Polská liga byla odpískána, brankář Martin Galia dotáhl Górnik Zabrze ke třetímu místu. Smlouvu má i na další ročník. Zároveň už se chystá na život po kariéře. U házené zůstane, to je jisté. Gólmany v zahraničních klubech trénuje už několik let, brzy se tomu začne věnovat na sto procent. „Moje vize je spolupráce s českými národními týmy, od juniorů až po muže,“ přiznává karvinský odchovanec v rozhovoru pro Sport.

Díky pandemii koronaviru jste postoupili de facto bez boje na lednové MS v Egyptě. Těší vás to i za těchto okolností?

Udělal se klíč, na jehož základě postoupily týmy, které šly dál ze skupiny na posledním mistrovství Evropy. Tímto bonusem jsme si to zasloužili. Těší mě, že se zase po čase podíváme na mistrovství světa. Pro týmy, které o to nemohly bojovat, je to samozřejmě nepříjemné. Mají smůlu. V kvalifikaci by nás nečekalo nic jednoduchého. Černá Hora má hodně kvalitní tým, bylo by to padesát na padesát.

Čekal jste, že světová federace rozhodne takto?

Vůbec. Tohle řešení mě nenapadlo. Akorát jsem si říkal, jak to chtějí termínově zvládnout. Na podzim měla začít další kvalifikace, budou se hrát evropské poháry. O rok se posunula olympiáda. Zátěž pro hráče by byla neuvěřitelná. Takže padlo rozhodnutí od kulatého stolu. Myslím, že rozumné. I když Polsko, jak jsem četl, se odvolalo a čeká na divokou kartu. Jedna nebo dvě by snad měly být. Vlčáků je ale trošku víc. První pod čarou byla Makedonie. Víme, že má v evropské federaci silné slovo. Podle mě tu divokou kartu dostane.

Bude se vás vrchol příští sezony osobně týkat?

Pokud mě trenéři vezmou a budu zdravý, tak ano. Musím se samozřejmě na turnaj připravit, abych mohl předvést to, co umím. Hraje se každý druhý den, mezinárodní scéna je trošku rychlejší. Skončí zápas a okamžitě se připravujete na další. Jako brankář musím pořád sledovat protihráče, videa, analyzovat. To zabere hodně času a sil. Není to pro mě úplně jednoduchá věc. Jak po fyzické, tak i psychické stránce. Zhruba už měsíc před šampionátem se snažím víc trénovat. V červnu bychom měli mít v Zubří soustředění, ještě se o tom s trenéry pobavíme. Se mnou už to není o dlouhodobém plánování. Domluvíme se, jestli to jde, nebo ne. Musím se na to cítit. Jinak to nemá cenu.

Teď se cítíte, že?

Po dvou měsících doma jsem odpočatý. Stal se ze mě domácí kutil, zahradník. Trénuju individuálně. Chodím do posilovny, jezdím na kole, plavu v bazénu. Cítím se výborně, ale na hřišti je to něco jiného. V pondělí jsem byl tady v Petrovicích poprvé hrát fotbal a kondičně to nevypadalo úplně optimálně.“

Je kondice pro házenkářského brankáře důležitá?

Já jsem typ brankáře-skokana. Snažím se dirigovat obranu, motivovat spoluhráče. Kondice je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. Kdysi jsem jí nedával takovou váhu. Bral jsem to, jako by mi patřil svět. Hrál jsem v nejlepší lize světa, za dobré týmy. Dneska o házené víc přemýšlím. Dívám se na to s větší rozvahou. S přibývajícím věkem cítím, že rychlost reakcí už není taková. Musím to udržovat v nějaké normě, abych pořád mohl předvádět adekvátní výkony. Samozřejmě nemusím mít fyzičku jako hráči v poli. U nás brankářů jde o starty na dva, tři metry. Dopředu, dozadu. Prostě výbušnost.

Jaký somatotyp brankáře v současnosti frčí?

Nejlepší je, aby v týmu byly rozdílné typy. Jeden skokan a druhý, který spíš vykrývá prostor. Pak máte dvě varianty, dokážete se líp připravit na protivníka. Pokud jsou typově obra brankáři stejní, je to špatně.

Střely se zrychlují?

Mám pocit, že kdysi to hráčům letělo víc. Byly to větší rány. Dnes jsou zase propracovanější. Je vidět, že házená šla technicky dopředu. Hráči dokážou lépe pracovat zápěstím. Už to nejsou hody kamenem. V jakémkoliv míčovém sportu už nevidíte tlustého hráče. Možná s výjimkou pár pivotů. Dřív bylo normální, že i hráč na spojce měl trošku bříško. Teď jsou všichni atleti.

Co vás bolí po zápase?

Nic konkrétního. Jsem celkově unavenější, tělo je vyšťavené. Letošní mistrovství Evropy v Rakousku byl pro mě nejtěžší turnaj v kariéře. Vymačkal jsem se skoro do nuly. Pak jsem dokázal ležet v posteli i deset, dvanáct hodin. Normálně mi stačí spát šest, sedm.

Jaké střely nesnášíte?

Nejhůř čitelní jsou levorucí hráči. Je to dané i jejich koordinací pohybu. Víc se setkáváme s praváky, těch je možná devadesát procent. Házená šla strašně dopředu. Hlavně co se týká připravenosti hráčů a taktiky. Dnes už nejde do obrany člověk, co má jen sílu a umí to mlátit. Musíte hrát i hlavou. I dobrý obránce dokáže vyhrát zápas. Jsem zvědavý, jaké to bude za deset let. Možná budou z některých roboti.

Celý rozhovor čtěte zde