Obrovské zklamání je i téměř po týdnu stále téměř hmatatelné a ještě dlouho bude v celém týmu doznívat. K postupu na šampionát v Japonsku družstvu chyběl jediný gól. Trenér českého týmu žen Jan Bašný i přesto upozorňuje na kvalifikačním dvojzápase s Černou Horou především na to pozitivní. To, že tým dokázal maximálně zdramatizovat souboj s jasným favoritem, vyrovnat se s tlakem bouřlivého venkovního prostředí a v intenzivní přípravě poctivě pracovat po celý rok.
Hůř se nepostoupit nedalo. Frustrace je tedy jistě velká…
Nejhorší možný scénář! Kdyby se prohrálo o pět, řekli bychom si, že byli lepší, že se to nedalo. Ale takhle… To bylo hrozné. Těžko se z toho budeme dostávat. Jsou to ale dva zápasy, které nejsou na to, aby se zapomněly. Je naopak důležité, aby si je tým a jednotlivé hráčky dobře zapamatovaly. Ty zápasy byly výborně odehrané. Takticky, fyzicky, mentálně. Že to nevyšlo je jiná věc. Takový výsledek se z hlavy musí vytěsnit, ale tu zkušenost si hráčky musí zachovat. Ukazuje to, že se s každým dá hrát. I když je soupeř velký favorit, i když všechny okolní vlivy hrají proti… Přesto se to uhrát dá.
Přes veškeré zklamání se z toho tedy pro tým snažíte vybrat to pozitivní.
Beru to velmi pozitivně v tom, že celý přípravný kemp i březnová příprava, které předcházely tomuto dvojzápasu, hráčky pojaly následováníhodným přístupem. Říct, že se to nepodařilo a je třeba začít dělat věci jinak, by bylo špatné. Všechno totiž fungovalo dobře, všechno klaplo. Kromě jednoho gólu. Tým pracoval velmi profesionálně a koncentrovaně, hráčky byly dobře nachystané na to, že to mohou uhrát i když kolem nich budou bouřit tři tisíce zfanatizovaných lidí, i když proti nim budou hrát jiné vlivy. A skoro to uhrály. Několikrát se vrátily do zápasu i za stavu mínus čtyři! A v takovémto prostředí. Ukazuje to obrovskou sílu tohoto týmu a v těchto zápasech a v přípravě na ně získalo celé družstvo obrovské zkušenosti. Pozitivní věci z těchto kempů a zápasů jsou mnohem důležitější, než samotný nepostup. Nechci, aby z toho holky měly noční můru nebo na to raději zapomněly. Chci, aby si z toho vzaly ty pozitivní věci. Protože tam byly.
Můžete se ještě vrátit k tomu zápasu a popsat ho?
To, že jsme se dostali do poslední minuty a chyběl nám jediný gól, abychom se kvalifikovali, považuji s ohledem na průběh zápasu a okolní tlak skoro za zázrak. Mimochodem, divácká kulisa v Černé Hoře byla výborná. Ti lidé nebyli proti nám, nebylo to nesportovní, nacionalistické fandění. Prostě podporovali svůj tým a bylo to perfektní házenkářské prostředí. Ale… Nabízí se říct, že kdybychom v prvním poločase neztratili pár balónů, kdybychom v prvním poločase proměnili dva trháky, tak by to možná vypadalo jinak. Ale ono by to možná vypadalo zase jinak, kdybychom doma vyhráli o tři, o čtyři branky… Nemyslím si, že to na to mělo nějaký vliv. To, že jsme to dokázali dotáhnout tak daleko, že se o postup hrálo v posledních dvou minutách, kdy nám v jedné obraně rozhodčí zapískali třikrát proti nám - gól, vyloučení a vrácení čistě získaného balónu, to tak prostě je, když se rozhoduje venku a ještě v Černé Hoře. V posledních dvou minutách jsme měli prostě trochu smůlu. Posledních deset vteřin jsme hráli šest proti pěti, ale nepodařilo se nám vystřelit. Těžko si dokáže kdokoliv představit, jak to pak vypadalo s týmem po zápase. Hráčky nebyly schopné vůbec mluvit. Ale ten tým z toho vyjde ještě silnější.
