V zápase proti Nizozemsku jste sahali po historickém úspěchu. Co rozhodlo?

Celou dobu jsme byli pozadu, dotahovali jsme. Dvakrát se nám podařilo vyrovnat, ale nedokázali jsme se dostat do vedení. V těch situacích, kdy to bylo nerozhodně, jsme měli jeden, i dva balony na to, abychom se dostali před Nizozemky. V tuto chvíli se to asi lámalo, protože v posledních minutách už jsme tu možnost neměli. Hráli jsme dost v oslabení a to už bylo nehratelné. Na této úrovni už rozhodují maličkosti a my jsme je nedokázali využít.

Jak hodnotíte celkově předvedený výkon v tomto zápase i v těch ostatních, které jste na šampionátu odehráli? Tým je velmi emotivní, působí pozitivně a silně.

Myslím, že to bylo naše maximum. Na úrovni předchozích dvou zápasů s Rumunskem a Maďarskem. Tenhle tým funguje hlavně na emocích! Nemůže fungovat jinak a nemůže jinak uhrát výsledky. Emoce tady byly, bez nich bychom byli už před týdnem doma.

Jak hodnotit 8. místo? Obecně se o něm hovoří jako o překvapení, nečekaném výsledku…

Nečekali to možná novináři, nečekali to lidé okolo házené ani širší veřejnost. Ale tým si na tento šampionát velmi věřil, takže pro hráčky to jistě překvapení nebylo.

Čekal jste to vy? Jak vy sám tento výsledek hodnotíte?

Já jsem viděl jako největší problém postup ze skupiny. Ta byla hrozně těžká a je to vidět i na složení semifinále, v němž jsou dva týmy z naší skupiny, skoro tři, počítáme-li nás. To ukázalo sílu naší skupiny. V osmifinále jsem hráčkám věřil. Ta vnitřní síla, kterou tým má, se musela už někde projevit. Nepřišlo to na předchozích šampionátech, přišlo to teď. Na to, abychom udělali další krok, ještě tým nedozrál a věřím, že k tomu dojde někdy příště.

Myslíte, že u týmu nastal nějaký pokrok v psychice, uvažováním nad hrou? Že potom, co to týmu na loňském EURU nevycházelo v koncovkách, si hráčky letos více věřily, že to můžou uhrát?

Těžko říct. Hráčky si věřily i loni, ale nepodařilo se to. Letos to konečně přišlo. Myslím, že kdyby se to letos nepodařilo, bylo by velmi těžké tým znovu stejným způsobem připravovat na další akce. Tady se udělal důležitý krok. Nemůžete jen pořád věřit, že se to podaří. Musí se to i podařit. A to se teď po x letech povedlo. Věřím, že tým bude pokračovat dál, žít dál a pokusí se o další překvapení na dalších akcích, věřme že šampionátech.

Jaká je budoucnost tohoto týmu v horizontu roku, dvou?

Velice těžká. Máme velmi těžkou kvalifikační skupinu na mistrovství Evropy. Tento šampionát byl jedním ze dvou našich aktuálních klíčových cílů, tím druhým je právě kvalifikovat se na mistrovství Evropy do Francie, a to se musí stát na úkor Slovinek nebo Dánek. A to bude hodně těžké. To, že jsme byli osmí na mistrovství světa, neznamená, že postoupíme na mistrovství Evropy. Evropská dvanáctka či čtrnáctka je strašně vyrovnaná a týmy v naší skupině do této dvanáctky patří.

Jsou nějaké signály, že by chtěla některá z hráček tým opustit?

Ne, nejsou. Minimálně do konce sezóny zůstane tým stejný a pak se uvidí.

Markéta Jeřábková na sebe v Německu upozornila skvělými střeleckými výkony. Je to střelecký tank, který jde za svým, ať se děje cokoliv. V čem vidíte její posun, jímž třeba oproti loňsku dorostla do této role?

Tuto roli naznačila už na minulém šampionátu a etablovala se v ní i během kvalifikací. Je to dáno i tím, že stejnou roli má v Mostě, kde s její hrou výkonnost a výsledky Mostu skoro stojí a padají. Je na tuto roli zvyklá, a proto ani tady to pro ni nebyl takový problém. Je to opravdu kvalitní hráčka a jistě žádná dvacetiletá hráčka na světě neumí to, co ona.

Mohla tato pozice Markéty Jeřábkové pomoci ulevit Ivetě Luzumové, na níž vždy česká hra hodně spoléhá?

Vždycky to na Ivetě hodně stálo, ale ona už se dostala na úplně jiný level. V organizaci hry, ve své individuální hře, ve svém přístupu k zápasům… Vždycky to bylo dobré, ale něco navíc k tomu přidala a stala se z ní opravdu prvotřídní hráčka světové úrovně. To, že se Markéta dostala do pozice špičkové střelkyně, může týmu jenom pomoci.

Co tento úspěch může znamenat pro českou házenou? Vítězný gól v zápase proti Rumunkám viděl téměř každý, ohlasy na úspěch v osmifinále byly obrovské i mimo házenkářskou veřejnost.

Myslím, že kluby i celé házenkářské hnutí a svaz by toho měly co nejrychleji využít. Obraz, který tým ukázal nejen na hřišti ale i v chování, je velmi pozitivní a další akce by na to měly rychle navázat, abychom přivedli děti do klubů.