„Možná začneme z jiného soudku,“ začal právě osobní hodnocení dlouhého společně stráveného měsíce trenér Michal Červenka. „Chápu výsledek naší společné měsíční mise i jako odměnu za přístup všech, kteří se na naší přípravě podíleli – hráček, celého realizačního týmu i organizátorů našich srazů během celého roku a těsně před vrcholem v Lázních Kynžvart a v Kutné Hoře. Pomohlo nám, že jsme se mohli plně soustředit každý na svůj díl práce. Za to patří všem zmíněným velký dík.“

Jak vypadala cesta samotným turnajem? „Vstup s Kosovem se ukázal, i přes vysoký počet hráček působících v severní Evropě, lehčí než jsme si mysleli. Izrael nás v úvodu překvapil svou poctivostí, ale utkání jsme otočili a ve druhé půli kontrolovali. V prvním měření s Islandem jsme byli překvapeni soupeřovým pojetím obrany 1:5, na druhé straně jsme i přesto dokázali zápas dovést do dramatické koncovky. S přehledem jsme zvládli zápas o semifinále proti Turecku. Poctivě jsme odpracovali semifinále proti Itálii, které jsme si zkomplikovali v samotném závěru, kdy jsme téměř přišli o šestibrankový náskok,“ popisoval ve zkratce pouť boji EHF Championship trenér Červenka.

Atmosféra finále v nedělním souboji s Islandem na hráčky v hale dolehla. „Trvalo nám 40 minut, než jsme našli svou cestu. V útoku jsme našli naše sehrané kombinace, v obraně přidali na důrazu, poprvé v turnaji jsme využili systém 1:2:3 - a to úspěšně i proti soupeřově hře v sedmi. Podpořila nás brankářka, zrychlili jsme přechodovou fázi a zpřesnili koncovku. Tak jsme během 12 minut otočili stav z 15:22 na 24:23 pro nás. Zápas pak skončil asi spravedlivou remízou a na řadu přišly sedmičky,“ líčil zpětně trenér a k dramatu závěru dodal. „V nich jsme podruhé obrazně odhodili víko pomyslné rakve, které se nad námi zavíralo. Ze strašného začátku 0:2 jsme první sérii dokázali vyrovnat na 3:3 a hned využili hned první šanci na naše vítězství. Šťastné? Nesouhlasím, i když bez potřebné dávky štěstíčka bychom to měli těžší. Spíš za tím vidím kondiční převahu, tedy vyplatilo se nám rozložení zátěže na všechny hráčky, i obrat v zápase jedna skupina začala a jiná dokonala, nalezení té správné - v tomto případě především společné a nacvičené - cesty, obrovská emoční síla a energie, která z týmu po několika povedených akcích začala neuvěřitelně sálat, odhodlání, bojovnost a víra.“

Dalo se to čekat? „Dá se říct, že se potvrdilo to, co jsem avizoval před šampionátem – naší předností, která se však může snadno stát brzdou, je množství hráček schopných - ale na druhou stranu zvyklých - rozhodovat zápasy samy. Ve všech utkáních jsme ukázali obě tváře této mince. Jen v každém trvalo jinak dlouhou dobu, než se hráčky dostaly do té správné role. Třeba na sebe vzaly nesmírně důležitou roli obranářky nebo nahrávačky nebo někoho, kdo má soupeře odlákat. A samozřejmě jsme museli najít i někoho, kdo by to na sebe vzal v zakončení, ale to bylo jednodušší. Když toto zafungovalo, byli jsme společně velmi silní. A pro soupeře těžko průhlední, protože nevěděl, kdo zrovna v které roli bude. Soudě podle celkového výsledku se nám to podařilo,“ doplnil ještě Červenka.

A zmínil ještě jeden, snad ten nejdůležitější, z klíčů k pokladnici úspěchu. „Hlavní stavební kámen však byl uvnitř družstva. Slova jako tým, odhodlání, hrdost, víra, jedna za všechny, všechny za jednu nebyla pouhými frázemi. To se projevilo právě v krizových momentech, kdy jsme dokázali své házenkářské nedostatky nahradit právě bojovností a do jisté míry i zarputilostí a odvahou. Problém nebyl se na utkání naladit, problém byl spíše emoce ukočírovat, správně nasměrovat a neztratit, když se nedaří. A finále budiž nejlepším důkazem. V měřítku turnaje nemáme top hráčky na jednotlivých postech, ale společně jsme fungovali jednoznačně nejlépe,“ zdůraznil trenér.

Co to znamená v praxi? „Nejlepší brankářkou byla vyhlášena Srpová, ale tři rozhodující sedmičky chytla Malá. Nejlepší defenzivní hráčka turnaje byla Drozdová, ale v rozhodujících momentech semifinále a finále velela obraně Lásková. Levá křídla Kubálková s Königovou se předháněla v rychlosti. Na pravém křídle byla Smějová střelecky téměř neomylná, přes Polákovou zase nikdo neprošel. Střelkyni Flekovou na levé spojce nahrazovala Vostárková, od které se kromě branek dočkal soupeř i překvapivých řešení. Ze střední spojky Holeňáková organizovala a když chyběla údernost, přišla Daňková a hned se zvýšila střelecká aktivita. A z vyrovnané trojice pravaček na pravé spojce Cholevová, Holečková, Kuxová se vždy nejméně dvě chytily,“ vysvětlil jmenovitě Červenka.

A pořádně se to zúročilo. Vždyť tým vybojoval návrat mezi evropskou špičku. A to nejen sám sobě. „Naším vítězstvím se nám podařilo umožnit českým dívčím házenkářským nadějím účast na mistrovství světa hráček do 18 let v příštím roce a pro výběry do 17 let a do 19 let starty na mistrovství Evropy v létě 2021. I proto je velmi cenné. Jen měřením s nejlepšími celky získají hráčky nezbytné zkušenosti. Těmi je při nejlepší vůli české soutěže nevybaví. Sami jsme se o tom na vlastní kůži přesvědčili, přesvědčují se o tom opakovaně i hráčky. A nyní jsou navíc bohatší o zkušenost, jak těžká je cesta zpět. Věřím, že hlavně díky tomu si budou ony, ale i všichni další zainteresovaní, této šance vážit,“ uzavřel Červenka.