2020 Women´s EHF EURO
TV COM

Další odkazy

Fotogalerie Facebook

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
4.4.2019 otevřeno: 1038 x

Tatran Prešov – slovenský velkoklub, z něhož možná zmizí česká stopa

Bezkonkurenční. Jiným slovem se působení na československé půdě v podání Tatranu Prešov ani popsat nedá. Od roku 2007 vládl Tatran suverénně rok co rok jak slovenské nejvyšší lize, tak i domácímu poháru. Vyjádřeno konkrétními čísly, Prešov získal čtrnáct titulů mistra samostatné slovenské ligy (všechny v posledních patnácti sezónách) a dvaadvacetkrát se stal vítězem slovenského poháru. V prešovském kádru se vystřídala řada úspěšných českých házenkářů, teď se ale jejich éra chlí ke konci. Třeba Tomáše Čípa čeká přestup do Rumunska (více v rozhovoru zde).

Titul nejlepšího klubu celého Československa pak stvrzuje již čtvrtým rokem východoslovenský mistr v Česko-Slovenském poháru. V současné době se navíc jedná o jediný klub z obou Extralig, který má šanci zahrát si házenkářskou Ligu mistrů. Což se navíc v posledních letech daří a postup přes kvalifikaci do základní skupiny nejprestižnější evropské pohárové soutěže je nyní již každoročním cílem. A aby toho nebylo málo, od roku 2011 se Tatran účastní SEHA ligy, ligové soutěže, ve které na sebe naráží nejlepší kluby z Balkánského poloostrova a východní Evropy. I tam dokázal s výjimkou předminulé sezóny uhrát Prešov pokaždé velmi slušný výsledek, vrcholem bylo vítězství v základní části v roce 2014, ze kterého nakonec bylo ve Final Four čtvrté místo. Suma sumárum, dostáváme klub evropských měřítek.

Marné nahánění domácích konkurentů letos po dlouhé době skončilo. Ve finále slovenského poháru zvítězila Považská Bystrica, která zamezila Tatranu získat 13. trofej v řadě. Tatran navíc po dlouhé době skončil v základní části slovenské Extraligy až na druhém místě za Šaľou. V nadstavbě ale ještě body neztratil a je nyní opět na vrcholu tabulky s již jistou účastí v play off. Na mezinárodní úrovni sklidil Tatran letos hořkosladké plody. V základní skupině C Ligy mistrů skončil tým na 3. místě. Od postupu do osmifinále v roce 2005 se jedná o největší úspěch v historii. Mohlo být ale líp. Jen vinou jednoho gólu ve vzájemném zápase s portugalským Sportingem zůstaly zavřené dveře do šestnáctifinále. A podobný scénář nastal i v SEHA lize. Prešovští házenkáři skončili o 3 body na pátém nepostupovém místě, k postupu do Final Four nemohla ani závěrečná výhra na půdě druhého Záhřebu. Posledním postupujícím týmem, se kterým se Prešov do posledního kola tahal o čtvrté místo, byl Meshkov Brest, tým Pavla Horáka, který zvládl závěr základní části na podtrženou jedničku.

Jako každý jiný evropský velkoklub, má i Tatran poměrně rozmanité složení týmu. Ne každý příznivec slovenského celku je s tím ale spokojený. Ve dvacetičlenném kádru najdeme devět Slováků, ještě méně odchovanců prešovské házené. Manažer týmu Miroslav Benický v tom ale nevidí problém: „Prvořadá je kvalita, jaké hráče tým má, aby pomohli týmu. To, odkud ti hráči jsou, je až druhořadé. Chceme našim fanouškům nabídnout především domácí produkt, ale ne za každou cenu. Pokud nenajdeme požadovanou kvalitu doma, sáhneme do zahraničí. Vždy jsme chtěli, aby byl Prešov výkladní skříní slovenské házené, což se nám daří! Hned pětice Slováků hrajících za Tatran zároveň reprezentuje Slovensko.“ V týmu tak krom domácích hráčů najdeme Chorvaty, Slovince, Francouze, Ukrajince a nově také Makedonce. No a také české hráče…

 

 

