České dorostenecké reprezentantky se v pondělí odpoledne vrátily z mistrovství Evropy v Srbsku. O tom, jaký šampionát byl, a to nejen z našeho pohledu, jsem si povídala s trenérkou celku Martinou Papežovou. Jsem si jistá, že v článku najdete velice zajímavé informace.
Náš celek na šampionátu obsadil čtrnáctou pozici a stejně jako kolegové z týmu dorostenců se nevešel mezi nejlepší desítku evropských celků. Proč tomu tak je a jak se lze dostat zpět do první desítky týmů? Odpovědi k zamyšlení nás VŠECH najdete níže…
ČSH: v první otázce se vraťme k našim zápasům v základní skupině. Můžete popsat, jak naše výkony vypadaly a v čem byly největší rozdíly mezi naším týmem a především celky Dánska a Ruska?
Martina Papežová: „První dvě utkání nebyla naše hra nejhorší, ale soupeřky byly výrazně lepší. Rusko bylo silnější a Dánsko individuálně lepší. V prvním poločase s Ruskem hráčky překvapivě zjistily, že všichni hrají od první minuty naplno a na hřišti jsou od toho, aby se snažily dát branku. Bohužel v našem případě to bylo zpočátku o odehrávání míče spoluhráčkám. Ve druhém poločase byla naše hra výrazně odvážnější což se na konečném výsledku projevilo (po prvním poločase vedlo Rusko o deset branek, celkem jsme prohrály o jedenáct gólů). Utkání s Dánskem, ač tomu výsledek neodpovídá, bylo jedno z našich nejpovedenějších na ME, první poločas jsme dokázaly hrát velmi dobře v obraně a narušovaly dánskou kombinační hru. Tím jsme s Dánkami dokázaly držet krok po taktické stránce, ale ve druhém poločase už nás přehrávaly svými individuálními schopnostmi.“
Jak vypadala naše hra v dalším průběhu šampionátu?
„Velkým zklamáním byl pro mě výkon družstva ve dvou dalších utkáních proti Rumunsku a Chorvatsku. Výkonnost obou soupeřů určitě nebyla taková, abychom s nimi měly prohrát o sedm, resp. o patnáct branek. V těchto utkáních jsme zahrály hluboko pod své možnosti, navíc s velkým množstvím chyb v útoku, což umožnilo obou soupeřům střílet „jednoduché“ branky z rychlých útoků. K tomu se přidala nedůsledná obrana, kde jsme dělaly základní taktické chyby při obraně spojek a předávání pivota. Rumunky v předchozích zápasech s Ruskem i Dánskem vypadaly hůře než my, jenže my jsme proti nim podaly špatný výkon a snadné vítězství jim darovaly. S Chorvatskem se nám nepovedl začátek, nedokázaly jsme ubránit vynikající spolupráci spojka – pivot a ten zápas byl rozhodnutý za dvacet minut.
Ve skupině o 13.-16.místo jsme pak nastoupily proti Slovensku a Makedonii, v závěrečném zápase o konečné umístění nás čekaly opět Slovenky…
„Poslední tři utkání už jsme odehrály podstatně lépe než předchozí dvě. První utkání se Slovenskem jsme odehrály s podstatně větší motivací než soupeř. Přály jsme si v dalším zápase narazit na Makedonii, která se jevila jako přijatelnější soupeř než Litva. Dařilo se nám v obraně, slušně zachytaly brankářky a naše hra v útoku byla podstatně klidnější.
Utkání s Makedonii bylo po všech stránkách vydařené, nutno dodat že soupeř hrál v druhém poločase dost odevzdaně takže výsledek byl nakonec výraznější než jsme všichni čekali.
„Bohužel pro nás pak ale Slovenky v dalším utkání porazily Litvu, která do té doby dělala celkem slušné výsledky, a v posledním zápase nás tak čekal již pošesté za poslední dva roky stejný soupeř. Navíc se jednalo o druhý zápas během pouhých tří dní. Družstva už se neměla čím překvapit, rozhodlo naše neproměňování vyložených šancí v začátku druhého poločasu, kdy byl stav vyrovnaný. Kromě tří sedmimetrových hodů jsme neuspěly ani jednou z pěti zakončení z křídel a spálily jsme i tři rychlé útoky.“
Nakonec se podle konečného umístění ukázalo, že nejsilnější byla právě česká skupina s Dánskem a Ruskem. Jaký odstup má prvních pět týmů od těch ostatních? A byla to opravdu ta nejlepší družstva na šampionátu?
