Opatření proti šíření pandemie koronaviru předčasně ukončila většinu házenkářských soutěží v Česku. Starší dorostenci Dukly Praha pod vedením zkušeného trenéra Pavla Pauzy ale nezahálejí a dál se připravují podle individuálních tréninkových plánů. „Jsem mile překvapený, jak se zapojují. Posílají videa, fotografie, komunikují s námi a tréninkový program ve spolupráci s naším expertem na kondiční přípravu dokonce vylepšují,” říká Pauza, který by byl rád, kdyby se zhruba do začátku května objevila možnost společně trénovat alespoň ve venkovních prostorách. Na vynucený výpadek tréninku v hale podle něj doplatí všichni, nejvíce ale ti, kteří mají na podzim přejít mezi muže. „Měli možnost ještě 4-5 měsíců pracovat v koncepci, které se dlouhodobě věnujeme, a bylo vidět, jak se rychle posouvají vpřed. Určitě je to zasáhne více, než zkušené harcovníky, kteří se naopak pomalu blíží konci kariéry,” popisuje držitel celkem deseti mistrovských titulů v nejvyšší mužské soutěži. Jak fungují v domácí přípravě jeho kluboví svěřenci a jaké vyhlídky má momentálně směrem k letnímu EHF Championship juniorská reprezentace?

Jak se svými svěřenci řešíte tréninky v době uzavření sportovišť a zákazu sdružování se?

Hráči mají individuální plán. Využíváme erudice jednoho z našich trenérů Jana Petružely, který má velký záběr, co se týče kondiční přípravy. Prvních 10 dní po uzavření sportovišť jsme pracovali s jeho metodikou na cvičení pro rozvoj mobility, jež je zaměřena zejména na zvětšení rozsahu kyčlí, kotníků, kolen či ramen. Jde o zlepšení práce těchto kloubů a zapojení určitých svalových skupin většího rozsahu. Metodika byla zveřejněna i na webu Českého svazu házené, kde se jí mohou inspirovat i ostatní kluby a trenéři. Teď máme například v našem klubu další program, který Honza zpracoval. Týká se rozvoje síly a jde o jednoduché cviky, které se dají provádět s posilovací gumou. To nám vychází do konce tohoto týdne.

Na dálku se ale nedá příliš dohlížet na to, jak důsledně hráči individuální plán plní…

Mám od nich zpětnou vazbu a myslím, že to funguje dobře. Jsem mile překvapený, jak se zapojují. Posílají videa, fotografie, komunikují s námi a ve spolupráci s Honzou tréninkový program dokonce vylepšují. Je fakt, že se možná doma trochu nudí, takže je to pro ně i způsob, jak vyplnit čas. Každý dělá co může. Těžko to ale může být stejné pro všechny. Někdo bydlí v rodinném domě se zahradou, jiný v paneláku, kde má možností k pohybu méně. Nicméně jsou tu i možnosti jak se pohybovat venku, to není zakázané. Já sám vyjíždím v posledních dnech denně na kole.

Těžíte i z toho, že mladá generace si skvěle rozumí s moderními technologiemi?

Určitě. Kluci jsou pohotoví, připravují se podle videa, sami se navíc mohou při plnění tréninkového plánu natáčet a motivovat tak spoluhráče či kohokoli jiného. Lidem, kteří mají rádi sport, pohyb začne brzy chybět. Kdo to s házenou myslí vážně, určitě v posledních dnech nesedí doma na gauči a nedívá se na zprávy. Stávající situace však bude mít přesah i do budoucna. Jako trenéři jsme si ověřili, že hráči jsou schopni pracovat individuálně, a tak se nemusíme bát jim zadat věci, ve kterých by se mohli zdokonalovat sami. Samozřejmě něco jiného bude, až budou opět plně vytíženi školou od rána do čtyř odpoledne. Teď je to vytížení poloviční.

Řeč je o věkových kategoriích, kde je herní vývoj velmi rychlý. Nebojíte se, že pokud výpadek v tréninku s míčem potrvá déle, bude mít na budoucí schopnosti hráčů dlouhodobý negativní dopad?

O tom bych nerad příliš spekuloval. Je ale pravda, že jsme kolektivní sport a jsou tu určité dovednosti s míčem, které se nedají natrénovat jinak než pohromadě. Výpadek tohoto druhu tréninku určitě bude mít vliv. Možná to odnesou o něco více hráči, kteří mají po této sezoně přejít ze staršího dorostu do kategorie mužů. Ti měli možnost ještě 4-5 měsíců pracovat v koncepci, které se dlouhodobě věnujeme, a bylo vidět, jak se rychle posouvají vpřed. Určitě je to zasáhne více, než zkušené harcovníky, kteří se naopak pomalu blíží konci kariéry.

Jak dlouho počítáte, že stávající omezení potrvají?

Doba bez organizovaného pohybu může být delší. Na druhou stranu nevěřím, že omezení potrvají do září, to bych považoval za šílenství. Pak by asi měli psychiatři hodně práce. Osobně bych byl rád, kdyby se zhruba do začátku května objevila možnost společně trénovat alespoň ve venkovních prostorách. Kolem poloviny května bych pak rád viděl návrat do hal, samozřejmě ale v nějaké rozumné a kontrolované míře.

Co říkáte na rozhodnutí Českého svazu házené anulovat výsledky všech soutěží včetně postupů a sestupů?

Z mého pohledu to byl nejjednodušší krok, který mohl svaz udělat. Striktní opatření se teď přijímají všude včetně ostatních sportů, takže ten postup považuji za něco, co nikdo nemůže rozporovat. Nedávalo ani smysl moc čekat. I kdyby se možnosti hraní po čase uvolnily, najdou se kluby, které budou tvrdit, že už to nemohou dát dohromady.

