Jen těžko se mluví o tom, co ve středu večer prožily české házenkářky. O tom, že na šampionát do Japonska postoupí jejich soupeř z Černé Hory a ne české reprezentantky, rozhodlo jen to, že Černohorky vsítily v Mostě o jedinou branku víc než Češky v Nikšiči.

Veronika Malá v Mostě k vítězství pomohla čtyřmi góly, v Černé Hoře přidala další čtyři a její tým navíc zaskočil soupeře neobvyklou herní variantou, při níž skvělá česká křídelnice zaujala pozici střední spojky. I přesto je český tým tím zklamaným.

Dá se nějak popsat to, co teď prožíváte?

Hrozně nás to mrzelo. A v šatně to nebylo veselé. Přišly jsme do šatny, mlčelo se. Bylo to takové divné. Takový pocit jsem asi ještě nezažila. Obrovské zklamání.

Hůř se nepostoupit nedalo. Rozhodl jediný gól...

Gól na hřišti soupeře. Je to takové… Ne smolné, ale… Prostě je to o gól. Stačil tam jeden gól, jedna proměněná šance, dát víc gólů na hřišti soupeře… To je všechno kdyby. Prostě jsme prohrály a teď už to nevrátíme. Bolí to.

Můžete ten smolný zápas nějak popsat?

Našim úkolem bylo držet se Černohorek, držet s nimi krok, abychom je dostaly pod tlak a aby nám neodskočily na větší brankový rozdíl. To se nám prakticky celou dobu dařilo, pořád se to tahalo. Ale ten závěr… Ještě jsme měly na konci útok, kdy jsme ten rozhodující gól mohly dát, ale nevyšlo to. A potom ta devítka, to už se jen dohazovalo. Tam už šance, že se z devítky dá gól, je strašně malá.

Zdálo se, že v hale byl všichni proti vám. Jak jste to vnímaly?

My jsme to čekaly. Upozorňovali nás na to, že přijde plná hala, že je vyprodáno, že budou létat dělobuchy, že budou hluční. Tomu jsme přizpůsobily signály, neříkaly jsme si je, ale ukazovaly, protože tam nebylo vůbec nic slyšet na tři metry. Na jednu stranu to byl i zážitek, zahrát si v takové atmosféře a nemyslím si, že by toto rozhodlo nebo nás nějak rozhodilo. O to víc děkujeme všem lidem, kteří nám fandili a zápas sledovali ať už v Mostě nebo ve středu u televize. Moc jim děkujeme.

Řekli jste si s týmem něco pozitivního směrem do budoucna?

Trenér k nám po zápase mluvil. Všichni z realizačního týmu jsou na nás hrdí, že jsme bojovaly a daly do toho všechno. Jen to nevyšlo, ale určitě to vyjde příště. Zkušenosti, které jsme nabraly, snad zúročíme v budoucnu. Trenér věří v náš tým, jeho potenciál. Já věřím tomu, že se to všechno naplní a příště to vážně vyjde, protože si opravdu myslím, že bychom si to zasloužily. Za tu hru, ale i za všechnu tu práci. Ty hodiny u videa, všechny ty tréninky, taktickou přípravu. Myslím, že bychom si to vážně zasloužily.