Přinášíme vám další rozhovor s nováčkem v reprezentačním dresu. Tedy "nováčkem". Tereza Fryčáková, křídelnice Zory Olomouc, vyrazí o víkendu na svůj první seniorský reprezentační sraz. Dlouholetá mládežnická reprezentantka se těší na setkání s bývalými spoluhráčkami i na další impulsy a zkušenosti zkušenějších kolegyň.
Je to tvoje první pozvánka na reprezentační sraz žen. Jak to vnímáš?
Je to příležitost opět se potkat se svými spoluhráčkami z dorosteneckých a juniorských kategorií. Beru to i jako zkušenost, díky které se setkám s hráčkami, které jsou mnohem dál než já a doufám, že se od nich něco přiučím.
Jak dlouho jsi působila v dorostenecké/juniorské reprezentaci a jaký byl nejsilnější zážitek v těchto kategoriích?
V těchto kategoriích jsem působila od svých 15 let, kdy jsem jela na ME do 17 let, které se konalo ve Zlíně. Na tyto roky velmi ráda vzpomínám, protože jsme se dostaly, ať už se štěstím nebo ne, na všechny mezinárodní akce, na které jsme mohly. Můj nejsilnější zážitek byl určitě ze Švédska z otevřeného mistroství Evropy, kde jsme skončily na 3. místě. Také ráda vzpomínám na poslední turnaj s holkami ročníku 94/95, na MS v Chorvatsku, kde jsme jako jediný tým porazily Jižní Koreu, která se později stala mistrem světa.
Jaký byl tvůj poslední zážitek a ukončení působení v těchto kategoriích?
Můj poslední zážitek byla kvalifikace na MS v Hodoníně, která byla lehkým zklamáním. Skončily jsme za Němkami. Myslím, že jsme nehrály vůbec špatně, ale o to víc to zamrzelo, že jsme na MS, na kterém Němky skončily čtvrté, nedostaly.
Jak se ti daří v klubu v Olomouci? Jak se hodnotíte svou aktuální pozici a jaké jsou vaše vyhlídky?
Střídavě, někdy lépe jindy hůř. Na pravém křídle se střídám s Kačou Hvostaľovou, se kterou si velmi dobře rozumíme. V posledních sezónách je naším největším rivalem ve WHIL tým Zlína, se kterým se v posledních letech pravidelně pereme o postup do play off, což se potvrzuje i v letošním roce. Doufám, že letos budeme šťastnější my.
Přemýšlela jsi někdy o zahraničí?
O zahraničí přemýšlím pokaždé, když se utkáváme se slovenskými týmy, ať už doma nebo na Slovensku. Sny se mi splnily tím, že jsem se dostala do mládežnických reprezentací. Mým dalším cílem je, aby mě házená stále bavila, podávala jsem co nejlepší výkon a vždy dohrála ve zdraví.
Máš za sebou už dvě operace kolena, změnilo to nějak tvoje priority ohledně házené?
Člověk si uvědomí, že nad všemi výhrami je zdraví. Zranění může přijít velmi rychle a nečekaně a nikdo neví, jak to dopadne. Asi není dobře vsadit všechno na jednu kartu.
Nebude ti na reprezentačním srazu chybět tvoje dvojče Vendula Fryčáková?
Doma nás museli od sebe oddělit pilkou, abych mohla na sraz odjet. Ne, máme zcela normální sourozenecký vztah, nejsme na sobě nějak závislé a občas se dokážeme i hodně pohádat.
Co jiného děláš, jaké máš záliby, když zrovna netrávíš čas v hale?
Mimo házenou mám i jiné zájmy, ale času málo. Hodně mi ho sebere škola a tréninky. Velmi ráda trávím čas s přáteli, chodím do kina a poslouchám hudbu.
