Jak vnímáte závěrečnou porážku od Německa?

Je hořká. V první řadě bylo k zápasu těžké přistoupit správně po celém průběhu turnaje. Myslím, že se to povedlo. Možná stačilo dneska udělat méně chyb v útoku. Možná k výsledku přispěl nějaký sporný výrok rozhodčích. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Energii jsme do utkání dali, přistoupili jsme k zápasu správně a to mě těší. Turnaj, ač výsledkově nebyl nic extra, bude přínosem pro mladé kluky do budoucna a budou se jenom zlepšovat. Ze zápasu můžeme mít dobrý pocit, i když nebyl za dva body.

Co poslední čtvrthodina?

V emocích to vidím zkresleně. U videa se to možná potvrdí, nebo nepotvrdí. Nemyslím si, že to prohráli rozhodčí. Udělali jsme moc chyb.

Bylo to hratelné jako předchozí zápasy?

I to je to horší, že čtyři utkání kromě Španělska byla hratelná. Neudělali jsme ani bod. O to těžší je skousnout porážku takhle, než kdybychom prohrávali jednoznačně. V každém případě tam nějaký posun je, ale možná chybí klid v zakončení. Teď zase až na posledních deset minut, kdy nám Němci odskočili, jsme hráli vyrovnaný zápas.

Můžete tento turnaj srovnat s předchozím Eurem?

Takhle po utkání je to těžké. Je lehké hrát v euforii, kterou jsme prožívali v roce 2018. Je to daleko těžší, když nad tím hodně přemýšlíte, proč prohráváte o dva góly, o branku. Výsledkově to není potěšující. Na druhou stranu odehrát čtyři zápasy, ve kterých se vám nedaří, je do budoucna pomoc pro kluky. Naučí se hrát za takových podmínek.

Foto: Hana Vrbková/chf.cz

Měl jste na dosah hranici 100 branek nastřílených na mistrovstvích Evropy. Měl jste to v hlavě?

Nevěděl jsem to. Musím říct, že mi to nešlo. Klukům, Tomášovi s Bečim, to šlo dobře. Kdybych byl hrál dobře, asi bych toho dosáhl. Byl bych rád, ale nemrzí mě to.

Po zranění jste spokojený? Ve formě, opět nejlepší střelec týmu.

Doufal jsem, že na tom budu dobře. Vůbec jsem ale nevěděl, jak to dopadne, protože tak dlouhé zranění jsem neměl. Je potěšující, že jsem se dokázal připravit fyzicky, v hlavě, abych podával výkony, které mančaftu pomůžou.

Výsledky tady na EURU zdánlivě závisely na třech, čtyřech hráčích…

Když se podíváme na ostatní mančafty, u Rakouska to záleželo na dvou hráčích. Bozovic, Bilyk. Francie ve své době stála na Karabaticovi, Norsko na Sagosenovi. Kdyby se v našem týmu potkala forma u všech na turnaji, možná bychom měli o čtyři, šest bodů navíc. O tom je týmový sport, jednou se daří jednomu, podruhé jinému. Jediní Španělé to mají rozložené na celý mančaft, nikdo z nich není top střelec. Jinak to u všech mančaftů závisí na výkonech jednotlivců.

Jaké silné a slabé stránky tým ukázal?

Nejsilnější stránka je týmovost. Obrana, jak si v ní dokážeme pomoct. Nejslabší bohužel asi hlava. Ve čtyřech zápasech, kdy se po 50. minutě lámal zápas, jsme to nebyli schopni zlomit na naši stranu. Jsme schopni hrát 50 minut vyrovnanou hru a pak prohrajeme. To je těžké. Když prohrajete jednou, podruhé, potřetí... V hlavách to je. Není klid v zakončení. Na top úrovni rozhoduje z devadesáti procent hlava.

Máte chuť pokračovat dál?

Nechávám to otevřené. Sport je o tom, že během chvíle se vám vše může úplně změnit. Jednou jste dole, pak zahrajete zápas a zase se vezete na vítězné vlně. Musím si to rozmyslet. Baví mě být součástí toho, když se něco buduje. Stále budujeme mančaft. Přicházejí mladí kluci, kteří budou potřebovat pomoct. Možná od mě, možná od Martina, možná od Pavla Horáka. Třeba si sedneme všichni tři dohromady a pobavíme se o tom. Bude záležet na zdraví.