Na šampionátu vás čeká skutečně těžká skupina.

Viděl jsem losování živě a na výběr jsme moc variant neměli. Čekají nás určitě pěkné zápasy a budeme se snažit překvapit.

Podle papírových předpokladů vede cesta ze skupiny přes Maďary?

Ani jeden ze soupeřů není slabší než jiní. Dá se říct, že Maďaři budou doma, budou mít v hale spoustu fanoušků. Španělská házená je momentálně také na hodně vysoké úrovni. Takže náš klíč je jasný: Od prvního do posledního zápasu bojovat o postup.

Jak je na tom po přípravě český tým?

Příprava byla docela dlouhá a intenzivní a myslím, že jsme dobře připravení.

A jak si vede výběr bez Tomáše Babáka?

Naše hra bude jiná. Tomáš je jiný typ než ostatní střední spojky, které máme. Ale myslím si, že kluci, kteří budou místo něj hrát, jej zastoupí.

Jak to máte s Tomášem Mrkvou rozdělené v bráně?

Domlouvali jsme se na tom právě teď na dopoledním tréninku. Tomáš zachytal výborně proti Rakousku. Začne tedy první zápas, já druhý…

Právě při soubojích s Rakouskem jste byl nemocný a nemohl jste do nich zasáhnout. Teď už jste v pořádku?

Ano, už se cítím úplně zdráv. Měl jsem nějakou virózu, takže jsem věděl, že bych měl být na šampionát v pořádku. Problém byl spíš v tom, že jsem počítal s tím, že proti Rakousku odchytám alespoň jeden zápas, abych měl něco za sebou. Takhle pojedu do Chorvatska „nerozchytaný“, ale nebude to poprvé.

Trenéři hovoří o tom, že k úspěchu bude potřeba výkon nad rámec možností jednotlivých hráčů. Jak na to?

Každý zápas bude o tom, aby obrana fungovala, aby brankář zachytal a abychom se prosazovali v rychlém útoku. Nebudeme moci se soupeři hrát na 20 branek, musíme nastřílet kolem třiceti gólů, abychom mohli pomýšlet na výhru.

Jaký je tým bez Filipa Jíchy? Je teď pojetí hry týmovější?

Nemáme teď střelce, který by byl schopný dát v zápase deset branek. I když kdo ví, třeba se některý z hráčů utrhne… Ale myslím, že takto je to lepší. Kdysi to stálo na jednom hráči, dnes je to rozdělené na všechny posty, každý by si ty dvě tři branky měl dát.

Teď jste v týmu téměř „bez vrstevníků“. Jak se v družstvu cítíte jako jeden z nejzkušenějších?

Já se pořád cítím, jako mezi vrstevníky. Samozřejmě, už jsem ten nejstarší, když odešel Peťa Štochl. Jsem už tady takový matador, je to už moje šesté mistrovství Evropy.

To je pěkné číslo. A kolikrát jste nastoupil na mistrovství světa?

Jaj, tak to je těžké spočítat. Začínal jsem v roce 2001, je to sedmnáct let, i když ne na každé mistrovství jsme postoupili.

V čem teď spočívá síla týmu?

V kolektivu. V tom, že všichni hráči chtějí. Chtějí ukázat, že do týmu patří a že bojují za reprezentaci, Když reprezentujete, chcete vždycky odvést to nejlepší. A teď, když nám ještě holky ukázaly cestu, ještě víc se budeme snažit, abychom alespoň odešli s tím, že jsme odvedli sto procent, když už se třeba nepodaří postoupit.

Co si můžete vzít z výkonu házenkářek?

Viděl jsem dva jejich zápasy. Bylo vidět, že makaly od první do poslední minuty a to my musíme taky. Jít si za svým, i když nebudeme favoriti. A na to si musíme zvykat, my favoriti asi dlouho nikde nebudeme, ale právě proto můžeme překvapit.