To je sezóna! V Písku vám to střílí, mezi kanonýrkami MOL ligy jste na druhém místě a ocenili vás v Písku jako nejlepší sportovkyni uplynulého roku. Jak se cítíte? Užíváte si povedenou sezónu?

Všechno to začíná už od přípravy. Ta letošní příprava mě snad bavila ze všech příprav nejvíc. Už proto, že byla pestrá a zapojili jsme i kondičního trenéra Jirku Mergla. Ale sama jsem se v ní cítila skvěle. Pak jsme navázali na loňskou sezonu, kde jsme bojovali o udržení. Musím říct, že když se cítíte v týmu dobře a klub vám vyjde ve všem vstříc, tak se trénuje a hraje líp a možná proto mám - máme úspěšnou sezónu. Sezónu si tak užívám. Sice jsme si dali nějaký cíl, který nám moc nevychází, ale zase náš tým dělá neskutečné pokroky a je vidět, že holky chtějí a trenérce věří. To, že jsem byla vyhlášena sportovcem roku, to jsem vůbec nečekala, ale hrozně mě to těší. Samozřejmě mě to nabijí a dává mi to energii v házené pokračovat.

Písku se letos opravdu daří lépe. Držíte se v horní polovině tabulky. V čem to je?

Jak už jsem říkala, určitě na tom má velký podíl Kateřina Keclíková, která tento tým převzala v době, kdy ona sama nevěděla, jestli se to vůbec povede a liga se v Písku udrží. Dokázala to a dovedla tým ke šťastnému konci. Od začátku se to nastavilo tak, že se Kačce tykalo, ale od holek pořád vyzařoval respekt a důvěra. Myslím, že máme dost úzký kádr, jelikož nám odešly některé hráčky, což si myslím, že je škoda, možná bychom letos byli ještě výš. Ale to se nedá nic dělat. Všem holkám to přejeme, ať už jsou důvody rozhodnutí jakékoliv. Pořád je to jen sport a holt se musíme učit vyhrávat i v užším kádru. (úsměv) Čím to tedy je? Je to atmosférou. Myslím, že v týmu nám vládne taková pohoda... Je jasné, že když se nedaří, tak nálada a sebevědomí jdou dolů, ale nikdo to v Písku nedělá pro peníze. Tady je to takové rodinné a opravdu jsme jako rodina.

O jakých cílech – ambicích teď v závěru základní části v kabině mluvíte?

V kabině si momentálně povídáme o tom, že nejspíš na play off nedosáhneme, ale pořád chceme získávat body a směřujeme vše na Český pohár. Takže zkoušíme různé varianty obrany a zdokonalujeme signály a individuální činnosti.

Ano, čeká vás také Final4 Českého poháru. Jak se na to těšíte? Soupeřem vám bude Olomouc, kterou jste teď o víkendu těsně přehráli.

Těšíme se moc… Olomouc je nevyzpytatelná a mezi sebou hodně bojujeme. Vidím určitou výhodu v tom, že se to hraje na neutrální půdě a uvidíme, jak to vše dopadne. Máme určitě daný cíl, ale říkat to nebudu, ať to nezakřiknu. (smích)

Za méně než měsíc nastoupíte k dalšímu zápasu kvalifikace EHF EURO 2020. Skvěle jste si ji rozehrály na podzim. Teď vás čekají dva zápasy proti silným Švédkám. Dívala jste se již na soupeře? Co o něm soudíte?

Začátek kvalifikace dopadl skvěle, to je pravda. A teď Švédky... No, bude to boj, ale je možné, že nebudou mít k dispozici některé ústřední hráčky. Ano, nemůžeme spoléhat na to, že opravdu nebudou, ale myslím, že trenér Bašný má připravenou taktiku a strategii, jak Švédky porazíme. Určitě to bude rychlá a silová hra. Myslím, že budou rozhodovat technické chyby a obrana.

Patříte k těm hráčkám, které zažily zápas proti Švédsku v Zubří v roce 2009. Vracíte se tedy na stejné místo proti stejnému soupeři. Jak na tento zápas vzpomínáte? Utkvělo vám z něj něco?

Ano, vracíme se na místo činu a věřím, že teď už to vyjde a ukážeme hezkou házenou s vydařeným koncem. Asi si nevzpomenu, jelikož za ty roky nám do kvalifikací nalosovali Švédky víckrát, takže mi to dost splývá. Jen jedno mi utkvělo, i když ze zápasu ve Švédsku, kde se Klára Černá a Romana Chrenková málem popraly s Tortenson. (smích)

Jak se těšíte do Zubří? Házenou tam mají rádi, takže podpora by mohla být veliká.

Ze zubří pochází spousta dobrých hazenkářů a házenkářek, takže i kulisa bude výborná a těšíme se na plnou halu. A věřím, že i fanoušci nás poženou dopředu.

Jaké to pro vás bylo vracet se po pauze do reprezentace? I když jste z ní nikdy úplně neodešla, jen vaše pozice se na nějakou dobu změnila, když jste u týmu působila jako masérka.

Je čest reprezentovat a vlastně stále hrát mezi elitou a pořád být platná. To je prostě radost. Trenérovi Bašnému chyběly „trojky“ do obrany, a tak se zeptal, jestli bych mu nepomohla. V ten moment jsem dělala pro nároďák masérku a na jednom soustředění jsem dělala obojí (smích). Hrála jsem a pak masírovala, to bylo vtipné… Ale chci říct, že vrátit se nebylo zlé, spíš jsem měla obavy, jestli to budu stále já a budu moct vůbec pomoci.

Je skvělé, jak se vám daří skloubit to, že jste maminka, a zároveň vrcholově sportujete a reprezentujete. Jak to děláte? Máte nějaké rady pro ostatní?

Je to na každém, jak si zařídí podmínky, co je pro něj přednost, jak byste si to představovali, abyste mohli skloubit všechno. Pak je to výběr klubu, jak se staví k roli maminky a k tomu, že je možné, že i ty děti budete mít na tréninku, v kabině nebo na zápase. Ale má největší podpora na světě pro to, že mohu stále dělat házenou v takové míře, je rodina.

Jaká je teď v reprezentačním týmu atmosféra? Změnil se nějak způsob práce, když se tým trošku obměňuje a přichází do něj nové mladé hráčky?

V týmu je atmosféra dobrá, každý, kdo přijde, tak hned zapadne. Kolektiv je základ úspěchu a už jsme se o tom přesvědčili několikrát. Jen jak jsme se dostali na první mistroství. Mladé hráčky to vidí, přizpůsobí se a v pohodě se začlení. Spíš si teď říkám, jestli už tam nejsem navíc. Holky jsou šikovné, jde jim to a dostávají prostor to ukázat, tak si myslím že už je to pro mě taková konečná štace. Mlaďoškám to moc přeji, jelikož vím, jak jsem se cítila já, když jsem přišla do ženského týmu.