Mrzí to konečné šesté místo nebo panuje spokojenost?

Jsme spokojení, že jsme se dokázali dostat do zápasu a nechybělo mnoho, abychom vyrovnali. Myslím, že by pak následovaly sedmičky a v těch jsme měli na to uspět. Bohužel jsme si zápas prohráli v prvním poločase, kdy jsme do toho nevstoupili úplně dobře, už prostě nebyly síly. Pokud nejsme schopní ze sebe vydat těch sto procent, je pro nás těžké bojovat proti top mančaftům. Ve druhém poločase se to už povedlo, dohnali jsme prakticky šestigólovou ztrátu. V závěru nechybělo mnoho. Myslím si, že nakonec vyhrál šťastnější tým.

Hrála větší roli nervozita z možnosti dosáhnout historického úspěchu nebo spíš únava?

Nehráli jsme naši hru, byla tam určitě znát únava, ale stejně to měli i Chorvati, kteří měli v nohách stejně zápasů. Možná mohli trochu víc točit hráče než my, ale my jsme udělali spoustu technických chyb a oni to trestali. V tom byl ten rozdíl. Ve druhém poločase Tomáš zachytal, hráli jsme koncentrovaněji a bylo to vidět na naší hře, kdy jsme se dostali do zápasu, a nakonec chybělo málo.

Vy sám jste opět nastřílel úctyhodných třináct branek…

Velcí hráči mají vždycky z nás malých strach. A pokud navíc dokážeme dát gól z devíti metrů nějakým obtahem, tak oni neví, co s námi. Když jdou ven, je pro ně síla a to, jak jsou těžcí, vlastně na velkém prostoru nevýhoda. Pokud zůstanou vzadu a my jsme schopní dát gól z toho, že se dostaneme blíž k bráně a přes ně vystřelit, tak máme také vyhrané a je to pro nás malé lehčí.

Jste nejlepším střelcem tohoto turnaje. Byl to pro vás nejlepší šampionát v životě?

Stoprocentně to byl nejlepší turnaj, ale nejen z mojí strany, ale i nejlepší turnaj ohledně výsledku našeho týmu. To stojí i na papíře, to je jasné. Ale taky je to nejlepší turnaje z hlediska toho, jak jsme se prezentovali jak tým, myslím si, že jsme se tady ukázali nejtýmověji ze všech mančaftů.

Nabil vás turnaj psychicky do další práce v reprezentaci?

Nabilo mě to stoprocentně energií. Jak mančaft šlapal dohromady. Jak se vytvořila zdravá hierarchie v týmu, jak každý na té pozici, na které byl, se cítil komfortně. To byl ten hlavní důvod toho, že jsme byli schopní odehrát turnaj tak, jak jsme ho odehráli. Abych pravdu řekl, měl jsem už v hlavě, že bych po tomto turnaji možná skončil, ale teď určitě nebudu chtít končit. Chci být u toho, až přijde čas, aby se mladí kluci zhostili role lídrů. Protože po odchodu Filipa Jíchy, po tom co odejdu třeba já nebo Pavel Horák, Martin Galia… Je potřeba, aby se tady objevil další typ hráče, který mančaft povede. Nemyslím tím, že bude dávat góly, ale tím, že hráči mu budou věřit a budou věřit vizi, kterou tým má.

Budoucnost tým určitě má. Vedle zkušených hráčů je zde řada mladých talentů...

Jsou to kluci, kterým je od dvaceti do třiadvaceti let. DO třiceti let je to nejlepší věk házenkáře. Ok, u mě to přišlo asi ve čtyřiatřiceti. Běžně je to kolem osmadvaceti let. Všechno je otevřené. Je jim dvacet let, takže za pět šest let budou v tom největším věku. Odteď mohou hrát a tvořit základní stavební kámen mančaftu dalších deset let, plus když se na ně nabalí další talentovaní hráči, které doufám, že tímto turnajem a naší prezentací nalákáme. Doufám, že jsme se stali i nějakým vzorem pro děti a že základna se rozšíří. Můžeme pak vybrat daleko víc talentů, což je obrovský přínos pro národní tým.

Ukázal šampionát i něco, na čem bude potřeba zapracovat?

Asi jen jedna věc, protože turnaj je veskrze pozitivní. Ok, ztratili jsme zápas s Německem v posledních deseti minutách, mohli jsme hrát semifinále… Z celkového pohledu jsme ale zase vyhráli několik zápasů o gól. Nehledal bych úplně negativum, pouze to, co nám turnaj ukázal. Co nám ukázal zápas se Španělskem: Pokud nejsme schopní hrát a bojovat na sto procent, tak se nemůžeme s top mančafty měřit. Pokud držíme pospolu a bojujeme, jsme s nimi schopní hrát a také je porazit.
 

Tabulka nejlepších střelcu EHF EURO 2018