Jak vnímáte současnou situaci? Dotýkají se vás nějak opatření, která francouzská vláda zavádí?

Současnou situaci pořád ještě nejsem schopná pořádně pochopit. Mám pocit jako bychom byli součástí nějakého sci-fi filmu. Je mi z toho všeho smutno.
Opatření přicházela postupně, asi jako všude. Pro mě jako vrcholového sportovce přišlo nejdříve zrušení tréninků do odvolání, zavření sportovních hal a posiloven, poté zrušení ligových zápasů, uzavření škol, restaurací, služeb a teď nově celorepubliková karanténa vyhlášená minimálně na dva týdny. Pokud chcete vyjít ven z domu, musíte mít u sebe vyplněné čestné prohlášení, za jakým účelem jste se tak rozhodli. Pokud ho nemáte při pobytu venku u sebe, hrozí vám pokuta.

Jak to nyní vypadá ve Štrasburku? Je ve městě klid, nebo je znát napětí a obavy?

Ještě minulý víkend bylo město plné lidí, tento týden se z něj stalo město duchů. Vláda vyhlásila nouzový stav, celorepublikovou karanténu a lidé začali chápat vážnost situace. Samozřejmě vzali supermarkety útokem. V Alsasku mají být zbudovány první mobilní vojenské nemocnice. Je cítit napětí a obavy, co bude dál.

Jak trávíte čas? Chodíte ven, nebo se zdržujete doma? O víkendu se ve Francii konaly volby do parlamentu. Překvapil vás, že to taky nezrušili?

Tím, že vím, jakou rychlostí teď vše probíhalo v Česku, jsem opravdu překvapená byla. V neděli byly volby a v pondělí přijde prezident Macron s úplnou karanténou. Co na to říct. Podle mě měli volby zrušit.

Jak vnímáte situaci v Česku? Je situace podobná v obou zemích? Nemáte chuť se vrátit hned domů?

Francie byla ve svých rozhodnutích oproti České republice 2 až 3 dny pozadu. Myšlenka na okamžitý návrat domů do Česka mě hned napadla. Zvažovali jsme to, ale toto rozhodnutí by s sebou přinášelo velká rizika. Nevěděli bychom, co přinese cesta, mohli bychom zdravotně ohrozit naši rodinu, zdravotní pojištění máme ve Francii, celý čas bychom stejně strávili v karanténě, stejně jako tady. Je to těžké, máme o své blízké strach, ale svojí přítomností bychom jim teď stejně nepomohli. Je to velmi těžké období, proto je potřeba být silný a veškerá opatření striktně dodržovat, aby tato doba byla co nejkratší a my byli zase všichni mimo ohrožení. Jsme naštěstí s rodinami v každodenním kontaktu přes internet.

Jaký je život bez házené? Máte uzavřenou halu? Trénujete?

Poslední trénink v hale jsme měli ve čtvrtek 12. března. V pátek nám pozastavili i ligu a nikdo zatím neví, na jak dlouho. Kdo ví, jestli se liga vůbec bude dohrávat. Snažíme se si ale udržovat fyzickou kondici domácím posilováním, náš obývací pokoj se částečně proměnil na posilovnu, v pondělí jsem ještě byla běhat v přírodě.

Dokázala byste si představit hrát zápasy bez diváků?

Ani si to představovat nechci. Divácká podpora ke sportu prostě patří. Pokud by to bylo ale nezbytné, byla bych ráda i za tuto možnost zahrát si zase házenou.

Kvůli šíření nového typu koronaviru jste přišla o reprezentační utkání kvalifikace EHF EURO 2020 žen mezi Českou republikou a Švédskem. Mrzí to o víc, že se mělo hrát v Zubří, tedy v místě, které dobře znáte?

Mrzí mě to moc, kvalifikační zápas v Zubří proti Švédsku měl být pro mě 150. zápasem za českou reprezentaci. Těšila jsem se na zdejší atmosféru, na to, že u toho bude moje rodina, kamarádi a známí. Bohužel se vše vyvinulo jinak, situace je opravdu vážná. Doufám, že se vše brzo uklidní a reprezentační sezónu úspěšně dokončíme začátkem června, kdy by se měly zápasy dohrávat.

Neobáváte se, že by vás koronavir mohl připravit o zbytek reprezentační kariéry?

Vše je možné, i kdyby se tak stalo, zažila jsem toho s reprezentací a lidmi kolem tolik, že na to budu vzpomínat do konce života. Teď je nejdůležitější zdraví nás všech.

V červnu vám končí v klubu smlouva. Může koronavir urychlit vaše rozhodnutí o definitivním návratu do Česka?

V červnu končí smlouva nejenom mě, ale i manželovi. Koronavir může samozřejmě zkomplikovat finanční zázemí klubů, od toho se taky může odvíjet naše další působení v zahraničí. Teď nikdo nemůže vědět, jak se věci vyvinou.
 

Vladimír Salčák, Libor Kopl