Mnohokrát se připomínalo, že tým neznámých „kluků“ přehrával světové hvězdy…

Když se podíváte, kde hrají naši hráči – v mužské reprezentaci nemáme jediného hráče, který by hrát první Bundesligu. Máme jednoho hráče, který hraje Ligu mistrů - Pavla Horáka. To nemá žádný jiný tým, co byl tady. Ale my jsme tu vytvořili tým, který ještě vystartoval do šampionátu porážkou o 17 gólů se Španěly, ale pak se neskutečně zvednul. Co tu kluci předváděli další dny, to mi hlava do dneška nebere. A ty zápasy ukázaly, že to není náhoda. Tým ukázal neskutečnou vnitřní sílu. Teprve časem nám dojde, co jsme tu dokázali.

Jak se vám povedlo tým tak nabudit?

Tým se prostě zvednul, v každém zápase odevzdal víc než maximum sil. Je nádherné, když za vámi přijdou Švédi a řeknou: Nemohl by váš tým nám ukázat cestu, jakou to děláte, jak dokážete takhle hrát za svou vlast. Ještě někdo přišel a řekl, že jak se kluci tady prezentovali, tak takhle se má reprezentovat. Že takhle se tu neprezentoval žádný jiný tým, co se týče energie, emocí a podobně. To je pro nás obrovská výhra. Že jsme se mohli měřit s těmi nejlepšími, to je obrovská devíza do budoucna. Já bych si přál, aby to třeba dodalo sílu dětem, mládeži, která u nás, vyrůstá, aby na sobě pracovali, to je základ. Tohle se nezískalo jen tak. Kluci si to odpracovali a teď si můžou vychutnat, co dokázali.

Sám pracujete s mládeží v TCM a pro náš web jste o tom již několikrát hovořil, ale jak vidíte aktuální stav házenkářské mládeže v Česku?

Realita házené v česku má spoustu nedostatků. To si musíme říct otevřeně. Potřebujeme podchytit u mládeže nedostatky v pohybu, koordinaci, rychlosti. To musí mladí hráči získat v prvopočátku, pak se na to dá navazovat. Sporty se vyvinuly atleticky a silově. Potřebujete silově vybaveného atleta, nedá se to kompenzovat jinak. To do hráčů musíme dostat, aby byli technicky házenkářsky schopní přijímat další věci. Házená je dnes o detailech a bude to běh na dlouhou trať. Tyto výsledky národních týmů možná budou cesta. Musíme jít všichni jedním směrem. To tady dlouhou dobu nebylo a musíme na cestě, kterou jsme se vydali pokračovat a musí nás být co nejvíc, abychom vychovali hráče, kteří budou mít technicky zvládnuté návyky tak, aby se na to dalo navazovat. Tréninková centra a regionální centra mládeže jsou teď obsazená profesionálními trenéry, kteří to mohou posunout dál. Nejvíc z toho budou těžit ti hráči, kteří do tohoto systému teprve přijdou, ale musí mít základní vybavenost z žákovských kategorií. Jinak za sebou budeme pořád tahat nějaké nedostatky. Technika střely, technika přihrávky… Taktické věci se doženou, ale základy musí děti mít. Pro nás je to výzva, po takovém šampionátu možná budou nějaké další děti, které budou mít zájem o házenou. Je třeba toho využít.

Čeští házenkáři vybojovali šesté místo v nabité evropské konkurenci. Co to vypovídá o české házené?

To je dobrá otázka. Myslím si, že ženský tým i chlapi uhráli výsledky, které se neshodují s tím, jak česká házená opravdu vypadá, ani tomu, jak na tom je vztahově. Za mě je to zázrak. A snad je to i nějaký impuls, aby se u náš v české házené něco stalo. V tom vztahovém prostředí, v kterém se česká házená bohužel nachází, v tom, jak jsou připravení mladí hráči a jak fungují kluby, je neskutečné, že máme ženské osmé na světě a chlapy šesté na ME.

Jak vypadá budoucnost tohoto úspěšného kádru z EURA 2018?

Věřím, že tým zůstane pohromadě. Někteří hráči jako Babák nebo Jurka nám tu chyběli, ti mohou do týmu naskočit. Vidím do budoucna i pár mladých hráčů z juniorské reprezentace. Ale základem je tenhle tým, ukázal obrovskou sílu a je důležité, aby zůstal spolu."

Na evropskou scénu na šampionátu vylétl Stanislav Kašpárek. Co na jeho osobní výkony říkáte?

Myslím, že Standa odehrál výborný turnaj. Byl to jeho první velký turnaj, v reprezentaci tolik odehráno nemá. Jeho výkon rostl v každém zápase. Nebojí se, v jednadvaceti letech to vzal na sebe v rozhodujících chvílích. Jde to kvalitního klubu Szegedeu, to je to, co potřebujeme. Aby hráči odcházeli do kvalitních celků, aby měli každý týden konfrontaci s těmi nejlepšími. To je ta cesta, to neošidíte. Našim klukům bych přál, aby po tomhle šampionátu získali dobré angažmá, to posunuje je samotné i nás všechny.

Ukázalo se i něco, na čem ještě musíte pracovat?

Samozřejmě je pořád na čem pracovat. Je to třeba přechod do rychlého útoku, to musí být rychlejší. Pak hra na pivotu, tam se potřebujeme posunout. Ještě jsou i další věci, to jsou minidetaily. Ale i třeba Francouzi se musí posouvat.

Jak vy osobně jste těchto čtrnáct dní to prožíval?

Já jsem nadšený z toho, že jsme došli sem. Z toho, co jsme tu odevzdali. Myslím, že si to ještě ani nedokážu úplně uvědomit. Nebyl čas se nad tím pořádně zamýšlet, byl to fičák. Čtrnáct dní v kuse. Zaplaťpánbůh za to, že jsme tu mohli být takhle dlouho, že jsme součástí toho nejlepšího, co tu je. V tohle nedoufal nikdo z nás, je to nádherné a je třeba si to užít.