V týmu často nenápadná, ale na hřišti často odpracuje spoustu černé práce. A když už pálí, je to vidět. Třeba jako její gól v zápase proti Norsku, který obletěl házenkářský svět. Přitom start Veroniky Malé na šampionátu v Německu byl dlouho nejistý. Teď házenkářku hlavně těší, že tým ukázal svou sílu.
Váš start na šampionátu byl ohrožený kvůli zranění, které jste utrpěla před několika týdny, přesto tady na šampionátu sázíte soupeřkám ty důležité góly v důležitých momentech. Jak jste ty týdny před mistrovstvím prožívala?
Byl to ligový zápas ve Francii, zvrtla jsem si kotník, protihráčka mi něj spadla. Byl to levý kotník, odrazová noha, to není vždy příjemné. Léčbu jsme začali týdenním klidem s tím, že pak se uvidí, ale nelepšilo se to. Odhady se prodlužovaly na čtrnáct dní, ale pořád to bolelo, přišly komplikace. Měla jsem strach, abych to stihla, ale věřila jsem, že se dám do kupy. A to se stalo, týden před šampionátem jsem začala trénovat s reprezentací na 80 - 90 procent. Do šampionátu jsem šla už jako zdravá. Pořád si to sice tejpuji, ale to je dobře, bez tejpu by to nešlo.
Cítíte to v zápasech? Máte pocit, že to pořád tam někde v hlavě je a že vás to limituje?
Po utkání to musím zaledovat, ale v zápase to necítím. Jsem opravdu ráda, že jsem to stihla a můžu tady být a zažívat tu atmosféru.
Jak probíhal návrat po takovém výpadku těsně před šampionátem?
Není to lehké, čtyři týdny nic nedělat, neběhat, nebýt v zápřahu. Nebylo to snadné a asi to bylo i chvíli vidět, ale bylo to lepší a lepší. Dohodli jsme se s psychologem se Šafářem, že uděláme intenzivní mentální přípravu, volali jsme si a něco jsme vymýšleli, abych se vrátila do kolotoče fit. Třeba jsme stříhali videa jejích akcí, koukala jsem na ty akce a to mě mělo udržovat v házené, i když jsem to nemohla fyzicky hrát.
Házenkářský svět obletěl váš gól v zápase s Norskem.
Na takovou akci, jaká mi padla v zápase proti Norsku, se nedá připravit. Takové góly mám ráda, dala jsem podobný už v Písku, takže je to na jednu stranu náhoda, na druhou stranu… Jo, hezký gól. Celý svět to mohl vidět a já jsem ráda.
A důležité góly padaly z vaší ruky i v zápase proti Rumunsku.
Jsem ráda, že jsme góly v zápase proti Rumunkám rozložily do více postů. Byla tak u nás velká variabilita zakončení a já jsem ráda, že se to dohrávalo do křídel. Konečně to byl zápas, který byl na křídla hraný a těší mě, že jsem ty branky proměňovala. Možná že Rumunky byly připravené na prostředek na Lulu, pak vznikl prostor pro nás, což my chceme.
Jak to máte s nastavováním cílů teď, když ten základní je nejen splněný, ale dokonce překonaný?
Nemáme to tak, že si řekneme dojdeme do finále. Jdeme krok po kroku, i trenér to tak chce. Asi měsíc před šampionátem ve Francii dělali rozhovory s hráčkami, které pojedou na mistrovství. Na kameru face to face a ptali se, jaké jsou cíle. My jsme s holkama řekly, že náš cíl je postup ze skupiny a oni tam na nás koukali jako na největší outsidery. Jsem ráda, že jsme ukázali i těm, co nás pořád vidí jako nuly, co v nás je a není to náhoda. Za to jsem vážně ráda.