S příchodem SEHA ligy v roce 2011 přišli do týmu také dva čeští křídelníci, oba dva ze Zubří. „Oba měli v Zubří dlouholeté kontrakty, ale domluvili jsme se na odstupném,“ okomentoval tehdy přestup majitel Tatranu Miloslav Chmeliar, ke kterému se přidal trenér Gumáren Jiří Mika: „Zájem o ně jsme registrovali už delší dobu. Sezónu dohrají ještě tady, bojujeme o vše. Potom ale odejdou do plně profesionálního týmu, což jim ve sportovním růstu nepochybně pomůže!“ Sezónu 2011-2012 tedy odstartoval JAKUB HRSTKA a TOMÁŠ ČÍP již v dresu slovenského mistra. Tomášovi se hned na začátku ročníku snížila konkurence o dalšího českého hráče JANA SOBOLA, který zamířil do Vardaru. Spolu s brankařem JAKUBEM KRUPOU, který do klubu přišel o tři roky dříve taktéž ze Zubří a spojkou ALEXANDREM RADČENKEM působícím v klubu už od roku 2007 tak vytvořili Hrstka s Čípem české kvarteto. „Každý zápas bude suprový. Zubří mi chybět bude, poslední zápas tady byl úžasný,“ rozloučil se Tomáš Číp, ke kterému se přidal Hrstka: „Doufám, že teď výkonnostně porosteme!“

Česká čtveřice vyhrála bez problémů pohár i ligu, v prvním ročníku SEHA ligy skončili na čtvrtém místě. Vítězem se stal Vardar i s Honzou Sobolem, který se po sezóně do Prešova vrátil. Počet českých hráčů se tak zvýšil na pět, ale jen na půl sezóny. Do kalendářního roku 2013 vstoupil Prešov už bez příchozího Sobola, který odešel tentokráte do Polska. Ve stejném složení tedy obhájil Tatran ligu i pohár, stejně jako všechny následující sezóny. Pohromadě spolu držela čtveřice Krupa – Radčenko – Hrstka – Číp až do roku 2015, kdy Jakub Krupa zamířil mezi tři tyče týmu Azoty-Pulawy, kde se opět setkal s bývalým spoluhráčem Janem Sobolem a explzeňským Leošem Petrovským. O rok později se po třinácti letech vrátil do Karviné Alexandr Radčenko a české duo zůstalo v Prešově samo.

Jak si přáli, herně rostli. Oba dva se během let vypracovali ve velké opory Prešova a z obou dvou rohů brankoviště ohrožovali brankaře soupeře. Přeci jen, prostor na hřišti se pro ně od začátku vždycky našel, Prešov hraje každoročně minimálně 50 mistovských zápasů. I přes konkurenci tak dostávali oba šanci i čas na to se na hřišti ukázat. V sezóně 2016-17 nastřílel například Tomáš Číp 157 gólů a za celé angažmá se tak dostal přes 700 přesných zásahů! Tou dobou také čekal už třetím rokem na reprezentační pozvánku a jen díky telefonátu od Jana Filipa nezačal reprezentovat Slovensko. Nakonec zůstal věrný českým barvám a hned na svém prvním šampionátu, mistrovství Evropy 2018, se stal 4. nejlepším střelcem týmu. Jakub Hrstka podobné problémy naštěstí řešit nemusel a rok co rok jezdil pravidelně na reprezentační srazy i na šampionáty. Za reprezentaci má Kuba odehráno v součastné době 97 zápasů a nastříleno 320 gólů, jeho kolega vstřelil v 64 střetnutích gólů 160.

 

 

Od léta 2017 se počet českých zástupců rozšířil na tři. Ze španělského Granollers přišel do Prešova přes dva metry vysoký talent MICHAL KASAL. Jako sedmnáctiletý podepsal smlouvu s Barcelonou, kde ale nezískal stálé místo a přes angažmá ve Slovinsku, Portugalsku a Francii nakonec skončil v Prešově. České trio pospolu v minulé sezóně zvítězilo v poháru i v lize, pro Čípa s Hrstkou se jednalo shodně o sedmý triumf v obou soutěžích, oba se navíc podíleli i na 4. triumfu v Česko-Slovenském poháru. Cesta v Lize mistrů skončila už v kvalifikaci, následně prešovští házenkáři nepoustoupili ze skupiny EHF Cupu. V SEHA lize skončili šestí.