Jak ale teď vyřešit otázku nominace týmů do evropských pohárů, kde vždy rozhodovalo konečné pořadí v domácích soutěžích…

Byl bych pro nabídnout účast v evropských pohárech mužstvům, která se chtějí přihlásit. Struktura evropských pohárů se bude od sezony 2020/2021 měnit. Počet účastníků v hlavní fázi se sníží. O Lize mistrů nemůžeme ani uvažovat, tam podle mě žádný český mužský celek nemá ani na předkolo. Co se týče Evropské házenkářské ligy, bude záležet na klubech, jestli se vůbec bude některý z nich ochotný přihlásit do předkola, protože těch předkol musí být logicky více než nyní, když v hlavní fázi klesne počet účastníků. Takže si myslím, že pro extraligové týmy bude schůdný hlavně budoucí Pohár EHF (dnešní Challenge Cup).

Vy jste kromě staršího dorostu Dukly také trenérem národního týmu juniorů. Jak to vlastně teď vypadá s mezinárodními reprezentačními akcemi?

Termíny reprezentačních akcí jsou zatím posunuté. B mistrovství nám odložili na srpen, ale když vidím tu situaci, nejsem moc velký optimista a myslím si, že se nebude vůbec konat. Zákazy jsou striktní a i poté, co hlavní vlna pandemie odezní, bude podle mě cestování omezeno. Zdá se, že když se člověk vrátí z určitých oblastí, bude muset do karantény. Pro některé hráče i trenéry by to nebylo reálné absolvovat. Je hodně zákazů, které, jak to tak bývá, když už se jednou vydají, přetrvávají a velmi dlouho trvá, než se odstraní. To není jednoduchá věc, takže doufám, že tato situace skončí co nejdříve.

Kromě sportovního hlediska je tu však i ekonomický pohled. Sport v Česku je do velké míry financován z veřejných zdrojů, které budou pod tlakem kvůli hospodářskému propadu a nutnosti pomoci občanům a firmám ze státního rozpočtu. Nebojíte se, že na házenou to bude mít tvrdý dopad?

Házená patří mezi spíše chudé sporty. Takže takových opatření, jako dělají fotbalová nebo hokejová mužstva, která vypovídají smlouvy hráčům, protože platy jsou tam obrovské, se nejspíše v tuzemské házené nedočkáme. Náš sport je nicméně velmi závislý na dotacích, obzvláště v oblasti mládeže, tam riziko je. Na druhou stranu cílem státu by podle mě měla být zdravá populace. A čím jiným toho dosáhnout než sportem a pravidelným pohybem. Ostatně i při pandemii se teď ukazuje, že lidé, kteří jsou zdraví a v dobré kondici, Covid-19 prodělají zpravidla bez komplikací. Peníze, které směřovaly do sportu ze státního rozpočtu, nebyly ani předtím nijak závratné. To by státní kasu nepoložilo, takže věřím, že to zůstane zachováno.

Nejde ale jen o státní rozpočet. Házená je přeci do velké míry závislá i na rozpočtech obcí nebo krajů, kterých se může nepříznivá situace dotknout také.

Z toho samozřejmě obavy mám. V klubu se v oblasti mládeže podílím i na činnosti hospodáře a je několik položek, ze kterých financujeme naši činnost. Samozřejmě jde také o příspěvky od hráčů, či lépe řečeno jejich rodičů, které ale využijeme na krytí platů trenérů. A pak jsou tam dotační tituly, které přicházejí každý rok, ale až k jeho konci. Takže my celý rok fungujeme de facto na dluh a čekáme, zda prostředky dorazí. Nejsem schopen odhadnout, jak tomu bude letos, ale v hlavě se připravuji i na krizovější scénář. Protože pokud někdo přiškrtí dotační tituly, nebo nebudou vůbec vypsané, tak to na nás bude mít velký dopad.

Co plánujete na další týdny a měsíce? Budete například muset změnit termínově či obsahově letní přípravu?

My hlavně změníme přípravu už v květnu a červnu. Věřím, že tam už nějaká možnost společného tréninku bude. Když ne v hale, tak alespoň venku. Budeme chtít navázat na to, co hráči teď odpracují v rámci individuálních plánů. Samozřejmě to bude jiné, protože toto období bývá jinak nabité turnaji, ať už by se jednalo o velikonoční Handball Cup v Praze, turnaj v Neussu nebo Izolu, kam jsme chtěli jet na začátku července. To vše zřejmě padne a my ten čas využijeme k věcem, ke kterým bychom se běžně touto dobou nedostali. Budeme se snažit hráče posunout fyzicky, abychom měli základ, až nám okolnosti umožní jít do haly. Otázkou je i soustředění v létě. I vzhledem k omezení cestování bude obrovský nápor na všechny lokality v Česku, kde se dá ubytovat a sportovat zároveň. Mám z toho trochu obavy, abychom mohli fungovat.

Pavel Pauza (*1967)

• Stávající trenér starších dorostenců Dukly Praha a národního týmu juniorů
• Držitel celkem 10 titulů v nejvyšší mužské soutěži v Česku (9x jako hráč s Duklou a později s Plzní, 1x jako trenér s Duklou v sezoně 2010/2011)
• Více než 100násobný reprezentant
• Bývalý trenér národního týmu mužů, se kterým se zúčastnil v roce 2007 MS v Německu
• Člen Reprezentační komise mužů ČSH a Komise rozhodčích ČSH
• V roce 2019 obdržel v rámci Házenkářské oslavy v Ostravě ocenění „Srdcař klubu“

Autor Janis Aliapulios

Trenér Pavel Pauza se svými svěřenci z Dukly Praha.