Kategorie týmových sportů je v anketě Trenér roku novinkou. Překvapilo vás tedy, že jsi byl pozván převzít toto ocenění?

Určitě mě to překvapilo. Nevěděl jsem o této kategorii a to, že jsem byl navržen a postoupil do užšího kola, to mě velmi překvapilo. Beru to jako ocenění ne mé osobní, ale celého realizačního týmu a hráček za výkon a umístění na mistrovství světa. Bez spolupracovníků v realizačním týmu hlavní trenér není nic. Je to ale také ocenění všech trenérů, kteří hráčky, s nimiž teď můžeme pracovat, vychovali nebo s nimi teď pracují v klubech. My pak na reprezentační úrovni trávíme společně jen několik týdnů v roce a pokud by hráčky neměly ty správné základy, tak bychom s tím nemohli moc dělat.

Vnímáte výsledky této ankety jako ocenění tohoto vydařeného roku nebo věříte, že to je ocenění vaší dlouhodobé práce, která přinesla letos právě ten skvělý výsledek, který na český tým a jeho sílu upozornil veřejnost?

Jednotliví trenéři byli navrhováni svými federacemi, věřím proto, že to zafungovalo v obou rovinách. Že je to na jednu stranu ocenění dlouhodobé práce, protože tým se neustále výsledkově a herně posunuje od roku 2010, kdy jsme ho převzali, a zároveň ocenění toho posledního výsledku na mistrovství světa. Samotná volba členů Unie profesionálních trenéru pak byla zřejmě ovlivněná především prosincovým výsledkem na mistrovství světa. V anketě hlasovalo několik stovek profesionálních trenérů, z nichž snad pouze asi čtyři jsou trenéry házené. Myslím si tedy, že rozhodující byl náš úspěch na konci roku.

Můžete celkově zhodnotit, jaký byl pro vás po trenérské stránce u národního týmu uplynulý kalendářní rok s tou šampionátovou tečkou na konci?

Minulý kalendářní rok u reprezentace začal velice klidně. Nehrála se žádná kvalifikace v březnovém termínu, připravovali jsme se na play-off, které se nám sice podařilo na postup, ale ten byl hodně upracovaný a vydřený. Chyběla nám herní lehkost. Snad se projevilo i to, že jsme hráli bez Ivety Luzumové. Bylo znát, že už je konec sezóny a náš kádr je velmi úzký. Po úkolech v klubech už toho hráčky měly plné zuby, a tak kvalifikace hlavně z herního pohledu nebyla ideální. Na podzim jsme se začali připravovat na mistrovství světa, čekal nás ale první kvalifikační dvojzápas na mistrovství Evropy s velmi dobrým výsledkem – výhra nad Islandem a remíza ve Slovinsku, která může být velmi důležitým bodem získaným venku. Další příprava na mistrovství světa probíhala skoro jako vždycky –výsledkově nebyla příliš vydařená. Myslím, že se nám podařilo až s prvním zápasem na šampionátu proti Argentině vše doladit a sladit se jak na hřišti, tak mimo hru.

A pak už přišla úspěšná jízda šampionátem.

Samotný šampionát už byl dobrý, hlavně jeho druhá část. Začátek nevyšel ideálně, zápasy s Argentinou a začátek zápasu s Polskem byly průměrné, hlavně poslední zápasy už byly ale naopak hrané na hranici našich současných možností. Z herního pohledu je to tak určitě vydařený rok, z emocionálního pohledu taky. Hráčky jsou velmi ambiciózní a byly pak zklamané. Chtěly se dostat ještě dál, ale i tak si myslím, že si splnily to, za čím si šly – uspět i v zápasech play-off a dojít až do čtvrtfinále. Rok tak vidím jako úspěšný, ale čeká nás další velmi těžký.

Najdete nějaký jeden moment, který byl v tom roce s nároďákem pro vás nejsilnější v pozitivním i negativním smyslu slova? 

Pokud se na to budeme dívat z herního pohledu, tak negativní byl určitě zápas doma proti Turecku v play-off na mistrovství světa. Pozitivního toho bylo víc, ale nejvíc si cením zápasu proti Rumunsku v osmifinále mistrovství světa. Ohromně pozitivní byla v této sezóně ta emocionální a morální síla a ambice toho týmu, která se potom projevila výsledkově. Hráčky se nespokojí s málem, nestačí jim hrát dobré zápasy, chtějí vyhrávat a dokázat to maximum, které se jim může podařit. Je to jejich vnitřním nastavením. Těžko se to popisuje, ale to je obrovské pozitivum, které v tomto týmu už několik let panuje a nikam se neztrácí, naopak se stupňuje. I když v týmu dochází k obměnám, ale vnitřní síla týmu není menší, naopak se zvyšuje a to je hrozně povzbudivý prvek.

Co dalšího kolem národního týmu vás těší a dělá vám radost?