O výkonech týmu v aktuální sezóně už jsme si řekli, velký otazník ale visí nad tím, zda bude vůbec nějaký český hráč součástí úspěchů budoucích. Pokud do Prešova nezamíří nová česká posila, zmizí česká stopa z Prešova úplně. Už na začátku února přestoupil do druholigového německého HC Elbflorenz Michal Kasal. Podle Prešova už nyní myslí klub na budoucnost a v té Michal zkrátka nefiguroval. „Rozhodli jsme se nevyužít opci a za finančně výhodných podmínek jsme Míšu uvolnili do Elbflorenzu,“ vysvětlil situaci manažer týmu Miroslav Benický. Sezónu tak dohrají Hrstka s Čípem opět sami. Pro oba bude ale také poslední. Od léta 2019 na palubovkách v dresu Tatranu neobjeví ani Kuba Hrstka, kterému klub neprodlouží končící smlouvu, ani Tomáš Číp. „Dospěli jsme k závěru, že klub má na postě levého křídla Martina Straňovského, kapitána slovenské reprezentace, se kterým jsme teď uzavřeli tříletý kontrakt. Rozhodli jsme se, že on bude na tomto postě jedničkou a jako dvojku bychom rádi hráče z prešovské líhně, odchovance. Z těchto důvodů se s Kubou po sezóně rozejdeme, za jeho kvalitní výkony a služby pro Prešov mu samozřejmě moc děkujeme!“ řekl na adresu Kubova odchodu manažer klubu. „S Tomášem jsme se nedohodli na pro nás už tak nadstandardních platových podmínkám,“ uzavřel nedávno loučení s celou českou trojicí.

 

Rozhovor s Tomášem Čípem

Tomáši, po skoro 9 letech opouštíte prešovský Tatran, zástupci klubu uvedli, že důvodem odchodu bylo vzájemné nedomluvení se na platových podmínkách, souhlasíte s tím?

Ohledně podmínek jsem byl v Prešově vždycky šťastný. Z mojí strany jsou důvody jiné, ale rozvádět to nechci. Bohužel to ke sportu patří. Doufám, že se s domácím publikem rozloučím co nejlépe a poděkuji tak své rodině, přátelům a fanouškům, protože každý zápas byl pro mě výjimečný a chtěl jsem ze sebe dát maximum. Můj nový klub je pouze 5 hodin autem od Prešova, takže určitě budu jezdit kluky podporovat.


Na co budete z těch uplynulých let nejvíce vzpomínat?

Určitě to bude velká řada skvělých spoluhráčů, stejně tak na spoustu zápasů. Nejkrásnější byly ale nejspíše první 2 – 3 roky. To jsme byli skvělá parta, super kolektiv, doteď patří skoro všichni tihle kluci mezi mé nejlepší kamarády. A samozřejmě jsem poznal svoji skvělou manželku. To bych zařadil mezi nejkrásnější roky v Prešově.


Míříte do rumunského Baia Mare, co všechno hrálo roli při výběru tohoto týmu?

Velkou roli hrálo to, že měl o mě opravdu zájem jak klub, tak i trenér. A již zmíněná přijatelná vzdálenost od Prešova, za tu jsme s rodinou šťastní.


Za posledních 5 let toho klub stihl opravdu hodně: vyhrál titul, postoupil, sestoupil a nyní se pohybuje ve středu tabulky. Jaké máte představy a očekávání?

Očekávání budou od nás velká, Baia Mare je nejmladší klub v rumunské lize a spolu se mnou má přijít možná pět dalších zkušených posil. Tým může příští sezónu vypadat hodně dobře a velmi mě láká šance bojovat s ním o nejvyšší příčky.


Co váš herní čas a konkurence, bavil jste se o tom se zástupci klubu?

Už jsem se setkal s trenérem, říkal, že má připravené různé herní varianty a systémy. Konkrétně na mém postu bude mladý šikovný kluk, s ním bych se měl střídat.


Nebudete mít problémy s aklimatizací? 8 let jste klubovou příslušnost nezměnil a učit se budete muset například i nový jazyk.

Doufám, že takový problém to nebude, lidé jsou tam milí a přátelští. Ale je jasné, že budu muset umět alespoň základy angličtiny, to mi říkal i trenér. Takže v nejbližších dnech začnu chodit na kurzy.


Po zranění jste se vrátil na palubovku, jak se po návratu cítíte?

Když jsem na hřišti, tak se cítím super, ale stále mám v hlavě, že jsem dlouho nehrál. Ale postupem času a minutami na hřišti se do toho určitě zase dostanu.


Těšit se na vás můžeme rovnou i v reprezentačním dresu, v Plzni nastoupíte proti Bělorusku. Co čekáte od zápasu?

Sám se také na reprezentaci moc těším. Zápasy budou pro náš tým těžké, ale věřím, že je společně zvládneme.


Snad jen závěrem, nebojíte se, že se reprezentačním trenérům trochu ztratíte? Rumunsko není typická házenkářská destinace a evropské poháry tým také zatím nehraje.

Trochu jsme to s trenéry řešili, ozval jsem se jim, že mám jakousi nabídku. Typická destinace to není, ale myslím si, že pokud budu v týmu odvádět dobrou práci a výkony, budu i nadále součástí reprezentace.

 

Zdroj: HNB