Jonáš: Já si toho strašně vážím. Byl to jeden z mých snů, abych si mohl s bráchou v reprezentaci zahrát. Jsem šťastný, že tady můžu být.
Vojtěch: Já jsem samozřejmě rád, že se brácha dostal na sraz áčkové reprezentace. Kdyby nám to někdo řekl v době, kdy jsme začínali s házenou, tak bychom tomu asi těžko věřili.
Vojtěch: Já jsem začínal s tenisem, protože táta byl tenista. Asi do šesti nebo sedmi let jsem hrál tenis, pak jsem přešel na házenou. Vzhledem k tomu, že brácha je mladší, tak to pro něj byl jasná volba. Šel rovnou na házenou, protože jsem ji hrál já.
Jonáš: Já jsem začal v první třídě v šesti letech, protože brácha už hrál. Žádný jiný sport jsem nikdy nedělal.
Jonáši, byl pro vás bratr vzorem?
Jonáš: Ano, do teď je pro mě vzorem.
Co jste se od něj naučil?
Jonáš: Přemýšlím…
Vojtěch: Myslím, že je těžké říct, co přesně jsme se naučili. Spíš jsme se vzájemně podporovali, zápas od zápasu jsme si radili, co bylo dobře, co bylo špatně. Vyříkávali jsme si různé věci, ale neřekl bych, že jsem ho přímo něco specifického naučil. Házenou už ovládáme oba stejně. Mezi námi je to hlavně o psychické a morální podpoře.
Vojtěch Patzel
Jonáši, pro vás je to premiéra v seniorské reprezentaci, ale už jste byl v těch mládežnických. Jaký je to rozdíl?
Jonáš: Rozdíl je to obrovský. Všichni jsou tady vyšší, silnější, celkově házenkářsky vyspělejší. Je to pro mě náročnější a musím do toho dávat mnohem víc.
Jste tady nejmladší, jak se cítíte?
Jonáš: Je to zvláštní pocit, ale snažím se to nějak zvládnout. Nějak super náročné to není.
Vojto, vy už jste nastoupil na lednovém EURU. Jak jste si to užil?
Vojtěch: Podívat se na velkou házenkářskou akci bylo skvělým zážitkem, samozřejmě jsem byl hodně nervózní. Bylo to pro mě poprvé, když nepočítám juniorské nebo dorostenecké EURO. Bylo neskutečné vidět všechny top hráče naživo, a dokonce si proti nim zahrát. Byla to pro mě obrovská zkušenost a super zážitek.
Jonáš Patzel
Jonáši, fandil jste bratrovi?
Jonáš: Ano, koukal jsem na každý zápas a doufal, že se tam dostane na co nejvíc minut a bude se mu dařit.
V uplynulých měsících jste nemohli na palubovku. Jak jste trénovali doma?
Vojtěch: Byla to jedna velká improvizace, protože bydlíme v Praze a nemáme možnosti jako člověk se zahradou. Objednali jsme si činky, gumy, a tím jsme se snažili udržovat. Určitě to není tak, že bychom nabírali sílu, všechno to bylo spíše na udržení. Když už jsme mohli začít chodit ven, tak to byla outdoorová hřiště nebo basket.
Co vám nejvíc chybělo?
Jonáš: Mně asi nejvíc chyběla házená, zajít si s kluky na trénink, popovídat si.
Vojtěch: Házená mi samozřejmě chyběla, ale není to úplně všechno. Chyběl mi i všeobecný sociální život. Dostat se ven, zajít si sednout na kávu. Svoboda mi trošku chyběla, být furt zavřený doma není nic úplně pro mě.
Jak se těšíte na příští sezonu?
Jonáš: Moc se těším, bude to moje první sezona mezi muži v extralize. Jsem zvědavý, jak mi to půjde. Doufám, že se umístíme co nejlíp.
Vojtěch: Já se samozřejmě taky těším, jako na každou novou sezonu. Doufám, že to dotáhneme co nejvýš.
V úterý 9. června se bude na YouTube vysílat galavečer Házenkář sezony. Budete ho sledovat?
Vojtěch: Pokud nebudeme mít trénink, tak se na to určitě podíváme. Snad nám to wifi doma zvládne, teď s ní máme trochu problém.
Střílí Vojtěch Patzel, v pozadí s červenými rukávy bratr Jonáš Patzel.