Není to úplně klasický příběh. Ukončila jste kariéru, pak jste se jako maminka dvou krásných dětí vrátila do domácí soutěže, kde kralujete. Vrátila jste se také do reprezentace, kde jste opět spolehlivou oporou a teď ještě zahraniční angažmá. Vzala jste to trošku „opačným směrem“, než je zvykem, že?

Vůbec to není klasický příběh. Ale já to tak asi v životě mám se vším. A teď se to ukázalo i tady. Jak moje maminka říká: „Já se u Hanči nedivím… Ona je střelec.“ (smích)

Střelec nejen v životě, ale i na hřišti. V příští sezóně budete pálit ve druhé francouzské lize.

Asi už to ode mě nikdo nečekal. Ano, už jsem toho napovídala do novin dost, že mi stačí domácí soutěž, že jsem spokojená v Písku - a to opravdu jsem a vždy budu. Že se teď víc budu věnovat dětem a házená je jen koníček. Ale kdo tu házenou fakt dělá rád a dělá jí už přes 20 let, tak už ví, co jsou jeho cíle, sny. A mně tento sen prostě z profesionálního života házenkáře chybí a když bych to nepřijala teď, tak už nikdy. A nechtěla jsem si nikdy vyčítat, že jsem to nezkusila.

Jak bude tedy vaše zahraniční angažmá v praxi vypadat? Vyrazíte do Francie s celou rodinou? Tedy i s dětmi?

Na začátek tam pojedu s celou rodinou, ale po týdnu manžel odjede, jelikož má práci tady v Čechách a nemůže kvůli ní odjet. Ale bude hodně dojíždět. Sám říkal, že bude jezdit každých 14 dní. Klub mi zařídil školku pro děti a na tréninky a zápasy bude k dispozici chůva. Ale není to, že bych děti vůbec neviděla. Toto angažmá se jeví, že je dost rodinné a děti se mnou budou i na tréninku, akorát někde mimo hřiště.

Co vás na zahraničním angažmá nejvíc lákalo? Ta zkušenost? Úroveň házenkářské soutěže?

Lákala mě zkušenost zase něco poznat, vidět tu mentalitu v jiném klubu, když přijdu jako cizinka. A lákala mě i úroveň soutěže. Sice jsem starší (úsměv), ale jdu se přiučit i novým věcem.

Zvažovala jste i nějaké jiné nabídky na angažmá?

Nezvažovala jsem jiné nabídky. Prostě buď to bylo už napořád tady v Česku, anebo poslední rok v Sambre.

Těšíte se na život ve Francii? Typické jídlo a životní pohodu?

Na jednu stranu se hrozně těším, až to vše poznám, ale na druhou stranu se strašně bojím, abych to zvládla s dětmi. Abych pravdu řekla, tak vím, že to bude těžké, ale je to pro mě taková výzva a jestli tohle dám, tak už mě opravdu nikdy nic nepoloží. (smích)

Stanovila jste si to vnitřně nějak tak, že se chcete určitě třeba za rok vrátit nebo když se vám tam bude líbit, zůstanete?

Teď v posledních 3 až 4 týdnech je to mazec… Rozhodovat se, ptát se na všech frontách, počítat s tím, že teď to není starost jen o mě, ale i o ty děti. Moje děti teď mají 5 let a příští rok nastupují do školy, takže to mám vnitřně nastaveno tak, že do školy půjdou v Čechách, a proto to vidím tak, že opravdu jdu do Francie na rok.

Jaké ambice má Sambre? Tušíte, co vás po stránce výkonnosti ve Francii čeká?

Sambre teď skončilo předposlední a myslím, že ambice jsou jasné - být mezi čtyřmi nejlepšími v tabulce. Trenér už mě má nějak na koukanou, vypadá to, že se pěkně budeme doplňovat s mojí spoluhráčkou. Trenér ode mě bude chtít to, co hraju tady. Tedy střelecká dravá spojka a obránce na trojkách.