„Umístění družstev není nijak překvapivé a je zcela zasloužené. Dánsko si titul určitě vybojovalo právem, předvádělo vynikající obranu 0:6 podpořenou skvělou dvojící brankářek a útok, kterému nechybělo nic z moderní házené jako střelba z dálky, vynikající hra jedna na jednu, úžasná hra křídel a spolupráce s pivotem.
Rusko spoléhalo tradičně na svoji sílovou házenou, která v těchto kategoriích vyniká ještě víc než v seniorské, kde už se biologický věk a silová připravenost srovnává. Střelba z dálky a silové uvolnění na brankoviště převažovalo nad jakoukoliv další spoluprací s křídly nebo s pivotem.
Norsko a Francii jsme bohužel vzhledem k rozpisu turnaje (tyto týmy hrály všechny zápasy v Niši a my zase všechny zápasy ve Vrnjačka Banja) viděly jen v jednom zápase a to v boji o 3.místo. Z jednoho zápasu se těžko dají dělat nějaké závěry. Norsku se ten zápas povedl, dobře bránily a toho dokázaly využít k brankám z rychlých útoků, Francii se naopak nedařila střelba z dálky, kdy jejich klíčové spojky měly problém trefit branku.
Maďarsku na šampionátu chyběla jejich nejlepší a zcela určitě klíčová spojka (byla zařazena do družstva juniorek, které se připravuje ME juniorek v Maďarsku začátkem srpna), takže bez ní je pro ně umístění na 5.místě velkým úspěchem. Naopak s touto hráčkou by mělo Maďarsko určitě šanci i medailové postavení.
Bylo pro vás umístění některého týmu překvapením nebo naopak, zklamala vás hra některého z celků?
Zajímavé je určitě umístění družstva Švédska v první osmičce (snad poprvé v historii mládežnických šampionátu do 17let). Jejich hra sice nebyl nijak seversky pohledná, ale velice účelná s minimem chyb a s vynikající hrou jedna na jednu. Jinak dá se říci, žádná velká překvapení se nekonala, týmy které opticky měly na to postoupit do první osmičky do ní postoupily, ty co mohly při troše štěstí postoupit pak s přehledem bojovaly o devátou příčku (GER, ROM, SRB, CRO) a ty co měly být na zadních pozicích tam taky byly (SVK, CZE, LIT, MKD).
Nizozemsko skončilo na šesté příčce, u dorostenců dokonce o příčku výše… Jaký je u této země výkonnostní růst a troufáte si říci v čem spočívá?
Musím přiznat, že jejich hra, stejně jako před dvěma lety v Bratislavě, byla vynikající. Nizozemská házená je založená na úžasném přechodu do rychlého útoku, a i když sice občas zaskřípe při hře na postavenou obranu, je zážitkem sledovat obrannou fázi týmu a hlavně již zmiňovaný přechod do rychlého útoku s úžasným tahem některých hráček.
Zajímavost se vyskytla třeba v prvním jejich utkání s Chorvatskem, kdy Holanďanky prohrávaly už 8:12. Poté ale změnily obranu na vysunutou obranu, kdy jejich nejméně vysunutá hráčka bránila na hranici devíti metrů. Chorvatky si s touto obranou, navíc s vynikajícím zajišťováním, nedokázaly poradit a prohrály celkem jednoznačným rozdílem. Hra Nizozemska sice stačila „jen“ na šestou příčku, ale utkání ve skupině Nizozemsko – Švédsko bylo jedno z nejhezčích hraných ve Vrnjačke Banje, kdy se obě družstva přetahovala po celý druhý poločas o vedení a bohužel pro Holanďanky utkání skončilo v momentě kdy vedl soupeř J. Myslím, že je to země se kterou se bude muset čím dál více počítat.
