Můžete zpětně popsat, co se v tom nešťastném zápase vlastně stalo?

Byl to můj druhý zápas po zranění lýtka. Trenér mě chtěl ještě šetřit, do zápasu jsem tak nenastoupila od začátku, ale až asi ve 13. minutě, když mě po time-outu poslal do útoku. Ztratili jsme balón a já jsem byla na středu. Automaticky jsem se vracela do obrany, soupeřka, o hlavu větší, šla sama do útoku, byly jsme tam samy dvě. Nevím ani, co jsem dělala na středu, většinou se snažím vracet se svým křídlem. Ona si obskočila spoluhráčku, já jsem to na poslední chvíli chtěla ještě zblokovat a skočila jsem tam. Vystřelila, dala gól a ještě mě dotáhla. Trefila mě dlaní do očního důlku a zlomila mi malou podočnicovou kost. Hned mě odtáhli ze hřiště. Nejdřív jsem si nemyslela, že to bude tak hrozné, ale v poločase, když jsem se podívala do zrcadla, to bylo už hodně nateklé. Dnes už vím, že se mi tam dostal vzduch, což znamená, že to je zlomené. Ale nejdřív jsme tomu úplně nevěnovali pozornost. Spíš jsme se smáli tomu, jak vypadám, až druhý den mi úsměv ztuhnul, protože po CT vyšetření mi řekli, že je to zlomené a musím mít dva měsíce pauzu. Musím na operaci.

Co tedy následovalo? Jak probíhá léčba a rekonvalescence?

Stalo se to ve středu, další úterý už jsem šla na operaci a pak v pátek mě pustili domů. Všechno proběhlo v pohodě a v pondělí už jsem byla v práci. Měla jsem z toho strach, byla to moje první operace v životě, ale nakonec proběhlo všechno bez problémů.

Jaké jsou dál vyhlídky? Kdy se budete moci vrátit na hřiště?

Řekli mi, že pokud bych během následujících dvou měsíců do toho místa opět dostala ránu, může to mít vážné následky. Sama si myslím, že je to málo pravděpodobné, ale náhoda je blbec. Takže dva měsíce nesmím na hřiště. Teď už ale dva týdny trénuju prakticky naplno, předtím jsem jezdila na kole, chodila do fitka, připravovala se individuálně. Teď už jsem v plném tréninkovém zápřahu a na tréninky mi vyrobili speciální masku, takže i kdyby mě někdo bouchl, tak se mi nic nestane. Po Vánocích už můžu hrát, ale přišla jsem o mistrovství, což je prostě neštěstí.

Ochranná maska Michaely Hrbkové pro tréninky v německém Frisch Auf Göppingen.

Jaké emoce jste pak prožívala, když začínalo být jasné, že EURO asi nestihnete?

Věděla jsem hned potom, co mi řekli diagnózu, že mistrovství nevyjde. Smutné na tom je, že v úterý před zápasem jsem si se svým šéfem v práci a pak s trenérem domlouvala, že na šampionát budu mít v práci dovolenou. Změnila jsem totiž práci a je to šílený chaos. Neměla jsem tolik dovolené, ale všechno jsme nakonec domluvili. Pak ve středu byl ten nešťastný zápas a ve čtvrtek jsem musela všechno rušit. První moment a dny byly strašně těžké. Hodně jsem to obrečela, ale takový je život. Nejsem první ani poslední, která přišla o vrcholnou akci kvůli zranění. Možná se to tak mělo stát, každopádně mě to mrzí, ale už s tím nemůžu nic dělat.

Trenér Bašný říkal, že s týmem jste stále v kontaktu a chystáte se za spoluhráčkami podívat. Ideálně i do Nancy. Je to tak?

Samozřejmě s trenérem jsem v kontaktu neustále, voláme si, jak se to vyvíjí a zlepšuje, ale i tak bylo od prvního momentu jasné, že to neklapne. Holky budu sledovat dál, budu je podporovat na dálku a i nablízko. Na pátek a sobotu se chystám do Chebu, předat jim něco malého pro štěstí, aby věděly, že tam jsem s nimi, i když tam nemůžu být fyzicky. Budu doufat a moc držet pěsti, aby se probojovaly přes skupinu a když pojedou do Nancy, tak se přijedu podívat. Z Německa to totiž není tak daleko jako Brest, kam bych se při svém volnu nedostala. Do Nancy mi to určitě alespoň na jeden nebo dva zápasy vyjde. Skupina je hodně těžká, ale já holkám věřím!

Trenér Bašný prý i slíbil, že vám přiveze medaili? :-)

Bašňák mi řekl: „My vám ty medaile přivezeme“. Pokud budou ve finále a já za nimi přijedu, jedna medaile je moje. Tak snad to klapne!

