Vybraných házenkářských osobností jsme se zeptali na následující otázky:

Co říkáte na výsledek MS v házené mužů 2019? Chybí vám někdo mezi medailisty?

Jak se vám šampionát líbil po organizační i házenkářské stránce?

Zaujaly vás některé individuální osobnosti? Hvězdy, které zazářily nebo nové objevy?

Roman Bečvář, spojka české reprezentace

Výsledky šampionátu a rozdělení medailí je zasloužené. Dánové suverénně ukázali, jakou mají formu a před domácím publikem jim vycházelo všechno. Norové udělali velký pokrok a medaili jsem jim moc přál. Francie sice neukázala, co opravdu umí, ale tým se dost omladil a myslím, že třetí místo absolutně odpovídá tomu, na co v tomto složení měli. Chyběli mi tam Španělé. 

Myslím si, že německá a dánská organizace byla skvělá. Velká síla Dánů a Němců se postarala o povedené mistrovství. Brazílie mě překvapila, udělala obrovský skok a je vidět, že působení některých hráčů v zahraničí dělá hodně. Ale myslím si, že každý zápas měl něco do sebe a to nebývá vždycky pravidlem. Házená šla opravdu hodně nahoru.

Hansen ukázal na šampionátu neskutečnou formu, stejně jako Gensheimer, Mahe nebo Sagosen. Je ale neuvěřitelné i to, že v poslední době se prosazuje a převažuje ta mladší generace hráčů, kteří ve 20, 22 letech hrají jako zkušení borci.

Iveta Luzumová, kapitánka české ženské reprezentace

Od začátku mistrovství jsem si myslela, že bude Dánsko ve finále. Vyhráli naprosto zaslouženě. Trošku jsem si přála, aby finále bylo víc vyrovnané a bylo se na co koukat do poslední minuty, ale troufám si říct, že by Dánové přejeli ve finále úplně každého. Myslím, že medaile jsou ve správných rukách, jen v Německu převládá velké zklamání. Všichni si moc přáli získat medaili a to, jakým způsobem přišli o bronz v poslední vteřině, musí bolet dvojnásob.

Mistrovství jsem sledovala od začátku až do konce, je úžasné, kam se házená ještě posunula. Trošku mě zklamalo Španělsko, čekala jsem od nich víc. Jinak si myslím, že organizačně bylo vše dobře zvládnuté a lidé v Německu šampionátem doslova žili. Například kvůli tomu, že hrálo zápas Německo, tak bylo nařízeno svazem, že se nesmí hrát v ten žádné jiné zápasy, jen aby se všichni mohli koukat.

Naprosto skvělý výkon celý šampionát předváděl Mikkel Hansen a po právu se stal nejužitečnějším hráčem a nejlepším střelcem celého turnaje. Dále se mi líbil Sander Sagosen, pivot Bjarte Myrhol a gólman Niklas Landin.

Jan Filip, trenér české mužské reprezentace

Dánsko nemělo na letošním MS konkurenci a vyhrálo zcela suverénně. Nadchla mě jejich předváděná hra jak v obraně, tak v útoku. Norsko ukázalo, že patří mezi světovou špičku a bude tam mít i v budoucnu svoji pevnou pozici. To, že postoupilo až do finále, mě ale překvapilo. Jejich výkon v semifinále s domácím Německem byl famózní. Ukazuje se, že Francie, Německo, Švédsko, Chorvatsko a Španělsko jsou týmy, které spolu s oběma finalisty patří k současné světové špičce a tyto týmy jsou odskočeny od zbytku světa. Mile mě překvapila Brazílie a naopak více jsem čekal od mistrů Evropy Španělů.

MS v Německu a Dánsku mělo top úroveň. Nejen sportovně, ale jako produkt celkově. Výborná organizace, plné haly, kde vládla výborná atmosféra a samozřejmě výborné házenkářské výkony. Ukázalo se, že z diváckého hlediska hrát ve dvou zemích bylo dobré rozhodnutí. Otázkou je, zda-li je pro hráče neustálé cestování v závěru turnaje komfortní, ale podle mě zkracuje hráčům čas na regeneraci. Rovněž počet zápasů v takto krátkém čase je na zvážení.

Byl jsem nadšen z řady výkonů určitých hráčů a je to velmi inspirativní. Suverénem byl pro mě Hansen, vynikající byli i další hráči Sagosen, Lauge, Jondal, Wiede, Kohlbacher, Myrhol a z těch hodně mladých hráčů M. Richadsson nebo Ród. V obraně byli dva hráči, kteří se mi libili nejvíce – a to Zachariassen a Wiencek.