A důvody jejich herního růstu? O ty jsme se zajímala již při ME dorostenek v Bratislavě před dvěma roky. V Nizozemsku existuje házenkářská akademie, kde hráči a hráčky trénují v některých týdnech až 9x týdně, z toho 4x týdně házená, 4x týdně kondiční trénink (posilovna, aerobní sporty, klasická fyzička), 1x týdně gymnastika, kompenzační cvičení. V akademii pracuje celkem 14 lidí (trenéři, fyzioterapeuti, kondiční specialisti, psycholog, technický vedoucí apod….) Trenéři v akademii jsou zároveň i trenéry u reprezentačních výběrů. Trenérka, která je u ročníku 90-91 jako hlavní trenér, působí u ročníku 92-93 jako asistentka, a naopak asistentka u ročníku 90-91 působí u ročníku 92-93 jako hlavní trenérka. Vzhledem k tomu, že počet obyvatel i házenkářská základna je srovnatelná s naší zemí, tak musím říct, že tento model by se mi i u nás velice líbil. Ale v našich podmínkách na něj bohužel nejsou PENÍZE L a ani CHUŤ obětovat zájmy oddílu před zájem reprezentace.
Na šampionátu Česko získalo cenu fair-play pro nejslušnější družstvo, jak potěšitelný je zisk této trofeje?
Když už jsme skončily tak jak jsme skončily, tak slyšet jméno Česka na závěrečném ceremoniálu je určitě fajn. Je fakt, že jsme jako tým vystupovaly po celé ME ve všech utkáních velmi korektně a vyvarovaly se na rozdíl od některých soupeřů jakýchkoliv zbytečných trestů za protesty apod. Ukazuje to také, že naše obrana nebyla záludná ani tvrdá, ale myslím že to souvisí i s tím, že nám v ní chyběla potřebná síla k udržení soupeře.“
Velice zajímavé pak bylo finálové utkání mezi Ruskem a Dánskem. Ve kterém Rusko vedlo v poločase již o šest branek, aby nakonec zvítězil severský celek. Jak zápas vypadal?
První půle vyzněla jednoznačně pro Rusky, které střílely z dálky a Dánky trošku znervózněly z toho, že se jim nedaří v obraně. Navíc se nemohly prosadit proti ruské obraně 1:5.. Do té doby suverénní dánská brankařka šla střídat již v průběhu prvního poločasu a vypadalo to na jednoznačný zápas. Ve druhé půli však Rusky začaly hrát pomalu a na jistotu, zatímco Dánky zpřesnily obranu a nenechaly jim čas na střelbu. V desáté minutě se do branky vrátila první brankářka a doslova zavřela bránu (tři 7m hody, náskoky, křídla)… Rusky sice moc branek nedávaly, ale Dánky se pořád nemohly dotáhnout a ještě asi deset minut před koncem to bylo o tři až čtyři branky. Pak ale dánský trenér překvapil soupeře vysunutou obranu hrou a v útoku vsadil na hru na dva pivoty. Z toho Dánsko těžilo a dokázaly se prosadit jak spojky tak pivotky Dánska. To výsledek otočilo ve svůj prospěch. Rusko sice ještě jednou vyrovnalo, ale dvě minuty před koncem dánská nejlepší hráčka Louise Madsen vzala zodpovědnost na sebe (ačkoliv se ji do té doby z dálky příliš nedařilo, tři její pokusy skončily mimo branku, dvakrát mířila do brankářky, ale po šesté se nebála do „toho“ jít). Rusky měly ještě dvakrát šanci vyrovnat, ale vyložené šance neproměnily.“
V čem lze vidět kvalitu dánské školy, proč jsou jejich týmy tak úspěšné (a teď myslím především mládež)?
„V Dánsku je velké množství klubů, velké množství hráček, žádný tlak na výsledky do 14 let. Praktikuje se všeobecná kondiční a obratnostní příprava klidně už od šesti let, ale všestranná, je kladen důraz na herní činnosti jednotlivce, jak útočné tak obranné…
Od čtrnácti let pak funguje vynikající práce s talenty formou kempů talentované mládeže, které se konají vždy o víkendu 4-6krát za rok. Jsou ve třech oblastech, každá oblast má své tři trenéry, kteří mají na starost kemp pro cca 40 hráček. Na závěr sezóny je celostátní kemp v délce jednoho týdne. Na něm je prováděno testování, zdokonalování herních činností jednotlivce, kondiční programy pro všechny hráčky, ale hlavně každá hráčka dostane výstup, co má dělat do dalšího kempu a to jak herně tak i kondičně. A na každém dalším kempu pak probíhá kontrola výkonnosti. Funguje zde práce s psychologem, radí jim při výběru vhodné střední školy, se životosprávou apod.“
Kudy pro nás vede cesta mezi nejlepší desítku týmů?
