V MOL lize střelecky táhnete tým Hodonína. Čím to, že se vám tak daří?
Musím hned trochu oponovat. Z mého pohledu střelecky netáhnu, je to velkým počtem střel, na její úspěšnosti se snažím pracovat a chci ji určitě zlepšit. Poslední roky jsem absolvovala spoustu zápasu ve starších kategoriích a reprezentaci, které mi v tomhle určitě pomohly.
Můžete prozradit, čím vás, přes váš nízký věk, nalákala nabídka hrát nejvyšší soutěž a proč zrovna Hodonín? Měla jste i jiné nabídky, kde byste mohla působit?
Nabídky jsem měla. Ať už v polské extralize, ze Švýcarska nebo z Poruby. Popravdě, záměrem byl vstup do jednoho z mladších oddílů v interligové soutěži, kde bych měla šanci vyšší zápasové minutáže, což po konzultaci s trenéry a rodiči i přes zajímavé nabídky ukázalo na Hodonín.
Jaká je momentálně v Hodoníně nálada? Skalp Slavie byl určitě skvělým povzbuzením do další práce, ne?
Výhra nad Slavií nám malinko svázala ruce a zvedla odpovědnost k dalším zápasům. I přesto, že jsme počítali i s body z předchozích zápasů, tak již před Slavii byla nálada dobrá. Za body se Slavii jsme ale určitě všechny moc rády.
Jaké cíle si před sebe váš hodonínský tým staví v této sezóně?
Jednoznačný cíl je udržet soutěž, což nebude lehké. Konkurence je silná a cítíme nedostatek zkušeností. Alespoň co se mě týče. V týmu jsme hlavně mladé hračky a pro náš cíl bude důležitá, trpělivá práce.
Vedle zápasů MOL ligy si stíháte odskočit i do 2. ligy a také k zápasům první ligy starších dorostenek do Ostravy – Zábřehu. A všude střelecky záříte! Co z toho vás víc naplňuje?
Od svých začátků jsem byla tlačena nejen tréninkovými ale i zápasovými tempy, což by mi určitě při jedné soutěži chybělo. Proto moc ráda využiji možnosti odehrát se svými kamarádkami starší dorostenky, ale i další příležitosti. Snažím se naplnit cíl 50 zápasů za rok, který jsem si stanovila.
A jak se vám to vůbec daří skloubit to všechno dohromady? Jak vypadá váš tréninkový a zápasový režim?
Snažím se udržet 3 pravidelné herní tréninky, jednu posilovnu a jeden individuální kondiční, který střídám s rehabilitacemi. Herní tréninky máme spojené s kondici a zátěží, to mi celkem vyhovuje oproti většímu množství tréninku v týdnu. Takže si najdu i čas na odpočinek.
Prozradíte, do jaké školy chodíte a co je vaším profesním snem? Tedy pokud to není házená? :-)
Studuji 3. ročník sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových, kde jsem domluvená na individuálním plánu a kde mi vychází vstříc. Se studiem nemám problémy a učení mi jde.
A jaký je tedy váš házenkářský sen?
Určitě mě lákají zahraniční soutěže. Motivací pro mě jsou maďarské týmy, jako je třeba Györ.
Jste odchovankyní házené v Ostravě – Hrabůvce. Na co ze svých začátků v Ostravě ráda vzpomínáte? A jak jste se k házené vlastně dostala?
Házená v Hrabůvce a v Zábřehu jsou spojené nádoby. A k házené mě přivedla určitě rodina, která byla a je házenkářská.
Kdo byl nebo je váš nejoblíbenější trenér?
Trenér, který pro mě nejvíc udělal, je určitě Tomáš Barta. Díky němu jsem tam, kde jsem, za což mu hrozně děkuju.
Nakoukněme závěrem ještě do reprezentace – jak se sehráváte se spoluhráčkami z celé republiky a co vás na reprezentaci nejvíc „baví“?
Na reprezentační srazy se vždy strašně rada těším hlavně kvůli tomu, že se vidím s holkama z cele republiky a myslím si, že máme skvělou partu. Těším se tam také proto, že nasbírám nové zkušenosti a je to zase úplně něco jiného než v klubu. Reprezentační srazy bývají pestré ve všech směrech.
Na jakou házenkářskou akci se v této sezóně nejvíce těšíte? Podniknete výlet třeba na Ligu mistrů, šampionát nebo nějakou letní házenkářskou akci?
Měla jsem možnost navštívit zápas Mostu proti Györu v Chomutově, což byl určitě zážitek. A v létě mě láká reprezentační akce v Číně, která je pro mě velkou motivací. Těším se na každý reprezentační sraz.
Trenér Tomáš Bárta o Charlotte Cholevové…
„Charlotte je hráčkou druhé generace házené Hrabůvky. Dělíme to na generaci před a po vstupu ostravské – porubské – házené do nejvyšší soutěže žen, ke kterému jsme s našimi hráčkami určitě pomohli. Charlotte registrujeme již od minižaček. Byla ve vlně hráček, u kterých jsme změnili filosofii tréninku a přístupu, a to hlavně kvůli dnešním vnějším vlivům, které mají negativní vliv na docházku, přístup a odříkání, které se snažíme vštěpovat hlavně rodičům. U Charlotte sehrála velkou roli její házenkářská rodina a hlavně důvěra rodičů v naši práci, která nebývá u mnohých pravidlem. Sloučením tohoto aspektu a intenzivní práce postupně vyrůstala skromná házenkářská osobnost, která za 8 let nevynechala trénink, utkání a ani turnaje. Zatím co okolí hledalo úlevy, u Charlotte jsme se toho nedočkali. Silnou stránku má hlavně ve své vlastní odolnosti. Kolikrát řešíme, jestli je toto prostředím, kde naši hráči vyrůstají v dešti, zimě na asfaltu mezi listím nebo v malých tělocvičnách, mnohdy i v tvrdých tréninkových podmínkách, nebo je toto spojeno ještě s povahou. Za mě se toto u Charlotte sešlo. Oslovila ji házená, spojila se s geny, do toho trochu drilu, nářku, potahání za culíky, podpora rodičů a rodí se děvče, které nechce být házenkářkou, ale chce hrát házenou. Neznáme u ní problémy za celou dobu činnosti ať se školou nebo chováním. Neptali jsme se jí, jestli chce, ale nastavili jsme standard, na který sama svévolně nastoupila. Dala nám důvěru a my jí zbytek.
Dnes si hledá svůj sportovní režim, svou cestu, kterou mírně směřujeme. Myslím, že si je vědoma i nedostatků a chyb, na kterých pracuje, a umí přijmout výtky. Pravda je, že dnes je to o nápravě detailů, které z mého pohledu přišly brzo a na kterých bude muset zapracovat hlavně v hlavě, ale má sílu pracovat, což je její další silná stránka. Chce pracovat na zlepšení a je příkladem spoluhráčkám, ale i nejmenším házenkářkám, které ji již mají za svůj vzor. Charlotte je aktivní i u práce s nejmenšími. V této době náporu na její školní vytížení a ostatní je zcela určitě výjimečná povaha se skromností a ostychem v běžném životě, ale srdcem férového bojovníka na hřišti, který umí dát emoce sobě, ale i druhým. Přejeme jí její házenkářský osud, který si vybrala a který ji bude stát hodně dřiny a odříkání v jejím snu.“