Daniel Čurda, předseda reprezentační komise mužů

Před mistrovstvím světa jsem tipoval na první místo Dány, jako další medailisty pak Francii a Německo. Nakonec jsou to místo Němců zaslouženě Norové díky kolektivní a rychlé hře, kterou se na šampionátu prezentovali. Nikdo jiný mi mezi medailisty nechybí, myslím si, že jak Dánsko, tak Norsko a Francie mají cenný kov zaslouženě. Nepovažoval jsem Francii za největšího favorita právě z důvodu absence a delšího zranění Karabatice, Dánové měli hvězdný tým na soupisce a potvrdili to i na hřišti společně s neuvěřitelnou formou Hansena, který z mého pohledu na tomto MS všechny ještě o třídu převyšoval.

Zabezpečení, propagace, návštěvnost… Vše bylo naprosto TOP. Myslím, že to byl vynikající šampionát.

Líbil se mi právě Hansen a také Sagosen. Jejich rozhodovací a individuální schopnosti jsou na špičkové úrovni. Z mladších hráčů bych vyzdvihl univerzálnost a vyzrálost na jeho věk u Wiedeho. Zaujala mě také extrémně vysoká úspěšnost střelby Soleho a Jondala, čísla kolem 85% jsou opravdu na fantastické úrovni. Můj názor je, že to byl vynikající šampionát a házená opět ukázala, jak skvělým je sportem.

Jana Knedlíková, česká reprezentantka a vítězka Ligy mistryň

Mistrovství světa bylo divácky velmi zajímavé. A to nejen proto, že bylo organizováno dvěma házenkářskými velmocemi, které byly velmi blízko k tomu se setkat i ve finálovém zápase. Od Francie očekává medaili asi každý, Dánsko má velmi silný široký kádr a v domácím prostředí si od začátku šampionátu šlo za svým.

Překvapením pro mě byla stříbrná medaile pro norský tým, ve kterém velmi zazářila práva spojka Rød a jeho spoluhráč na pivote Myrhol. Zajímavostí také bylo, že španělský tým, jako úřadující mistr Evropy, vůbec nebojoval o medaile.

Zajímavý byl ale také posun světové házené, která se snaží přiblížit té evropské. Světové týmy angažují evropské trenéry a stávají se konkurenceschopnými těm evropským, což je vidět mimo jiné i v tom, že do devátého místa se umístily i mimoevropské týmy...

Jan Bašný, trenér české ženské reprezentace

Organizace byla zcela jistě stoprocentní. Němci i Dánové si s tím určitě poradili bezchybně. Ze strany IHF to ale byl jeden velký průšvih – obrovská kumulace zápasů v minimálním počtu dnů zapříčinila řadu zranění a z osobní zkušenosti si myslím, že se budou určitě další zranění ještě objevovat, přetížení hráčů bylo obrovské. Deset zápasů v 17 dnech na nejvyšší úrovni, čtyři volné dny strávené přesuny! Tento diktát je špatný a pokud se tomu EHF a IHF nedokážou bránit, bude to mít na hráče velké dopady a budou to následky, které si ponesou do budoucna. Domnívám se, že ani hráči nebudou chtít za takových podmínek reprezentovat, nebudou chtít riskovat zdraví a kariéru a kluby tomu také budou vzdorovat. A to bude průšvih pro světovou házenou. Toto mistrovství ukázalo, že je to problém. Některé federace se proti tomu budou chtít vymezit, ale je otázkou, zda jejich hlas bude dostatečně silný.

Z házenkářského pohledu se mi velmi líbilo to, že prim hrály týmy, které hrály rychlou, chytrou a takticky vyspělou házenou. Prosadily se proti týmům, které hrály házenou silovou a individuální. Ukázalo se to zvláště v obou semifinále, kdy rychlost a kolektivní chytrost, taktická připravenost Norů a Dánů vyhrála nad sílou a individuální vyspělostí hráčů a individuálním pojetím hry. Jsem rád, že to takto dopadlo, je to styl hry, kterou preferuji.

Do poslední šestice se dostaly tradiční favorité, týmy Evropy. Domácí se tradičně dostávají do poslední čtyřky. Líbila se mi ale i hra Brazilců a některých jiných týmů, ale zatím nejsou tak daleko, aby ohrozili favority, kteří byli známi již před šampionátem. Myslel jsem si, že Němci nějakou medaili mít budou, ale jinak to dopadlo tak, jak se obecně předpokládalo.

Známé osobnosti a individuality potvrdily své kvality. Ukázala se ale i řada mladých hráčů, ze kterých se hvězdy teprve stanou. Ale styl hry, který vyhrál – rychlost, taktika… Hráči bez ohledu na věk potvrdili, že není třeba mít dva metry a sto dvacet kilo, aby se stali házenkářskou hvězdou. Prosazovali se takticky a technicky vyspělí hráči a hlavně severské země ukázaly, že se dá hrát i s jinými somatotypy.