„Musíme zlepšit práci s mládežnickými družstvy. Rozvíjet pohybové schopnosti, učit důsledně základní herní činnosti (velký problém máme třeba neustále s přihrávkami v pohybu a se zpracováním míče v rychlosti a to už se na repre přece nedá učit)! Musíme rozvíjet hravost a osobnost hráče, ne jej unavovat tím, že už v mladších žákyních musí něco vyhrávat, vše dělat dobře, nedělat chyby a nestřílet z dálky, ale hrát jen nacvičené signály, aby byl trenér spokojený že jeho tým vyhrál.
A po přechodu do dorostu TRÉNOVAT, TRÉNOVAT, TRÉNOVAT. Je potřeba dostat repre hráčky na co nejvyšší počet tréninků, protože některé z hráček našeho týmu stěží trénují pětkrát týdně. Oddíly, které nemají centra mládeže nemají na větší počet tréninků peníze ani trenéry. Oddíly středisek mládeže sice trénují pětkrát týdně, ale ne všechny hráčky absolvují všechny tréninky.“
Jak zvládaly hráčky po více jak měsíční herní pauze návrat do herního zatížení a jak vám vyhovuje termínu ME?
„Termín ME pro tuto kategorii je dobrý. V našich podmínkách je určitě lepší než konec srpna, jako tomu bylo dříve. Hráčky zůstanou po sezoně v tréninku v oddíle, do toho se přidají individuální plány, soustředění reprezentace a mezistátní zápasy. Pak ta pauza není nijak dlouhá (letos to bylo 6týdnů). A po skončení ME mají čas si odpočinout a doléčit drobná zranění před další sezonou.“
Nyní položím stejnou otázku jako pro trenéra reprezentace dorostenců - co nám oproti ostatním celkům nejvíce chybí?
„Je to větší kvalita prováděných herních činností jednotlivce. Naše spojky umí jednu, aximálně dvě věci dobře, ale ostatní průměrně nebo vůbec, takže v jakékoliv herní koncepci (kde chybí více variant řešení) e jejich hra pro soupeře v obraně velmi čitelná. ále výrazně zaostáváme ve hře s pivotem, tento článek hry se ve většině oddílů trénuje nahodile a bez systému, na soustředění reprezezentace pak teprve učíme pivoty správně postavit clonu (kde a jak) a spojky, aby s nimi dokázaly spolupracovat! Bohužel velký rozdíl byl znát i v silové připravenosti našich hráček, která neodpovídala úrovni našich soupeřů s výjimkou Slovenska. Naše hráčky ve srovnání se soupeři vypadají skoro jako děti, velmi křehce a hubeně a to se v soubojích jedna na jednu v útočné, ale především i v obranné fázi projeví. Síla nám však chybí i v razanci střelby a v dynamice pohybu a odrazu.“
Na závěr se zeptám na individuální výkony českých hráčů, je někdo, koho byste z týmu vyzdvihla?
„Našim největším problémem na šampionátu bylo proměňování střeleckých šancí a to šancí vyložených (pozn.stejně jako u týmu dorostenců). Procento střelby bylo špatné a když se nedaří v útoku, odrazí se to i na práci v obraně a úspěšnosti brankářek. Bohužel se po celé ME vůbec nedařilo našim spojkám, které se na ME nepotkaly s formou a jejich výkon byl pro nás velkým zklamáním. Celkem slušné výkony podávaly Kubáčková, Pekařová a Ryšánková, ty odehrály většinu času z utkání. Ale nechtěla bych nikoho příliš vyzdvihovat, protože na hřiště se dostala většina hráček a každá na něm odvedla nějakou práci.“
Co tedy čeká celek dorostenek v dalším roce?
Teď máme rok do dalšího mistrovství Evropy. Před ním bude opět několik soustředění a my chceme najít a vyzkoušet další hráčky tak, aby se stávající kádr adekvátně doplnil a začal společně pracovat s výhledem na MS juniorek. To se pro tuto kategorii v roce 2012 koná v České republice…..
Děkuji trenérce Martině Papežové za zajímavé povídání a věřím, že si z něj každý z vás něco vybere, ať již to bude hodnotná informace, rada, ponaučení nebo varování. Českému týmu děkujeme za reprezentaci naší země.