Vaše zkušenosti na hřišti budou týmu určit chybět. Budou ale určitě chybět i v kabině. Jak na to, aby to uvnitř týmu fungovalo? Máte pro tým nebo spoluhráčky nějakou radu?

Myslím si, že holky žádnou radu nepotřebují, je jedno, kdo v tom týmu je. Nové holky nikdy neměly problém zapadnout, o tom jsem se několikrát přesvědčila a dočetla i v nedávných rozhovorech. Radit jim tedy nemusím. Když někdo vypadne, tak samozřejmě chybí, ale ten tým je tak silný a má tak velkého týmového ducha, že jsme schopné jedna druhou nahradit, zaskočit. Takže i když bych tam moc ráda byla, holky mi budou chybět a já budu chybět jim, tak si myslím, že to žádnou roli hrát nebude. Jsou tam další holky, které hrají na mém postu, a nebude problém tu díru nějak zalepit.

Když se díváte na rozpis turnaje – soupeřky, které český tým čekají v základní skupině, případně i dál, co o nich soudíte?

Soupeřky jsou samozřejmě silné. Na začátku nás čekají Rumunky, ty na nás budou extra namotivované, mají nám co vracet. Ale my jsme se přesvědčili, že je porazit jde a i když se pořád zmiňuje, že jsem tu poslední branku proti Rumunsku dala já, tentokrát to prostě bude někdo jiný. Jsem přesvědčená o tom, že se dají porazit dvakrát! O Norkách trenér říká, že si jednou za deset let mohou vybrat špatný zápas. Tak proč by to nemohlo být proti nám? Spousta našich hráček hraje v Německu, včetně mě, německé hráčky známe, můžeme se na ně připravit. Já tam ty šance vidím, nikdy jsme nebyli favorit skupiny a to nám vyhovuje. Vždycky jsme měli těžké skupiny a dařilo se nám z nich postoupit. A já věřím, že se nám to podaří i tentokrát.

Michaela Hrbková slaví vítězný gól v zápase proti Rumunsku na MS 2017 v Německu.

A jak vidíte šance českého týmu na výsledek na EURU 2018?

Samozřejmě bych holkám přála finále. Ale musíme jít krok po kroku. Projít ze skupiny a v Nancy posbírat co nejvíce bodů. Pak už to bude skoro jedno, protože už to bude další krok k historickému výsledku. Turnaj ale ještě ani nezačal, tak nechci dopředu vykládat nějaké prognózy.

Pokud budete zdravá, připojíte se k týmu po Novém roce a pro kvalifikaci na MS 2019?

Teď mám úvazek na 70% a s ním šest týdnů dovolené. To je v podstatě kompletní reprezentační program. Teď jsem v práci ve velkém zápřahu, trénuju a potřebuju i odpočívat. S trenérem jsme proto domluvení, že budeme řešit konkrétní akce vždy podle konkrétního programu. Na kvalifikaci jsem si ale už dovolenou nahlásila 😉. Nechci tedy teď dopředu vykládat, jak to bude, nechystám se končit, ale uvidíme, jak si to sedne, až zase naskočím do zápasového režimu a více se zapracuji i v nové práci. Prosinec využiju k tomu, abych se dostala opět do formy.

Jak tedy vidíte svou další házenkářskou budoucnost? Rozhodně vás neposíláme do házenkářského důchodu!

Mám smlouvu ještě na dva roky, ale na budoucnost myslím víc a víc každý den. Ne, že bych se chystala do důchodu, ale už nejsem nejmladší, teď po mě převzala žezlo nejstarší reprezentantky Saly (Kristýna Mika). Na klubové úrovni můžu ještě rok, dva hrát a v reprezentaci určitě ráda pomůžu, když bude potřeba, teď ale nebudu na každém srazu. Tým také prochází nějakou obměnou, teď tam nejsem já, Růča, každý rok je to někdo. A myslím, že postupně budou následovat i další. Pokud mě bude potřeba, určitě ráda pomůžu, protože hrát za reprezentaci pro mě byla vždycky čest a něco speciálního, vždycky jsem si to užívala. Ale v mém věku je potřeba myslet i na to, co bude po házené.

Michaela Hrbková

* 14. července 1987

- pravá spojka TPSG Frisch Auf Göppingen, Německo

- 144 reprezentačních zápasů, 373 branek

- Nejlepší hráčka Bundesligy v sezóně 2016/2017

- 18. října 2018 utrpěla v utkání německé Bundesligy zlomeninu kůstky pod okem