Na palubovku jste se dostal dřív, než jste čekal?

Popravdě ano, já jsem sem přijel pomoct klukům v případě potřeby a nakonec to dopadlo tak, že jsem snad v 15. minutě šel na hřiště. To jsem nečekal, ale vzhledem k začátku zápasu se není čemu divit. Kluci v útoku ztráceli balóny a valilo se to na bránu, takže bylo důležité, abychom se pokusili zachytit některé ty volné střely.

Ve druhé půli se výkon českého týmu ale podstatně zvedl, ne?

Druhá půle byla vcelku povedená, já jsem se v poločase ještě znovu rozcvičil. (úsměv) Zásadní bylo, že jsme ve druhé půli zlepšili obranu a s ní i útok, neinkasovali jsme do otevřené obrany, neztráceli jsme tak lehce balóny a začali proměňovat. Pak se samozřejmě hraje líp. K tomu nám potom, co viděli, jak se zvedáme a jdeme dopředu, fanoušci strašně pomohli svou podporou a to, že jsme nakonec vyhráli je dobrý bonus. Ještě to nic nerozhoduje, ale samozřejmě to, že jsme vyhráli zápas, kdy jsme byli i mínus sedm, je to pro soupeře psychicky trošku nepříjemné.

Vy jste se chytl vydařenými zákroky..

Pomůže, když člověk na začátku chytne jeden dva balóny, navíc v momentě, kdy je tým v oslabení a jsou to rány bez obrany. To mi samozřejmě pomohlo a soupeře to asi trošku nalomilo. Bylo to vidět, ve druhé půli jsme dostali asi jen devět branek.

Byl to váš „rozlučkový“ zápas?

Byl to můj poslední zápas. V podstatě jsem to tak i zamýšlel, nechtěl jsem si snižovat úroveň a bylo čím dál tím těžší se na této úrovni udržet, myslím si, že je čas skončit. Několik let v reprezentaci jsem strávil s Romanem Bečvářem starším, teď už několik let hraju s Romanem Bečvářem mladším, tak jsem se nechtěl dočkat toho, že bych hrál třeba s jeho vnukem… A to není jen Roman Bečvář.

Jak hodnotíte tuto poslední sezónu?

Povedla se nám výborná sezóna. V klubu jsme vyhráli evropský pohár, teď jsme otočili kvalifikační zápas proti Rusům, vyhráli jsme ho, i když je to zatím jen první poločas. Ale celkově je to povedené. Jsem rád, že jsem týmu mohl pomoct a že se to povedlo. Pokud toto bude dobrý základ do odvety a pomůže to k tomu, že se podaří vybojovat postup, bude se tento zápas určitě řadit k těm zásadnějším utkáním.

Přemluví vás kluci, abyste s nimi odletěl do Ruska? Nebo k dalšímu návratu?

Nepřemluví. Ani nemám vízum. Je to jinak, než to bylo u jiných sportovců. Mě tělo slouží v pohodě, ale už to pro mě bylo těžké psychicky. Neustále se připravovat, pořád držet třicet, pětatřicet let stejný rytmus…. U házené zůstanu, ale jako trenér brankářů. Jsem rád, že můžu končit na vrcholu. Plná hala v Berlíně, plná hala v Plzni, mých dvou domovinách. Myslím, že líp to naplánovat nešlo.

Které momenty vaší kariéry vidíte zpětně jako ty nejvýznamnější nebo nejsilnější?

Asi bych to rozdělil mezi reprezentací a klub. Každá účast na evropském nebo světovém šampionátu je obrovský úspěch a nám se to povedlo několikrát. Popravdě ani nevím, na kolika šampionátech jsem byl. Ale ze sportovního hlediska je to to nejvíc. Bohužel jsme se nedostali na olympiádu, ale tak to prostě je. A všechny kvalifikační domácí zápasy byly skvělé. Zlín, Brno, Praha, Plzeň, další města, kdy jsme hráli, vždycky tam byli skvělí diváci, skvělá atmosféra, to mě moc bavilo. A na klubové úrovni – vyhráli jsme pět titulů evropských nebo světových, takže každá cesta k těmto titulům byla výjimečná. A musím zmínit i jeden moment, kdy jsme titul nevyhráli, ale hráli jsme Final4 Ligy mistrů, což je podle mě vrchol každého týmu a my jsme to zvládli asi čtyři roky po postupu do první ligy.

Petr Štochl, narozen 1974

?-2000 Kovopetrol Plzeň

2000 - 2001 Dukla Praha

2001 - 2002 HSC Plzeň

2002 - 2004 Allrisk Praha

2004 - 2006 Istres Handball

2006 - 2018 Füchse Berlin