2020 Women´s EHF EURO
TV COM

Další odkazy

Fotogalerie Facebook

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
11.12.2018 otevřeno: 890 x

Zamyšlení Jana Bašného: Každý postup na šampionát je úspěchem. Doufám, že mladé hráčky dostanou šanci se vyhrát

Český tým se v mistrovství Evropy poprvé za osm let pod jeho vedením vrátil hned po bojích základní skupiny. Přesto to Jan Bašný nepovažuje za neúspěch, neboť už samotná kvalifikace mezi evropskou špičku je podle něj úspěchem a odrazem reality české házené. Teď chce se svým realizačním týmem ještě intenzivněji pracovat na rozvoji kvalit nastupující hráčské generace a věří, že za několik let mladé talenty budou rovnocennými soupeři evropské top desítky.

 

Po návratu ze šampionátu se Jan Bašný zamyslel nad některými klíčovými momenty letošního vystoupení českých reprezentantek na evropském fóru v podobě krátké úvahy.

 

Bilancování…

Tři zápasy, tři prohry. Zní to dost pesimisticky. Je to poprvé, kdy se nám nepodařilo za posledních osm let při účasti na pěti šampionátech plnit náš základní cíl, poprvé jsme se nedostali ze základní skupiny. Ten cíl je zásadní. Umožňuje získat lepší body do světového rankingu, dalších losů. Tento vitální cíl jsme nesplnili, stejně tak jsme nenaplnili ambice, které tým měl, tedy uhrát co nejlepším výsledek, dostat se co nejdál a zlepšit svůj poslední výsledek.

Ženská reprezentace je letos jediná reprezentace, která se v tomto roce kvalifikovala na vrcholnou akci. To, že má tým vysoké ambice, doteď uhrál nějaké výsledky, to je nadstandard. Stav ženské, ale i mužské házené u nás je takový, že jakákoliv kvalifikace na vrcholný šampionát je úspěchem. Všechno ostatní je obrovský nadstandard. Do teď se nám vždycky to „něco navíc“ podařilo. Letos ne. Neznamená to, že je to neúspěch. Splnili jsme to, že jsme se kvalifikovali, jen jsme neuhráli nic navíc.

Nedostali jsme se do lepší losovací skupiny. Teď záleží na tom, jakého dostaneme soupeře pro kvalifikaci o MS 2019. Jsou tam týmy, přes které postoupit můžeme, ale jsou tam i týmy, s nimiž to bude ohromně těžké. Říká se, že hrát se dá s každým soupeřem, otázka ale je, s jakým výsledkem.

 

 

O přípravě…

V přípravě jsme neměli soupeře, kteří by nás opravdu prověřili. Při vší úctě k týmům Slovenska, Švýcarska a Chorvatska, to nebyli soupeři z první desítky. My jsme pro ně byli v přípravě dobří soupeři a tímto gratuluji Slovensku k postupu do další fáze kvalifikace přes Ukrajinu, to je výborný výsledek. Bohužel ale nebyli to pro nás soupeři, kteří by měli stejný rytmus, sílu hry a rychlost, jako soupeři z první evropské desítky. A my jsme ve skupině měli soupeře z první desítky, to už je jasné. V jiných skupinách na šampionátu by to ale bylo stejné. Neměli jsme v přípravě žádnou zpětnou vazbu, jestli, co a jak hrajeme, jestli to bude stačit. Jestli rytmus naší hry bude stačit a je vůči soupeřům z první desítky dostatečný.

 

O české hře…

K tomu, abychom uhráli něco navíc, ne se jen kvalifikovali, je potřeba, aby se všechno pozitivní v týmu sešlo. Aby devět hráček z desíti, čtrnáct ze šestnácti bylo v maximální formě a psychické i fyzické pohodě. Tak se to stalo na předchozích šampionátech, teď to tak úplně nebylo. Ne všechny hráčky byly v maximální formě a já a můj realizační tým jsme je nedokázali do formy dostat. Většina z nich zahrála svůj průměr, některé ani to. Některé hráčky zahrály nadprůměr, ale to nebyly hráčky, které tam byly na to, aby rozhodovaly zápasy. Ty pozitivní věci se nám ve Francii nesešly, ale nemyslím si, že by se z toho měly dělat nějaké ukvapené závěry. Teď to nevyšlo, ale tým má na to, aby to vyšlo někdy příště.

Na všech předchozích šampionátech se nám podařilo vyhrát první důležitý zápas, který jsme si vytipovali a dobře se na něj připravili. Třeba zápas s Polskem na minulém šampionátu. Tady proti Rumunkám nám to nevyšlo, přestože jsme si na ně věřili. Náš začátek byl katastrofální a přestože Rumunky potom vyhrály další dva zápasy, myslím si, že jsme ten zápas uhrát mohli, pokud by se nám všechno sešlo.

