Unavený a frustrovaný národní tým českých házenkářů se ve čtvrtek 4. května od páté hodiny ranní přesouval z ukrajinského města Sumy zpět do Zlína k pokračování bojů o EURO 2018. Záhy poté, co letadlo z Kyjeva usedlo před třetí hodinou odpoledne na vídeňském letišti a hráčům se v mobilních telefonech objevila SMS informující o cenách služeb v síti rakouského operátora, absolvoval Jan Sobol zatím nejsmutnější telefonát svého života. Z rodné Karviné se dozvěděl, že jeho otec zemřel. „První myšlenky byly, že opouštím tým a pocestuji za rodinou. Nakonec ale ve mně zvítězil vnitřní pocit, že v sobotu k zápasu nastoupit musím, že budu hrát pro tátu, který mě k házené přivedl, který se mi věnoval a pomáhal trenéru Láclavíkovi s vedením mládeže,“ svěřuje se Jan Sobol, pro kterého jsou okolnosti odvety s Ukrajinci stále citlivé.

Jan Sobol se rozhodl bojovat se svou bolestí po boku svých reprezentačních spoluhráčů, z nichž jen část věděla o smrti jeho otce. Blížil se nejemotivnější zápas jeho kariéry a vždy spíše tichý "Sobič" během čtvrtečního i pátečního tréninku působil ještě více uzavřeně. Sváděl vnitřní boj, který měl vyvrcholit duelem s Ukrajinou, duelem, který byl s ohledem na vývoj ve skupině klíčovým také pro celý český tým a jeho postupové naděje. Prostor v zápase přitom nemusel mít Jan Sobol velký, pozici jedničky na pravém křídle plní v posledních letech spolehlivě Miroslav Jurka a herního času Sobol nemá mnoho. Je tu sobota 6. května odpoledne a Češi dlouho toporně bojují se stínem předchozí prohry a s tlakem dosáhnout alespoň na čtyřbrankové vítězství. Mira Jurka na svém rodném Valašsku tentokrát nezažívá jeden ze zápasů, v nichž je nepřehlédnutelným, a Jan Sobol dostává šanci předvést své umění už v první půli. A to spíše v netradičním čase, na palubovku míří v koncovce první půle, konkrétně v čase 26.01, kdy se ke své druhé sedmičce chystá Tomáš Babák. Babák sedmičku jen otírá o břevno a Sobol je v následné obraně hned u třech osobních soubojů. Ten poslední faul na Žuka švédští arbitři zápasu hodnotí vyloučením a Jan Sobol po necelých 50 vteřinách na palubovce míří s trestem zpět na střídačku. To rozhodně nebyl vydařený nástup do zápasu. „Někdo z rodiny mi říkal, že byla vidět má přehecovanost, ale trest to byl spíš laciný, rozhodčí mi asi připočetli ten první zákrok, kdy jsem tam propadl v souboji jeden na jednoho. To dvojkou zavánělo víc, než ten faul, za který jsem byl trestaný," zamýšlí se Sobol.

Ze střídačky na hřiště zamíří Sobol opět ve 41. minutě, kdy střídá Jurku záhy po jeho krásně zakončeném trháku. Češi v tu chvíli vedou 20:17, poprvé jsou na dosah překlopení vzájemné bilance s Ukrajinci na svou stranu. Jenže jsou čerstvě oslabeni a navíc jednu z mála chyb v zápase dělá na levém křídle Hrstka, a tak je sníženo na 20:18. Český tým jde do útoku, ale trenéři Kubeš s Filipem si berou time-out. Brzký, ale logický, protože v předchozích oslabeních Češi opakovaně přišli o míč a dvakrát inkasovali do prázdné branky. Jan Filip rozdává konkrétní pokyny pro sehrání útočné akce, která bude mít z hlediska vývoje celého utkání možná klíčovou roli. Důležitý je ale nadcházející útok hráčů v červených dresech také v příběhu, který tento duel skrývá, a o němž v té chvíli tuší málokdo, v příběhu Jana Sobola. Nahlášená kombinace vychází, na křižný pohyb Stehlíka za Škvařila reaguje nejlepší Ukrajinec zápasu Sadovyj pouze za cenu přistrčení na dlouhé ruce. Urostlá spojka za to vyfasuje dvouminutový trest, navíc svůj třetí v zápase a míří s červenou kartou do hlediště. Ukrajincům bude ve zbytku zápasu citelně chybět. Na nařízenou sedmičku přichází právě Jan Sobol.

