V našem týmu má kromě jiných rolí na starosti také brankářskou dvojici, resp. trojici. A jak všichni dobře víme, tak jejich výkony v mnoha zápasech rozhodovali o českém bytí a nebytí. Rozhovor s Jiřím Mikou, který vedle reprezentace působí i na lavičce Zubří, si můžete přečíst nyní.

Pane Miko, jak byste ohodnotil výkony českých gólmanů?

"Myslím, že oba dva podali velice dobré výkony, nebyl mezi nimi žádný velký rozdíl. Samozřejmě hodně jejich výkon závisel také na práci obrany, to jsou spojité nádoby. Hned v prvním utkání to tzv. odnesl Štochl, v zápasech s Francií a Maďarskem to pomohlo Galiovi. Zkrátka řečeno, oba byli výborní."

Jakou funkci plnil u týmu třetí brankář Miloš Slabý?

"Kdyby Miloš mohl nastoupit, určitě by podal spolehlivý výkon. Ale tři být nominováni nemohli. Pomohl v týmu vytvářet atmosféru, díky svým zkušenostem z Bundesligy byl schopen poradit. Navíc na samém začátku akce měl zdravotní problémy Galia a Slabý tak místo něho mohl zaskočit na tréninku, což bylo velice dobré."

Absolvovali brankáři před zápasy nějakou speciální přípravu na soupeřovy hráče?

"Na první zápas jsme střelce probírali, snažili jsme se analyzovat jejich hru. Ale oba dva dobře znají hráče z Bundesligy a tak jim nebylo ani třeba příliš radit. V tomto směru jsou na tom lépe než já."

A jak vypadaly jejich tréninky?

"Každý z nich měl zcela jinou potřebu, jak by jejich trénink měl vypadat. Galia chtěl mít speciální brankářské tréninky a tak v jejich průběhu absolvoval speciální cvičení. Štochl chtěl spíše chytat při nácviku různých kombinací. A Miloš kromě brankářských cvičení pracoval také na kondici, protože do zápasů se nedostal, tak aby po skončení šampionátu mohl nastoupit ve svém klubu."

Důležitým rozhodnutím také je, který z dvojice brankářů nakonec nastoupí jako první do hry. Jak docházelo k těmto verdiktům?

"Všichni se o tom společně bavíme, je to otázka pocitu. Na některé soupeře mají brankáři lepší nebo horší vzpomínky a k tomu se také přihlíží. Pomohla nám také spolupráce s psychologem. Věděli jsme, jak s nimi mluvit a kam je dostat v průběhu přípravy na utkání."

Může se stát i to, že si sami brankáři řeknou, kdo z nich do branky v ten den půjde?

"Tak to bylo například v zápase proti Polsku, proti kterému se v předchozích zápasech dařilo Štochlovi. Oba brankáři se shodli na tom, že by měl i v zápase ME proti tomuto soupeři začínat, věřil si na něj."

Zápas s Polskem byl pro brankáře hodně specifický, gólmani na obou stranách měli velmi těžkou pozici v takto ofenzivně laděném zápase...

"Polsko předvádělo výborné výkony a jejich střelci na postu spojek mají nejen ohromnou razanci střely, ale jsou velice dobře technicky vybaveni. Kromě toho dokáží uvolnit i svá křídla. Poláci si s naší obranou dokázali poradit, odnesl to Petr, ale všeobecně bylo velice těžké něco chytit. Stejná věc se ale stala také Polákům, když Szmal měl jediný zásah."

Jak funguje na této úrovni spolupráce obrana - brankář?

"Všechny týmy tuto spolupráci praktikují. Viděli jsme to například u celků Polska nebo Maďarska, kde si hráči a brankář ukazovali, kterou stranu bude kdo krýt. Platí to především u těch střelců, kteří jsou lépe čitelní, jednu stranu blokuje obranář, druhou kryje brankář. I u nás se občas brankář domluví s obránci na tom, kterou stranu jim budou krýt, ale občas ta domluva prostě není možná. Dochází k clonám od pivotů a situace je tak velice obtížná."

Nejlepším brankářem ME byl vyhlášen právě polský gólma Slawomir Szmal. Jak se Vám líbí a kteří brankáři Vás svým výkonem zaujali?

"Za tu dobu, co u národního týmu působím, došlo u některých brankářů k ohromnému posunu. A Szmal je jedním z nich. Před sedmi lety měl velice špatnou výkonnost, ale vypracoval se svojí pílí. Co jsem se bavil s našimi hráči, je to ohromně pracovitý hráč a je to na něm také vidět. To stejné platí i pro Omeyera. Začínal v národním týmu při ME ve Slovinsku a když jsem ho viděl poprvé, říkal jsem si že slabinou Francie jsou právě brankáři. A on je po těch letech velice dobrý, možná i nejlepší na světě. Hrozně se mi líbí jeho styl."

Jiří Mika při tréninku Miloše Slabého

foto: Hynek Sladký

foto v textu: Alex Wipf