Od toho se potom odvíjely další zápasy. Před zápasem s Norskem se to vyvinulo tak, že pokud bychom vyhráli nad Norkami, poslali bychom je domů. Bylo to sice sci-fi, ale ta možnost tam byla. Tým se opět na tento zápas připravoval, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Některým hráčkám se nedařilo, ale nedá se říct, že bychom to vypustili. Na Norky v současné době nemáme, jejich styl hry nám nevyhovuje.

V zápase s Němkami už šlo o všechno a ještě jsme byli závislí na výsledku zápasu Norek. Tento zápas byl z naší strany povedený, hráčky do toho daly úplně všechno, bojovaly od začátku do konce, ale zase ne všechno se sešlo. Když už jsme konečně dobře začali a získali jsme náskok, zranila se Iveta Luzumová, což mělo na tým obrovský dopad především v obraně a hlavně po mentální stránce. Němkám se podařilo dostat zpátky do hry ve chvíli, kdy Iveta byla na střídačce a brečela bolestí. A hráčky to bohužel viděly. S tím se nedá nic dělat. Možná, kdyby to bylo jinak, zápas se vyvinul jinak. Tak jako se loni v některých momentech štěstí obrátilo k nám, tentokrát se obrátilo proti nám. Ve druhém poločase už to byla z naší strany trošku křeč, a přestože jsme několikrát změnili obranný systém, nedokázali jsme Němky ubránit. Myslím si, že v tomto utkání se hráčky nemají za co stydět, odevzdaly maximum a zahrály na hranici svých možností. Bohužel, hranice naší herní síly byla jaká byla. Prohráli jsme o málo, ale prohráli.

 

 

 

Pozitiva…

Mladé hráčky, které byly na vrcholné akci poprvé nebo ty, které nedostávaly tolik příležitostí, se neztratily a nezklamaly mě. Bohužel, na těchto hráčkách se dá stavět do budoucna, ale v tuto chvíli nemají ještě takovou výkonnost a zkušenosti, aby takové zápasy byly schopné otočit a vyhrát. Zvládly to v Chebu, ale tohle už byla jiná liga a nic se jim nedá zazlívat.

Když se podíváme na skladbu našeho týmu, je na čem stavět. Máme šest, sedm mladých hráček na spojkách, což jsou pro současnou házenou nejdůležitější posty. Mají méně než 22 let, Markéta Jeřábková, Kamila Kordovská, Jana Šustková, Veronika Mikulášková nebo Sára Kovářová, loni na šampionátu se objevila Veronika Galušková, další talentované hráčky jsou v juniorské reprezentaci. Na pivotu to do budoucna může být Michaela Konečná, na křídle Dominika Zachová, dále pak Veronika Dvořáková, brankářky z juniorkých výběrů… Perspektiva tam je, ale tyto hráčky se potřebují vyhrát, potřebují čas, aby dospěly k tomu, aby jako jeden celek bez starších hráček byly schopné uhrát výsledky na šampionátu. Tam je to o něčem jiném, než v MOL lize. Doufám, že ten čas dostanou a do té doby to uhrají ty starší a zkušenější hráčky.

 

Vize a plány…

Pokusíme se ještě zkvalitnit naši přípravu – společnou i individuální přípravu hráček. Doufám, že se nám podaří naplnit plány, které s kolegy z realizačního týmu máme. To je vypracovat individuální plány dle fyzických předpokladů jednotlivých hráček pro fyzickou i individuální technickou přípravu. Chceme, aby hráčky pracovaly dlouhodobě i mimo srazy třeba i po stránce výživy a stravování a doufáme, že naši práci nejen na hřišti, ale i mimo něj zkvalitníme.

Pokusíme se dosáhnout toho, aby děvčata věděla, jak na sobě pracovat. Aby věděla, co mají dělat, kdy a jak. Začínáme na tom pracovat a doufám, že se nám to podaří před play-off. Uvidíme, jak dopadne los. Máme ještě akce v březnu a v dubnu s hráčkami z domácí ligy. Další akce nás pak čeká před play-off, ta už bude spojená s přípravou na kvalifikaci.

Práce máme před sebou dost, všichni ale máme motivaci. Hráčky, já i členové realizačního týmu. Budeme pracovat na tom, abychom uspěli a hlavně se na akce vůbec dostávali. Nechci říct, že nám ujíždí vlak, ale kvalita hry a přípravy všech reprezentací se zlepšuje a musíme minimálně udržet stejnou cestu. Pokračovat ve zlepšování kvality naší hry stejně, jak se zlepšují naši soupeři.