Ukrajinci s ohledem na vývoj v prvním poločase logicky střídají brankáře a proti levorukému odchovanci karvinské házené se staví obr Bražnyk, který v zápase nedovolil skórovat ze sedmičky už Hrstkovi a Babákovi. Jan Sobol se jakoby stále seznamuje s hracím míčem, opouští prostor pro exekuci sedmičky, odchází od branky daleko za přerušovanou čáru devíti metrů. Stále míč tiskne v dlaních, protáčí ho v prstech a lepí si ho podle svého gusta, vždyť jej dnes ve hře ještě ani neměl pořádně v držení. Teď stojí tváří v tvář ukrajinskému brankáři v momentě, kdy tým potřebuje, aby proměnil. Tlak ještě násobený událostmi v osobním životě ale Sobol ustojí, volí technickou ránu s falší na levou nohu Bražnyka a míč po odrazu od země bezpečně míří do sítě. Ke stropu zlínské haly a ještě mnohem dál pak míří Sobolovo gesto, kterým gól věnuje svému otci. „Přiznávám, že jsem se moc chtěl i brankově prosadit. Na gesta si nepotrpím, nejsem ten typ, ale poslat ten gól za tátou někam nahoru, to jsem si skutečně přál a měl jsem to rozmyšlené. Byl to zvláštní okamžik,“ říká Jan Sobol.

Nervozita a křečovitost jsou na Sobolově výkonu ale dále až hmatatelné a patrné jsou třeba i při následném zakončení z tradiční křídelní pozice. Rána směřuje daleko mimo tři tyče a halou to jen zahučí. Tohle nejsou okamžiky, na které jsou čeští fanoušci od Sobola a dalších reprezentačních křídel zvyklí. Ale křečovitě působí celý tým a vnitřní boj hráče polských Pulaw tak jakoby zapadá do týmového projevu. Stejně jako se celý český tým z křečovitého výkonu díky bojovnosti nakonec zvedne k euforickému závěru, překoná v dalších minutách i Jan Sobol svou vnitřní svázanost. K rozhodujícímu českému trháku v utkání přispívá v rychlém sledu dalšími třemi góly. Jeden z nich střílí opět ze sedmičky, dva další po zábězích na brankoviště. Mezi 41. a 51. minutou si Jan Sobol připisuje více než polovinu branek českého týmu, který rázem vede o šest gólů a kráčí za kýženou výraznou výhrou! Ta je nakonec sedmibranková. Když ji společně s diváky tým slaví na hrací ploše, je už Jan Sobol v hledišti a objímá se se svou rodinou. 

Ještě předtím si přímo na hřišti bere v slavícím hloučku hráčů před celým týmem slovo nejzkušenější házenkář současného kádru reprezentace Martin Galia a oceňuje právě Jana Sobola. „Ukázal, že je opravdu velký hráč. To jsou strašně složité okamžiky v životě člověka a on se rozhodl poprat se s tím přímo na hřišti a v národním dresu. Zaslouží absolutorium a jsem opravdu šťastný, že mu to navíc v zápase herně tak vyšlo. Čtyři góly za necelých dvacet minut hry, celkově spolehlivý výkon. Musel jsem ho před celým týmem vyzdvihnout a podle výrazu ve tvářích jsem viděl, že všichni o tom, co Honza prožívá, stále ani nevědí,“ přibližuje Martin Galia.

Tým se záhy po utkání ze zlínského hotelu Baltaci Atrium rozjíždí po celé Evropě, Jan Sobol s rodinou míří do Karviné. Tam se i se svými nejbližšími přesně před týdnem rozloučil při smutečním obřadu s otcem. Už druhého dne brzy ráno byl pak nucen zamířit do Pulaw, které finišují další ročník polské nejvyšší soutěže. SHOW MUST GO ON... Za týden mu bude 33 let, ještě má dost fyzických sil a dá se předpokládat, že na zkušené pravé křídlo čeká v kariéře ještě řada důležitých duelů. Vypjatých. Emotivních. Rozhodujících o osudu klubové či reprezentační sezóny. Žádný ze zápasů už ale nebude takový jako ten 6. května 2017 ve Zlíně. „Emočně nejtěžší zápas kariéry,“ ví už teď Jan Sobol, na kterého by byl jeho otec v hledišti haly Euronics bezpochyby hrdý.

Foto: A. Vejrostová, V. Navrátil a J. Vtípil