Dlouhé období bez reprezentačního srazu se blíží ke konci. Naposledy se reprezentační tým a to ještě v obměněné sestavě sešel před Vánoci v Chebu. Chyběly vám spoluhráčky z reprezentace? Těšíte se na blížící se sraz?

Na reprezentační soustředění se samozřejmě těším. Je to pro mě stále velká čest nastupovat za národní tým. O to větší radost to je, když se v tomto týmu setkávám s kamarádkami. Stále jsou v týmu i ty, se kterými se znám už z žákovských kategorií. (úsměv)

Navíc se sejdete v Zubří. Odtud pochází váš manžel a jméno Mika je v zuberské házené velký pojem. Dá se říct, že už je to i tak trochu vaše městečko? Jste ráda, že se bude hrát v Zubří?

Jméno Mika je Zubří opravdu známé. (smích) Jednak díky Ondrovi, který dlouhé roky za Zubří hrál a slavil s ním nemalé úspěchy, ale také díky jeho tatínkovi, který je zde kapacitou ve svém oboru mládežnického trenéra. Oba také spolu slavili poslední zuberský mistrovský titul z roku 2012 - pan Mika v roli hlavního trenéra a Ondra jako hráč. Mě do Zubří zavedl osud v roce 2004, kdy jsme s mými spolužačkami a zároveň spoluhráčkami z uherskohradištského gymnázia postoupily na mistrovství světa středních škol v Maďarsku. Tam s námi odcestoval také postupující chlapecký tým z Rožnova pod Radhoštěm, jehož osu tvořili samozřejmě hráči Zubří. V té době vznikla opravdu velká kamarádství, která trvají dodnes a nová se stále tvoří. Navíc tam teď už druhým rokem žije moje sestra, házenkářka Martina Salčáková se svým budoucím manželem házenkářem Pavlem Přikrylem. Takže se tam víceméně cítím už jako doma.

Zubří je známé jako Mekka házené, ale především té mužské, zároveň je tamní publikum jedno z házenkářsky nejvyzrálejších a nejvzdělanějších v republice. Je tamní prostředí pro házenkáře něčím specifické?

Házená v Zubří má opravdu velkou tradici. Snad v každé tamní rodině se najde někdo, kdo házenou hrál nebo pořád hraje. Skvěle zde pracují s místní mládeží, vychovali a stále vychovávají spoustu reprezentantů. O Zubří se dá opravdu říct, že je to město házené zaslíbené. Tím pádem se zde těší velké oblibě, což je znát i na zuberských fanoušcích, kteří jezdí své hráče podporovat po celé republice. Dokážou vytvořit úžasnou atmosféru a diváckou kulisu, před kterou je radost hrát. Dovedou podpořit hráče, i když se zrovna nedaří. Vždy jsem takovou podporu klukům trochu záviděla a přála si v zuberské hale taky jednou hrát. Což už se mi s reprezentací třikrát povedlo. (V sezóně 2009-2010 2 přípravné zápasy proti Rakousku a 1 kvalifikační zápas proti Švédsku, pozn.) Věřím, že fanoušci přijdou i tentokrát a podpoří nás v kvalifikačním zápase právě proti silnému Švédsku.

V reprezentačním týmu jste jednou z kapitánek. Vaše role je taková specifická – jste komunikačním článkem mezi realizačním týmem a spoluhráčkami, jste takovým tmelícím prvkem kolektivu, veselým člověkem, který pomáhá udržovat dobrou náladu a pohodu. Teď se pomalu zapracovávají do týmu nové mladé hráčky. Jak vy vnímáte to, jak se tým občas na některých akcích obměňuje, jak se nové tváře zapracovávají do kolektivu a jak se proměňují role jednotlivých hráček?

Myslím si, že náš kolektiv je založený na dobrých mezilidských vztazích už dlouhou dobu, takže jakýkoliv příchod nových hráček nijak nenarušuje jeho soudržnost nebo jeho mentální nastavení. Vše už teď nějak přichází přirozeně a každá z nás ví, proč v tomto týmu je a jaké jsou jeho cíle. Naopak je dobře, že tuto příležitost dostává stále více nových tváří, které mají chuť na sobě pracovat a být součástí týmu. Každá taková zkušenost je může jenom posunout kupředu.

Jak se vám daří ve Francii ve vašem klubu Achenheim Truchtersheim Handball?

Po úspěšné loňské sezóně, kdy jsme jako nováček druhé francouzské ligy překvapili i sami sebe konečným 4. místem, jsme letos přišli o tři zkušené hráčky a jejich absence je znát, náš kádr je značně omlazený. Máme za sebou základní část ligy, kdy nám unikl postup do play off. Za týden se rozběhne druhá část soutěže, kde budeme bojovat o co nejlepší umístění. Poslední čtyři týmy automaticky sestupují, takže máme stále o co hrát. Ze základní skupiny máme nějaký bodový náskok, ale liga je hodně vyrovnaná. Věřím ale, že druhá liga v Alsasku zůstane. Já osobně se v klubu cítím dobře. Dostávám hodně herního prostoru, což je pro mě, i vzhledem k reprezentaci, důležité.

Platí, že vedle hraní také vypomáháte v klubu s mládeží?

S mládeží jsem pomáhala v klubu ještě před dvěma lety. Od postupu do druhé ligy se tréninkové nároky zase o něco zvedly, takže na trénování dětí už nezbývá tolik času. Máme sedm tréninků týdně, navíc chodím do jazykové školy na francouzštinu. Je pro mě čím dál náročnější se udržovat v dobré kondici a zdraví, takže chodím pravidelně na rehabilitace. Ale čas od času náš klub pořádá pro děti tréninkové týdenní stáže, do kterých se samozřejmě se všemi spoluhráčkami zapojujeme.

Jaká je vaše nejbližší klubová budoucnost?

Momentálně mám platnou smlouvu s klubem ATH do konce června. Co bude dál, ještě nevím. Zvažujeme s mým manželem více variant a v současné době nejsem schopná říct, jak vše dopadne. Ale doufám, že to dopadne, tak jak má.

V našem posledním rozhovoru jste říkala, že na život ve Francii se zvyká snadno a žije se vám tam dobře. Co plánujete dál? Chcete zůstat ve Francii nebo byste zvažovali výhledově i návrat do Česka?

Francii mám ráda, ale doma je doma. Já věřím, že se jednou vrátíme. Třeba zrovna do Zubří. (úsměv)