V lednu 2018 chyběl v nominaci českého týmu pro EURO v Chorvatsku. Jeho manželka Helena Jurka totiž byla v očekávání a společně se v čase šampionátu radovali z narození dcerky. Helena se již ve Francii vrátila aktivně k házené (a o svých házenkářských zážitcích píše v osobním blogu zde), Miroslav před několika dny podstoupil operaci zraněného zápěstí. Oba už ale vyhlíží i k příští sezóně, kterou již budou prožívat zpátky na Moravě, odkud oba pochází.

Letos v lednu to bylo už 6 let, co jste odešel ze Zubří. Jak moc se těšíte zpět?

Než jsem odcházel do zahraničí, tak jsem si říkal, že bych se do Zubří jednou rád vrátil. Jsem rád, že se tak stane a opět si budu moc zahrát tam, kde jsem s házenou začínal.

Co bylo hlavním důvodem návratu?

Už jsme s manželkou cítili, že je čas vrátit se domů. Navíc už nejsme nejmladší (smích) a je potřeba myslet na život po házené. Minulý rok se nám navíc narodila dcera a chtěli jsme být blíž k rodině.

Jak probíhala jednání ve Francii? Chtěli, abyste ještě zůstal?

V průběhu minulé sezony mi Saint Raphael nabídlo prodloužení smlouvy. Mohl jsem si i říct délku kontraktu. Po dlouhém rozhodování jsme se ale nakonec rozhodli pro návrat do Česka.

Pokud se podíváme na věc z druhé stránky, jednání v Zubří proběhla rychle, co bylo důvodem?

Důvod byl velmi jednoduchý. Jak už jsem odpovídal v první otázce, můj sen byl zahrát si ještě alespoň jeden rok tam, kde jsem začínal. Také bych chtěl předat mladším klukům, co jsem se v zahraničí naučil, a tím jim třeba trošku pomoci ke splnění jejich snu – dostat se do zahraničí a hrát házenou na profesionální úrovni.

Od příští sezóny se vrátíte zpět na české palubovky. Očekáváte, že se hra od vašeho odchodu změnila?

To poznám, až se vrátím zpět. Je těžké to posuzovat takhle na dálku. Jedno je ale jasné, budu patřit mezi nejstarší hráče.

V sezóně 2019/2020 opět oblékne Miroslav Jurka dres Zubří.

Je to trochu předčasné, ale máte už teď nějaký cíl, který si stanovujete pro příští sezónu?

Na tuhle je jednoduchá odpověď. Cíle jsem měl vždy ty nejvyšší. Udělám vše proto, abychom se umístili co nejvýše.

Jak reagovala rodina na informaci, že se vrátíte?

Už v minulé sezoně jsme se bavili o možnosti, že se vrátíme. Byli tomu určitě nakloněni. Po narození dcery jim bylo líto, že jsou tak daleko. Teď si ji budou moci užívat daleko víc, než kdybychom byli v zahraničí.

Jak moc je ráda vaše manželka, že se vracíte po šesti letech zpět?

V první řadě bych chtěl říct, že mě vždy podporovala a byla nakloněna i tomu, že si to v Saint Raphael ještě protáhneme. Po narození naší dcery se vrátila zpět k házené, a tak ji také čeká loučení s týmem. Zpět domů se ale stejně jako já moc těší, na kamarády, rodinu a také na profesní uplatnění. Je právnička a po této stránce to pro ni ve Francii bylo komplikované.

Rodina Heleny a Miroslava Jurkových. Foto: blog helena.sterbova.cz

Chystáte se i na případné zaměstnání. V jaké profesi byste se chtěl uplatnit?

Budu se postupně zaučovat u tchána, který má firmu zabývající se výstavbou energetických sítí vysokého i nízkého napětí. Bude to pro mě velká změna a výzva zároveň.

Zapojil byste se i do nějakých jiných aktivit v klubu? Třeba jako trenér?

Stavíme dům v Jarošově u Uherského Hradiště, což je do Zubří daleko. Z tohle důvodu tedy nikoli. Házená se ale hraje i v Uherském Hradišti. Pokud bude zájem, tak určitě nevylučuji, že bych se nějakým způsobem zapojil.

Šest let, to je celkem dlouhá doba na naučení francouzštiny, zvažujete nějaké uplatnění?

Co se týče práce, tam prostor pro uplatnění francouzštiny nevidím. A zda bude nějaká jiná příležitost, to se ještě uvidí.