foto: Deník / Bedřich Klíma

Ten je tradičním kláním ženských reprezentací a v Chebu se konal již jeho 37.ročník. Češky na něm dokázaly s bilancí dvou výher (nad Norskem a Rakouskem) a jedné prohy (s týmem Španělska) vybojovat druhou příčku.

My jsme se pak po skončení turnaje zeptali na pár otázek českého trenéra Jana Bašného, jaké byly jeho dojmy z první akce s reprezentačním celkem žen.

ČSH: Pane Bašný, máte za sebou první akci s týmem žen, jak byste ji zhodnotil?

Jan Bašný: "Ze sportovního hlediska pro nás turnaj dopadl dobře. Prohrát se silným Španělskem o čtyři branky, to není žádná ostuda. V zápase s Norskem od nás nikdo nečekal, že jej takovým způsobem zvládneme. Především v první půli soupeř nevěděl, co proti nám hrát. Ve druhém poločase jsme pak prokázali morální síly a dokázali utkání dovést do vítězného konce. A nakonec jsme porazili Rakousko, celek, se kterým jsme v posledních dvou měřeních dvakrát prohráli. Před akcí jsem řekl, že mi nebude stačit jedna výhra. Vyhráli jsme dvakrát, takže jsem spokojený.“

Jak se vám dařilo v zápasech aplikovat to, co jste chtěl při trénincích s týmem cvičit? A případně, jaké změny v herním systému budete muset provést?

„Měli jsme čtyři dny na to, abychom jednotlivé fáze hry vyzkoušeli. Byl jsem příjemně překvapený, že v zápasech se naše hra postupně zlepšovala. Naše hra se zrychlovala a s tím by logicky měly přibývat technické chyby. Ale nebylo tomu tak, ba právě naopak. Moc změn dělat nebudeme, ani na ně není příliš času. Určité změny budeme dělat v postupném útoku, tam jsme měli největší potíže.“

Jak se vám podařilo splnit úkoly a cíle, které jste si před akcí předsevzali?

„Splněním snad nejdůležitějšího úkolu bylo, abychom se dokázali v týmu naladit na stejnou komunikační vlnu. A to se nám podařilo a vydrželo to až do samého konce. Druhým důležitým splněným cílem je to, že jsme přesvědčili hráčky, že hra českého týmu není jen o šestici házenkářek, o základní lajně, ale že všechny hráčky mají v týmu svoji úlohu. Na to byl zaměřen i styl střídání, kdy se všechny dostaly do hry a mezi jednotlivými hráčkami, které v jednotlivých fázích nastoupily, nebyl žádný markantní rozdíl.“

Překvapilo vás něco v průběhu akce ať již pozitivně nebo negativně?

„Jak jsme již zmínili dříve, překvapilo mne, že se zvyšující se rychlostí naší hry nepřibývaly technické chyby. Zvyšoval se počet našich útoků, ale ne počet chyb a ztrát míče. A z toho je poznat, že hráčky se dokázaly přizpůsobit stylu naší hry. Bohužel se ukázalo, že téměř polovina týmu není tak dobře fyzicky připravena, jak bychom si představovali. Díky únavě pak hráčky nedokázaly řešit určité herní situace tak, jak by bylo potřeba. Tomu jsme se snažili čelit i častým střídáním. Rezervy máme určitě i v postupném útoku, lepší mohla být úspěšnost střelby z prostoru křídel a z prostoru spojek. U těch mi chybí také střelba ze země, kterou všechny hráčky umí, ale nepoužívají ji tak často, jak bychom si představovali. Do budoucna bych také rád více využíval hru na dva pivoty, ale to je dlouhodobá záležitost. A je také škoda, že na akci nakonec neodjely spojka Černá ze Slavie ani brankářka Raníková z Olomouce, byť obě odehrály víkendová utkání před začátkem akce. Obě trápila tréninková absence a nemoc, o kterých jsem se bohužel dozvěděl až den před začátkem soustředění.“

Po dlouhé době se do týmu vrátila brankářka Ajglová, po kratší absenci pak spojka Vojtíšková. Ale předpokldám, že nebyl problém se zařazením zkušených házenkářek mezi ostatní...

„Konkrétně působení Ajglové v týmu beru velice pozitivně. Určitě se zařadila k vůdčím typům, které potřebujeme svými herními zkušenostmi i přístupem k reprezentaci a tréninkům. Stejně tak Vojtíšková. Chyběla nám sice Simerská, ale našly se jiné, které tým táhly. Skoro každá hráčka z týmu dokázala zasáhnout do diskuze, komunikace ve hře i mimo ni. Ani mladší hráčky nezůstaly pozadu, všechny měly stejně důležitou roli.“

Každé utkání byla kapitánkou týmu jiná hráčka, kdo určoval, která z nich to bude?

„To jsme vybírali my trenéři. Chtěli jsme tím vysvětlit a ukázat děvčatům, že je nám jedno, kolik komu je a vždy jsme před zápasem oslovili jednu z nich, zda tuto funkci přijme. Já osobně nejsem ani zastáncem toho, aby tuto funkci zastávala jediná hráčka.“

Při zápasech jste měli s trenérem Polozem rozdělené role. Zatímco on se věnoval komunikaci s brankařkami, Vy jste měl na starosti hráčky. Jak se vám na první společné akci spolupracovalo?

„Přestože jsme oba ze Zlína a nemáme k sobě věkově daleko, tak jsme se vzájemně předtím v Čechách nepotkali. Občas jsme se střetli až po našem odchodu do zahraničí, kdy jsme se setkali na trenérských seminářích nebo vrcholných akcích. Takže pro nás to byla opravdu první vzájemná zkušenost. Role jsme měli rozdělené dopředu, já jsem řekl, jak si to představuji, kdo se o co a o koho bude starat, jakým způsobem povedeme tréninky a porady. A myslím, že to fungovalo.“

V rámci turnaje proběhlo i setkání trenérů, jaký z něj Vy osobně máte pocit?

„Komunikace se rozjížděla ztěžka, první den to byl spíše monolog z naší strany, ale druhý den se již komunikace mezi trenéry rozproudila. Podle ohlasů vím, že se jim líbila diskuze s kondičním trenérem. Diskutovali jsme také o zápase se Španělskem. Pozitivní určitě bylo a tomu věřil málokdo, že se na turnaji sejdou opravdu všichni interligoví trenéři. Určitě bych do budoucna uvítal otevřenější komunikaci a to nejen mezi námi a trenéry, ale i mezi trenéry samotnými. Zatím nefunguje profesní loajalita, která by mezi nimi měla být.“

A otázka na závěr. Nyní jste se po týdnu vrátil zpět ke svému klubovému zaměstnání..

„Těžko se mi do toho dostává, když jsem tu nebyl, tak jsme hráli utkání proti St.Raphael, které se nám příliš nepodařilo, takže mám dost práce. Ale naštěstí je to snad jediná kolize termínů klubové soutěže a národního celku. Hlavní je, že mi vyšli vstříc ve vedení klubu a umožnili mi vůbec trenérské angažmá u národního celku.“

Děkujeme za rozhovor.