Velký boj, nakonec chyběl jeden gól k pátému místu. Jak moc to mrzí?

Zamrzí to. Chtěli jsme skončit na pátém místě, vylepšit nejlepší český výsledek v historii samostatné České republiky. To se nám bohužel nepovedlo. V první poločase si za to můžeme sami. Tolik chyb, co jsme nadělali v útoku, nás stálo hodně sil, tak už jsme museli dohánět strašně velkou ztrátu. Nechali jsme Chorvaty, aby nám dávali lehké góly. Tím pádem ušetřili oproti nám síly. Pak se to trochu otočilo a donutili jsme Chorvaty k lehké nervozitě.

I tak je to ale obrovský úspěch, podle prognóz před turnajem nečekaný. S čím budete vzpomínat na turnaj v Chorvatsku a na tento úspěch?

Podařilo se nám kromě Španělska se všemi odehrát vyrovnaný zápas a většinu z nich vyhrát. Tohle bylo ještě před několika lety nepředstavitelné - Dány porazit, s Němci prohrát o tři góly. Pamatuju si dva přípravné zápasy proti Německu, oba jsme prohráli o devět a víc gólů. Bylo to všechno hezké, všechny momenty, jak jsme fungovali a bojovali. Jak se z nás fakt některá mužstva strachy podělala. (smích) To jsem si ani v nejoptimističtějších snech nedokázal představit.

Jak silný byl vnitřní duch toho týmu? Navenek jste působili neskutečně jednotně.

To sedá těžko popsat. Buď to funguje nebo ne. V našem případě si to sedlo. Vždycky se našlo pár hráčů, kteří to zvládli nad své možnosti. Tím pádem jsme neměli tolik hluchých míst. Jakmile jsme ukázali silnějším mužstvům, že se s nimi můžeme držet a oni najednou neodskočí na deset gólů, tak prostě taky znervózní, jsou to jen lidi. Nečekají to, na ně byl větší tlak než na nás. My jsme si to mohli užívat a oni museli trpět.

Ženy skončily na mistrovství svět ve čtvrtfinále, vy jste na šestém na mistrovství Evropy. Co to ukazuje nebo říká o české házené?

To uvidíme příští rok, co to vypovídá o české házené. Musíme to potvrdit. Doufám, že to nebyly vlaštovky, že se nám na toto podaří navázat. Mladí kluci i holky viděli, že když se pracuje a dá se do toho všechno, že se dá měřit i s těmi nejkvalitnějšími celky v Evropě a že nezáleží jaká je členská základna v zemi, kolik lidí a fanoušků to sleduje. Prostě záleží na tom, jestli člověk ten sport má rád. Jestli je schopný se pro něj obětovat.

Na čem by se dalo ještě zapracovat?

Jednoznačně přesilovky. Tam se nám nedařilo celý turnaj. Máme ještě velký potenciál na to se zlepšit. Jinak ve směs fungovalo všechno. Už bych potom zacházel do individuálních hodnocení hráčů, ne všichni se tady sešli s výbornou formou. Kdyby se nám to podařilo, možná bychom hráli o semifinále. Ale nemůžeme chtít všechno najednou. To jsou veškerá negativa.

Tým je perspektivní. Napadají vás mladíci, na kterých se dá stavět do budoucna?

Určitě Staňa Kašpárek. Vlítnul do toho a nedělal si z toho žádnou hlavu a rozstřílel všechny soupeře svým způsobem i ostatní kluky co tady byli poprvé. V zápasech to třeba není vidět, ale mají potenciál i když hrají jen českou ligu. Je potřeba, aby se vyhráli a zapracovali na sobě. Myslím si, že to, co dělá Honza Filip, jak jezdí po České republice a komunikuje s trenéry, aby si z toho něco vzali a dosadili to do praxe v klubech. Pak máme i z českých klubů možnost vychovávat hráče, kteří jsou konkurenceschopní.

Nabil vás turnaj energií, máte v hlavě jak dlouho ještě reprezentovat?

Tento turnaj mě stál strašně moc energie. Spíš mě to vybilo. Musím se teď co nejrychleji vracet do Běloruska a čeká nás teď příští měsíc patnáct zápasů, asi si neodpočinu. Teď je to jen o tom přežít co ještě přijde a v létě pak můžu přemýšlet nad tím co je ještě možné...

V běloruském Brestu máte smlouvu na jak dlouho?

Na rok a půl.

Ve spolupráci s Brněnským deníkem/Petr Musil