň jako své první mistrovství.

Máte vůbec čas, když jste s národním týmem v zahraničí, sbírat i jiné zážitky než jen z palubovky? Vloni jste byly na mistrovství ve Švédsku, měly jste prostor si projít město...
Když jedeme na šampionát, jako bylo vloni Švédsko, kde trávíme nějaký čas, tak se nějaký prostor vždycky najde. Přece jen během mistrovství už se netrénuje tak intenzivně, takže máme víc prostoru i na tyhle věci. Zrovna ve Švédsku jsme bydlely prakticky v centru města, takže jsme měly možnost si ho projít a pořádně prohlédnout. Během přípravy, když jedeme jen na jeden zápas a pak zpět, moc prostoru samozřejmě není, ale když jsme mimo republiku a trávíme tam delší čas, vždycky se snažíme udělat si nějaký výlet a podívat se po okolí.

Z Mostu je vás v reprezentaci několik, držíte spolu a podporujete se vzájemně?
Přijde mi, že parta v reprezentaci je hodně kamarádská a nikdo se nijak nevyčleňuje. Samozřejmě tím, že jsme z jednoho klubu a dobře se známe, tak se při trénincích i při zápasech podporujeme a povzbuzujeme, ale že bychom všude chodily jenom spolu a stranily se ostatních, to určitě ne. Naopak je příjemné se potkat i s hráčkami z jiných týmů, se kterými se nemáte šanci vidět často.

Má účast v národním týmu vliv třeba na psychiku?
Určitě má, člověk se dostane do jiného prostředí, trochu vypadne z klubového stereotypu, vyčistí si hlavu, přijde na jiné myšlenky, soustředí se na jiný cíl.

A není to pro vás pak naopak větší nápor, když se po pauze vrátíte zpátky do klubu?
Naopak holky to doma možná budou mít ještě o něco těžší než my. Zatímco ony budou jen v tréninkové zátěži, my budeme mít i zápasy, které jsou zpestřením celého tréninkového procesu. Takže je dost možné, že se po pauze vrátíme nabité novými zkušenostmi a zážitky.

Takže vám reprezentační starty pomáhají následně na klubové úrovni?
Doufám a věřím, že to nějaký kladný vliv má. Přece jen se člověk snaží podávat maximální výkony a snad si to pak s sebou odveze i do svého domovského klubu.