Sezóna byla taková „na houpačce“. Vždycky radost z úspěchu – postup na šampionát nebo dobrý výkon v prvním zápase proti Černé Hoře. A pak zklamání – nepostup ze skupiny na EURU, porážka v Černé Hoře… Jak se za touhle sezónou s týmem ohlížíte?
Když se ohlédneme za sezónou, tak na EURU jsme neuhráli ani bod a nekvalifikovali jsme se na MS. Takže takto shrnuto je to neúspěšná sezóna. Ale když to vezmeme z jiné stránky, že to byla jakási přechodová sezóna, v níž na spojce a pivotu hrály důležitou roli i hráčky, které mají mez 18 a 22 lety. A to do této skupiny patří i zdánlivě zkušené hráčky Kordovská a Jeřábková. Ano, byly na dvou šampionátech, ale mají dvaadvacet let. Budou zkušené třeba za čtyři roky. Kovářová, Zachová, Šustková, Konečná… To jsou všechno mladé hráčky. Ten tým ale za rok obrovsky vyrostl, nabral veliké zkušenosti a jsem přesvědčený o tom, že zůstane pohromadě a zkušenosti zúročí. Tahle sezóna tak byla pozitivní v tom, že toto tým zúročí v budoucnu a svoje výsledky si uhrají. I svou vnitřní sílu.
Žádná z hráček tak v tuto chvíli nenaznačila, že by chtěla ukončit reprezentační kariéru?
Jádro je silné. Žádná hráčka mi neřekla, že končí. Samozřejmě, pokud některá z nich otěhotní, je to jiná situace. Ale v tuto chvíli budeme mít k dispozici velký výběr hráček, který posílí mladé hráčky jako jsou například Desortová, Smetková, Dvořáková nebo Mikulášková, dále třeba Polášková nebo Hurychová. Tyto holky tým doplní a nepřijde žádný propad nebo díra. Tým je dost široký, abychom mohli v práci pokračovat a má na to, aby byl schopen nahradit některou z hráček, která případně vypadne.
V nadcházející sezóně vás čeká tedy především kvalifikace o EURO. Jak k ní vyhlížíte?
Na rozdíl od mužského šampionátu postupují na EURO jen dva týmy ze skupiny, protože ženský šampionát není rozšířený. Ve skupině máme Švédky, Makedonky a Portugalky. Švédky teď Slovenkám v kvalifikaci pěkně naložily, je to dobrý tým. Ale na šampionátu s Černohorkama prohrály, takže po naší zkušenosti se se všemi dá hrát. Makedonky jsou takové nenápadnější nebezpečí, jsou to soupeřky, které jsou vždycky hodně nebezpečné hlavně doma. Viděli jsme jejich přátelská utkání s Černou Horou, která si již začínáme analyzovat. Budeme si na ně muset dát velký pozor a první zápas v Makedonii v září bude velmi důležitý a mohl by být dokonce rozhodující. Portugalky jako tým ze čtvrtého koše nejsou rozhodně nejhorší, jsou schopné odehrát dobré zápasy, ale pokud chceme postoupit, musíme je dvakrát porazit. Na všechny zápasy se už začínáme připravovat, zajišťuji videa ze zápasů, budeme je během léta zpracovávat, aby je hráčky měly brzy k dispozici a mohli jsme se na každé z nich zodpovědně připravit podobně, jako na Černou Horu. Času máme dost a nebudeme nic nechávat na poslední chvíli. Našim jediným cílem je postup na šampionát. To je bez diskuse.
Celkově ale mám pocit, že sezónu vidíte i přes porážky opravdu pozitivně…
Z posledního půl roku mám velmi dobrý pocit. Tým se obrovsky profesionalizuje, přitom v něm pořád zůstává týmový duch. Zodpovědnost na sebe berou jiné hráčky, jejich role se vyvíjejí. Síla týmu roste a mám z něho velmi dobrý dojem. Život není vždycky radostný a spravedlivý a ve sportu to platí dvojnásobně.