Tohle je to, co mě těší a dělá mi radost. Skvělé je i to, že se nám podařilo zapojit do realizačního týmu bývalé hráčky týmu. To je pro družstvo určitě velmi pozitivní. Spolupracuje s námi Hanka Kutlvašrová jako masérka, pracuje s námi už druhý rok Katka Keclíková. Myslím, že pro vývoj toho týmu je to důležitá věc. Těší mě i to, že bývalé hráčky, které ukončily kariéru, ať jedeme kamkoliv, vždycky za námi přijedou na zápas nebo na přípravný kemp. Přijedou nás povzbudit. Pro nás realizační tým je to taky taková satisfakce. Hráčky, které už nehrají nebo další členové realizačního týmu, kteří na šampionátu nebyli pracovně, nás přijeli podpořit a stále byli součástí týmu.

Jaká je vaše vize pro nejbližší půl rok, tedy druhou polovinu sezóny?

Vize je jasná. Tato sezóna má dva vrcholy. Mistrovství světa a kvalifikace na mistrovství Evropy. Právě kvalifikaci na mistrovství Evropy máme dobře rozehranou a je potřeba to dotáhnout do konce. Dvojzápas s Dánskem bude mít určitou důležitost. Pokud se nám podaří uhrát pozitivní výsledek doma nebo venku s Dánkami, byl by to krok na Evropu 2018, ale i v případě toho, že by tyto zápasy nedopadly dobře, budou rozhodovat červnové dvojzápasy a přípravu budeme muset velice dobře naplánovat. I teď na březen už jsme trenérsky nachystaní, máme zanalyzovánu hru Dánek, sestříhaná videa. Kolegové z realizačního týmu je mají k dispozici a dáváme dohromady herní plán. Nejdůležitější ale bude červnový sraz a zápas na Islandu a doma se Slovinskem. Doufám, že se nám podaří na šampionát dostat, tam by měl přijít vrchol tohoto týmu. Říkal jsem to před rokem a trvám si na tom. Tým, který máme teď k dispozici, by měl prožít svůj vrchol po herní i výsledkové stránce na EURU 2018, ale tam se musíme dostat.

O všem se bude tedy rozhodovat právě v červnu, že?

V červnu to bude těžké. Z různých důvodů neměly hráčky od šampionátu volno. Pokračovaly v klubech v přípravě i v zápasech. Bude to velice těžké a na konci května už síly nebudou. Doufám, že budeme mít k dispozici tým, který bude mít sílu na to, aby ty nejdůležitější zápasy - hlavně ten proti Slovinsku - dotáhl do vítězného konce a že se na šampionát kvalifikujeme.

A co pak dál, v dalších letech?

Vize do dalších sezon se odvíjí od té, co nás čeká teď. Chceme se zúčastnit šampionátu, když na něj nepostoupíme, automaticky padáme do horších košů pro další kvalifikace, třeba play-off mistrovství světa a šance na postup se tak snižuje. Doufám, že se situace začne zlepšovat v ohledu šířky hráčského kolektivu. V současné době je hráčská špička strašně úzká a jakýkoliv výpadek je strašně znát. Když dnes dělám nějakou nominaci osmadvaceti hráček pro EHF pro kvalifikační zápasy nebo šampionáty, začíná to pro nás být čím dál větší problém. Ne v tom slova smyslu, že nevíme, koho vyškrtnout, ale vůbec najít hráčky, které by tam mohly být. Je to čím dál problematičtější. Členská základna zejména u žen je v současné době strašně úzká. Pokud tento trend nezastavíme, nebudeme schopní kvalifikace na šampionáty udržet. To, co teď reprezentační týmy předvedly na šampionátu, není to výjimka nebo náhoda, ale v současné situaci je trošku zázrak. Realita je trošku jiná. U dorosteneckých nebo juniorských týmů je to znát. Všechny mládežnické týmy snad kromě juniorek spadly do béčkových šampionátů a z těch se dostává strašně těžko. Odpadá tak konfrontace s nejlepšími a musíme s tím něco dělat. Jinak tyhle zázraky, které uhráli kluci a holky na šampionátech, budou čím dál méně časté a časem nemožné nerealizovatelné sny. Musíme si vyhrnout rukávy a něco dělat.

Sledoval jste zápasy mužů na EURU?

Moc gratuluju trenérům mužské reprezentace. Uhráli skvělé výsledky. Předvedená vůle a to, jakým způsobem ty zápasy hráči hráli! To bylo vynikající! Anketa trenérů kolektivních sportů bude i příští rok a kluci Honza s Danem si řekli o nominaci už teď. Jejich výsledek, který na šampionátu udělali, byl ještě překvapivější než u nás. O holkách se říkalo, že by snad mohly něco uhrát, tomuto mužskému týmu věřil málokdo, snad jen tým sám. A o to je to možná cennější!

Fotografie ze slavnostního večera Trenér roku - ČOV a Házená reprezentace ženy.