Povězte nám, jaký je ten váš házenkářský příběh?

Začal jsem hrát házenou v Kobylisích, když mi bylo asi čtrnáct nebo patnáct let. Ve škole mi vždycky šla vybika a hledal jsem něco tomu podobného. Kobylisy byly nejblíž, jsem z Čerňáku z Prahy. Začal jsem hrát pod trenérem Rudolfem Havlíkem, který mi dal hrozně moc, včetně velké lásky k házené. Po smrti pana Havlíka jsem trénoval s trenérem Liškou, ten znal kouče Tancoše, který trénoval ve Freibergu čtvrtou německou ligu a sháněl pivota. Trenér Liška mu řek: „Mám tady kluka, hrozně chce, má na to parametry. Zkus ho.“ Jel jsem tam na zkušební trénink. Jasně, viděli moje mezery, chyběly mi zkušenosti, ale přesto mi dali příležitost. První rok tam pak byl takový nic moc, ve druhém už jsem se tam ale našel a začalo to jít. Udělal jsem během jednoho roku velký skok a říkal jsem si, že zkusím zase něco výš. Sestříhal jsem si video, našel jsem si manažerku a z vlastní iniciativy jsem pracoval na dalším kroku. Štěstí bylo, že se video dostalo k trenérovi Danu Kubešovi, který mi dal šanci v druhé německé lize.

A pak vás pozvali na první reprezentační sraz na přelomu roku do Zubří a odtud rovnou na EURO! Neskutečné!

Jo, to bylo překvapení. Vedlo k tomu ale hlavně to, že jsou zranění pivoti Leoš Petrovský s Honzou Užekem, takže pro mě je to vlastně takové štěstí v neštěstí.

Čekal jste při přečtení první pozvánky, že to může jít takhle rychle?

Bral jsem to tak, že to půjde krok po krůčku. Že nakouknu na ten sraz v Zubří a pak někdy v budoucnu na další. Že budu dělat malé krůčky a ne, že pojedu rovnou na EURO.

Co vám problesklo hlavou, když přišla ta konečná nominace?

Samozřejmě pocit velkého štěstí, ale i takový vnitřní tlak. Něco jako „teď už to začíná být vážný“. Jasně, cítím trochu nervozitu, ale převládá pocit štěstí. Hrát na EURU, to je velké…

A navíc vedle top hráčů české házené. Jaké to je?

Je to čest. Měl jsem možnost proti Pavlovi Horákovi hrát v německém poháru, když jsme hráli proti Kielu. Tam jsme teda dostali bídu, ale byla to příležitost a velká zkušenost. Ale sedět vedle v nich v kabině… Člověk se může hodně naučit.

S házenou jste začínal až kolem patnácti let. Dělal jste předtím jiný sport?

Od šesti, sedmi let jsem chodil do skauta, takže to byla spíš taková všeobecná pohybová průprava. Pak jsem chtěl dělat nějaký kolektivní sport, na táborech jsem hrával třeba lakros. Ale chtěl jsem se věnovat nějakému sportu víc.

Znal jste předtím házenou?

No, člověk ví, že existuje, ale přiznám, že velké povědomí jsem o ní neměl. Až jsem cíleně začal hledat něco podobného vybíjené, tak jsem k ní došel.

Měl jste někdy pocit: Tohle bolí, ale musím to vydržet?

Mám ho furt! Furt! Jak v klubu, tak tady v nároďáku si to říkám pořád. Doma navíc chodím i do práce, a tak si někdy říkám, jestli to všechno má cenu. Ta kritika, když to člověku nejde… Ale člověk to musí hodit za hlavu a jít dál.

Jaké je vaše povolání?

Když jsem přešel ze čtvrté ligy do druhé tak v prvním roce nemám profesionální smlouvu. Pracuju proto v dílně, která opravuje zemědělské stroje, někdy chodím na pole… Je to taková všestranná práce.

Jaká je role Dana Kubeše ve vašem házenkářském rozvoji?

Velká! V Německu mi dal a dává velkou příležitost a důvěru. Oceňuje píli a dal mi šanci nakouknout k lepší házené.

Nastoupil jste do úvodního zápasu EURA a hned dostal v obraně pořádnou porci minut. Jaké byly pocity?

Kolik že tam bylo fanoušků? 7 200?! Před takovouhle kulisou jsem nikdy nehrál. Opravdu to tam žilo. Ty emoce! To byl super zážitek. Nezvládli jsme ubránit Bilyka. A to byl problém: Nykola Bilyk.

Byl jste nervózní?

Byl. Ale současně hrozně natěšený a nabuzený. Ten střet emocí byl zajímavý.

Co na to říká rodina?

Moje rodina není moc sportovně založená. Moc tomu nerozumí, ale pořád říkají: „Jsme na tebe pyšní, Honzíku!“ (úsměv)

Kam dál, kam se chcete posunout?

Chci se stabilizovat v první lize. Ukázat tam dobré výkony. Můj cíl je získat profi smlouvu, ale nejprve se pořádně zapracovat ve druhé lize.

Jan Mojžíš

- Narozen 18. června 1996

- TV Emsdetten (GER)

- pivot, 3 mezinárodní starty za reprezentaci

- 200 cm, 115 kg

Dan Kubeš o Janu Mojžíšoví…

„Tento příběh není normální, obyčejný. Honza má skvělý charakter, který tento příběh umožnil. Nemá z ničeho strach a do všeho jde s maximálním nasazením. To umožňuje jeho rychlý rozvoj. Je to pro něj všechno nové. Druhá liga je pro něj nová, EURO je pro něj opět velký skok. Ale my věříme v tom, že jeho charakter mu umožňuje rychle se zlepšovat, rychle všechno vnímat a proto může dělat tak veliké pokroky.

Ve čtvrté lize jsem si všiml obránce, který se na své roky a na čtvrtou bundesligu velmi dobře hýbal, ve své soutěži vyčníval. A ta druhá věc, která rozhodla o tom, proč jsme ho pozvali - zaujala jeho povaha, lidské vlastnosti. Že nemá z ničeho strach, je ke všemu otevřený a připravený na tvrdou práci. Chodí do zaměstnání a pro svůj sen, který má – hrát házenou – obětuje hrozně moc! Rychle si získal i důvěru svých spoluhráčů v reprezentaci a i proto je tady.“