Český tým se v sobotu přesunul z Bietigheimu – Bissingenu do Lipska, už v pondělí odpoledne nastoupí české hráčky proti týmu Rumunska, jehož nejzářivější hvězdu netřeba představovat - je jí levá spojka Cristina Neagu. Ta má i na šampionátu v Německu nabito ostrými a budí respekt. Česká kapitánka Iveta Luzumová ale věří, že na ni bude český výběr dobře připraven.
Máte za sebou pět zápasů základní skupiny. Jak se ohlížíte za předvedenými výkony?
Myslím, že z naší strany může a musí převládat spokojenost. Až na zápas s Norskem jsme předváděly dobrou házenou a dobré výkony. Proti Norkám se nám bohužel vůbec nedařilo, chtěly jsme pošetřit síly na Maďarky, s nimiž jsme pak prohrály o jednu branku. To pro nás bylo velké zklamání, ale nakonec si myslím, že prohrou jsme dostaly pro nás lepšího, přijatelnějšího soupeře, než kdybychom vyhrály a dostaly Francouzky. Styl Rumunska nám bude sedět víc, musíme si uhlídat hlavně Neagu a Pinteu. To jsou dvě klíčové hráčky, na ty se musíme dobře nachystat a dáme do toho v pondělí vše. Snad štěstí, které jsme neměly v pátek, se k nám tentokrát přikloní a zvítězíme.
V čem je hra Rumunek odlišná od hry Francouzek?
Francouzky mají tvrdou obranu a výborné gólmanky, u Rumunek můžeme mít problém s obranou Neagu. Viděly jsme spoustu zápasů a střihů, všechny týmy ji znají a připravují se na ni a ona je schopna stejně dát deset golů každý zápas. Pro nás to bude výhodnější. Nemají tak dobrou obranu, v útoku by nám to mohlo jít, ale musíme se soustředit na naši obranu.
Jak tedy na Neagu?
Platit by na ni mohlo to, že bychom jí mohly nechat takovou uličku, aby si střílela… Ne, to je samozřejmě legrace. Uvidíme, jakou taktiku trenér zvolí, připravujeme se na to v trénincích a uvidíme, jak to bude fungovat. Myslím, že bude rozhodovat i týmový výkon. Rumunky všechny zápasy vyhrály v posledních deseti minutách. Rumunský trenér rumunský ale nechal v posledním zápase tři hráčky základu odpočívat. Budou víc odpočinuté než my po zápase proti Maďarsku, ale my se dáme dohromady, posbíráme zbytek sil a budeme bojovat těch šedesát minut.
Který zápas byl dosud nejtěžší?
Nejtěžší byl zápas s Polskem, i z psychické i fyzické stránky. Utekl nám začátek, celou dobu jsme prohrávaly a změnou taktiky a obrany jsme ve druhé půli získaly míč a dávaly lehké góly. Polky se položily a do konce týdne ne vyhrály ani jeden zápas, nás to nakoplo. Dokázaly jsme si, že se silnými týmy můžeme hrát. Nejhorší byl zápas proti Norkám. Hraji na vysoké úrovni Ligu mistrů, ale Norky jsou tak dobře fyzicky a silově vybavené, že ten tým… Ony stejně vyhrají, i když prohrály proti Švédsku, na každém turnaji mají špatný jeden zápas. Nevybraly si to proti nám, ale proti Švédkám. Jsou ale bezkonkurenční a tady vyhrají.
Jakou taktiku zvolíte tedy pro zápas s Rumunkami?
Z legrace jsme se bavily o tom, že chceme mít dobrý vstup do zápasu, abychom ho nemusely otáčet, ale paradoxně zápasy, do kterých jsme vstoupily špatně, jsme vyhrály. A ty, které jsme začaly dobře, jsme na konci prohrály. Roli asi hrála i únava, vylučování a oslabením, která nezvládáme, nedokážeme ubránit. Musíme si síly rozvrhnout tak, abychom vydržely celých šedesát minut a hrály konstantně.
Jak vy osobně to máte se silami?
Já si většinou o střídání řeknu, když cítím, že potřebuju vystřídat a trenér nám věří všem. Na takové úrovni nejde hrát všechny zápasy v sedmi, deseti lidech. Je nás tu 16, síly se musí rozvrhnout na celý tým. A já si myslím, že to není chyba v tom, že v té fázi vystřídám, ale že my nedokážeme hru udržet po 60 minut na vysoké úrovni.
Jak se na turnaji cítíte a jak hodnotíte své dosavadní výkony?
Chtěla bych víc, ale jsem spokojená s tím, že jsem celý podzim odehrála bez zranění. To se hodně podepisuje na mých výkonech v minulých letech. Dva roky zpátky jsem se pořád plácala z jednoho do druhého. Pro sportovce je těžké znovu začínat, člověk se do toho nevrátí na sto procent. Z tohoto hlediska jsme proto ráda, že jsem to nějak přežila a týmu tento rok mohla nějak pomoct. Škoda, že jsem nepomohla v zápase proti Maďarsku, kdy jsem neproměnila dvě sedmičky. Kdybych je dala, mohlo se to jinak vyvíjet, ale na druhou stranu, ty brankářky jsou tak dobré a všechny hráčky mají tak načtené, že pro nás pro střelkyně je to taky těžké.
Jak se vlastně na takové sedmičky proti špičkovým brankářkám dá připravit?
Já třeba přemýšlím nad tím, kam jsem vystřelila minule, s holkama se potkávám v Lize mistrů a střílím sedmičky, přemýšlím, kam jsem to dřív vystřelila, kam to dám a ony to taky studují. Roli hraje i psychika, to mě mrzí, ale jinak si myslím, že je tady celkově jako tým dobré výkony. Sedmička není výhra, je to 50 na 50, před lety jasný gól, ale teď tomu tak není.
Před vstupem do osmifinále vás čekal přesun do Lipska. Bylo to náročné a jak jste se zabydlely?
My jsme se těšily na změnu, že přejezd do Lipska nám prospěje. Na hotelu v Bietigheimu to byl stereotyp, jídlo stejné, stejná místa… Změnu jsme potřebovaly a chtěly, teď se to tu zlepšilo. A na podmínky v hotelu v Lipsku si nemůžeme stěžovat. Většinou jdeme společně ven, protáhneme se, asistent trenéra Honza Bělka vymýšlí různé pohybové hry, zasmějeme se, společně koukneme na seriál… V rámci přípravy ve skupinách sledujeme videa ze zápasů a takticky se společně připravujeme a atmosféra v týmu je dobrá.
