Dnes je na šampionátu volný den a většina ze zástupců médií jej využívá k tomu, aby od hráčů získali zajímavé informace z průběhu ME. Nejinak tomu bylo v hotelu Grauer Bär i dnes a velký zájem byl o českého hráče Filipa Jíchu. Ten téměř dvě hodiny odpovídal na otázky novinářů a mezi nimi jsme byli také my. Rozhovor s ním najdete v článku.
Původní zpravodajství: Lucie Kantůrková - Innsbruck
oficiální stránky EURO 2010 www.euro2010.at a www.ehf-euro.com
Foto: Filip Jícha v souboji s Karabatičem (autor Alex Wipf)
Filipe, máme za sebou pět zápasů a kromě úvodního utkání se Španělskem jsme dvakrát soupeře porazili a dvakrát jen těsně prohráli. Jaké jste zaznamenal ohlasy na náš výkon?
"Je skvělé cítit pozitivní respekt, který jsme si svou hrou získali. Velmi mne to těší, odehráli jsme čtyři skvělá utkání a pokud nebudu počítat první zápas se Španělskem, tak jsme dvakrát vyhráli a dvě porážky utržili v zápasech s evropskými velmocemi. Navíc já osobně tipuji Polsko na finálovou účast. Myslím, že jsme všechny na šampionátu překvapili."
Jedinou výraznou porážku jsme utrpěli právě v zápase se Španělskem, který jsme prohráli o dvanáct branek. Trenér Lipták to zčásti přičítal nerozehranosti, v čem vidíte příčinu Vy?
"Myslím, že jsme měli až moc svázané ruce. Bavili jsme se o tom, že tento zápas chceme udržet dlouho otevřený, ale nepodařilo se to. Pak jsme se naučili, že do zápasu musíme jít uvolněně a co se může maximálně stát? Že prohrajeme. Musíme hrát odvážně a riskovat s hlavou nahoře. A když se něco nepovede, tak je potřeba v tom vidět snahu, snahu dát branku nebo najít volného protihráče a ne to, že někdo z nás něco zkazil. Proti Španělsku jsme tuto zásadu nedodrželi, stáhli jsme se a nebyli tak drzí jak bylo potřeba. Pak jsme si řekli, že se nemůžeme žádného hráče, žádného týmu bát a proti Francii to najednou vyšlo. Až ke konci jsme se zalekli, že bychom mohli vyhrát, protože za normálních okolností jsme ten zápas měli dovést do vítězného konce."
Češi oproti předpokladům dokázali, že umí hrát vyrovnanou partii se všemi evropskými celky a to je bezesporu obrovský úspěch. Kde hledat jádro tohoto úspěchu?
"Velký kompliment patří trenérovi. Věděl, že za tak krátkou dobu, kterou na přípravu máme, musí přijtí nějaké impulsy i od hráčů. Ti musí věřit tomu, co chceme hrát. Lipták nám dal volnost a důvěru, přestože veklá zodpovědnost padá na jeho hlavu. On nás nechal dělat to, čemu věříme. Chemie mezi námi a ním je na zdravé úrovni a musí to být vidět i při zápasech, kdy táhneme za jeden provaz."
Svoji premiéru na evropském šampionátu jste si odbyl v roce 2002 ve Švédsku. Od té doby ale uplynulo již osm let a z Vás se stala hvězda světového formátu. V čem ale zůstal Filip Jícha stejný?
"Hlavní pro mne stále je, abych s výkony, které předvádím, mohl být já sám spokojený. Pokud by tomu tak nebylo, sám bych se sebou nevydržel. Chci týmu pomoci tak, abychom vyhrávali, i kdybych měl dělat cokoliv. I kdyby to mělo být díky mým deseti brankám, asistencím, nebo hrou v postupném útoku nebo prací v obraně. To je pro mne stále alfa a omega mé hry."
Český tým odehrál šampionát se zdviženou hlavou a nemá se rozhodně za co stydět. Dodá to i starším hráčům další motivaci k tomu pokračovat v národním týmu?
"Doufám, že ještě dlouho zůstaneme spolu. Samozřejmě, že kdybychom skončili šestnáctí nebo kdybychom porazili jen Maďarsko a v dalších zápasech vysoko prohráli, byl by to důvod k zamyšlení jestli má cenu se dále držet pohromadě. Pro mne osobně je vidět obrovský posun v naší hře kupředu a my všichni hráči máme před sebou velký cíl, kterým je kvalifikovat se na OH. Tam postupuje osm celků z Evropy a pokud vyhrajeme s Německem, tak se do osmičky dostaneme. Takže pokavad se to opravdu podaří, můžeme si hrdě říci, pojďme to zkusit."
Ze zdravotních důvodů nemohli ME absolvovat dva hráči - David Juříček a Pavel Horák. Přemýšlel jste někdy v průběhu šampionátu o tom, jaké by to asi bylo, kdyby tady mohli startovat?
"To ne. Ale musíme si objektivně říci, že takových hráčů jako je David nebo Pavel příliš nemáme. A to byl i jeden z důvodů, proč včera Polsko vyhrálo, oni mají i na střídání spojky světové úrovně a to bylo hodně důležité. Kdyby tu byl s námi Pavel Horák s jeho tahem na branku, tak bychom samozřejmě měli další varianty, jak proti soupeři útočit, jak na něj zatlačit. A David s jeho herní inteligencí, ten by byl samozřejmě oporou týmu. Ale bojovali jsme a budeme bojovat dál i za ně. Těším se, až se oba uzdraví a budou se moci zase zapojit do týmu."
V Kielu nastupujete před vyprodanými tribunami po boku nejlepších hráčů světa a proti nejlepším hráčům světa. V čem je pro vás odlišný evropský šampionát od klubové soutěže?
"Je to velký rozdíl. Když nastupujete v Kielu před pořád vyprodanou halou, je to úžasný zážitek, o kterém jsem snil jako kluk až v těch nejvzdálenějších snech. Ale neskutečný zážitek je sehrát takový zápas jaký byl proti Maďarsku, v takové atmosféře s českými fanoušky. Bylo nádherné vidět, že lidi za námi přjedou, baví se naší hrou a je to zcela odlišný pocit než když takový zápas hraji v lubu. Nazval bych to českou hrdostí, najednou vidíte, jak za vámi stojí plné tribunuy a to je něco, co nám ohromně pomohlo a dodalo pozitivní energii."