Týdenní soustředění v Břvích u Prahy okořeněné čtyřmi přípravnými duely s Maďarkami a Ruskami mají za sebou české juniorské reprezentantky. Mezi nimi i kapitánka Lenka Roháčková, brzy dvacetiletá brankařka výběru a interligového celku DHC Sokol Poruba.

„Lenka je gólmankou, která má v této kategorii nejvíc zkušeností, aby také ne, když chytá WHIL. Její výkonnost je nejen optimální, ale i stabilní. Jejím handicapem je malá výška. Lépe by měla vykrývat křídelní prostor. Jde ale o mladou, učenlivou hráčku a tak věřím, že své nedostatky odstraní,“ tvrdí o Roháčkové reprezentační kouč Michal Červenka.

OBRAZ I. – O cestě ke sportu

Lenko, jak jste se dostala k házené?
K házené mě přivedla sestra. Přišla jsem se podívat na její turnaj, bylo mi dvanáct. Házená mě hned chytla, protože jde o rychlou, dravou hru. Od malička jsem chtěla do brány. Trenér zrovna hledal gólmanku, a tak jsem ukecala rodiče a začala.

Jaká byly vaše další kroky?
V Porubě jsem celý svůj brankařský život. Vždycky jsem chytala o kategorii výš, krůček po krůčku, bez nějakého zaškobrtnutí se dostala až do áčka.

OBRAZ II. – O interligové Porubě

Dvojici jste vytvořila se seniorskou reprezentantkou Markétou Dolákovou. Jak jste spokojena se spoluprací a s počtem odchytaných minut?
Jsem naprosto spokojená. Market je skvělá gólmanka, která toho má za sebou už hodně. Jsem proto vděčná za každou minutu, kterou mohu odchytat. Mým cílem je pomoct družstvu. S Market vycházíme skvěle, spolupracujeme v tréninku, při zápasech. Bavíme se o střelkyních soupeřek.

Poruba je čtvrtá v interlize, z českých celků pak druhá. Není to málo?
Někteří lidé říkají, že na to jaké máme v kádru hvězdy, je to málo. Je pravda, že jsme některé zápasy nezvládly. Musíte si ale uvědomit, že spolu hrajeme jen velmi krátce.

Brankařka diriguje obranu. Jaké to je řídit legendy, Vítkovou, Chrenkovou, Dubajovou nebo Tóthovou?
(směje se) No, je to zvláštní. Vím, že musí být celé šťastné, že na ně nějaká mladá holka křičí z branky. Jinak ale s domlouvaním v obraně nemáme problém.

Kam se podělo porubské mládí?
Máte pravdu, že z mých vrstevnic v Ostravě moc hráček nezbylo. Snad jen Péťa Adámková, která je o rok starší, Sylvie Osinová hrající na pomezí áčka a béčka a Denisa Nelhýblová, která nastupuje v béčku. Jinak nevím, co k tomu říct. Holky skončily, začaly se víc věnovat škole, našly si práci. Vaši otázku si občas taky kladu.

OBRAZ III. – O sobě

Čeho si váží Lenka Roháčková na Lence Roháčkové?
Jsem spíš sebekritická, nerada se chválím. Když bych ale měla jmenovat vlastnost pozitivní pro sport, tak jsem veliký „hecíř“. I kdybychom měly prohrávat o deset, dvacet gólů vždycky věřím ve výhru. Navíc prohrát o deset branek nebo o dvě je veliký rozdíl.

Co vám na sobě vadí?
Tvrdohlavost, jsem energický, výbušný typ. Cholerička, která chce všechno rychle změnit, typický beran.

„Beran není krutý. Jenom upřímně věří, že všechno umí dělat líp než kdokoliv jiný.“ Jste to vy?
(směje se) No, tak sedí to na mě. Do všeho jdu po hlavě. Občas mám díky své povaze problémy. Třeba s trenéry. Něco řeknu, i když vím, že má trenér vždycky pravdu (směje se).

Šťastné číslo berana je jedna. Proč nenosíte v reprezentaci jedničku?
Nějak jsem to neřešila, jedničku mám alespoň v klubu. Začínala jsem s šestnáctou, protože jsem se narodila 16. dubna. Teď mám dvanáctku, alespoň jedna jednička mi zůstala.

OBRAZ IV. – O reprezentaci

Cítíte se jedničkou co do postavení v celku?
Nemám ráda rozdělení na jedničku, dvojku, trojku. Každá brankařka je zde proto, že něco umí, a může být v zápase ta nejvhodnější. Domča Műllnerová umí chytat křídla, která já moc neumím. Péťa Kudláčková zase vykrývá z nás tří nejvíc prostoru.

Chytat ale chcete. Řeknete trenérovi, proč máte jít do branky právě vy?
(směje se) To bych neměla říkat já.

Čím se chcete prosadit do reprezentační svatyně?
Tím, že umím chytat (směje se). Je samozřejmě jasné, že chci stát v brance. Myslím, že mi celkem jdou chytat trháky nebo likvidovat střely pivotky. Rezervy mám ve vykrývání křídel. A další v chytání vršků branky, protože jsem malinká. I to se ale dá zlepšit, pokud zapracuji na odrazu.

Z čeho pramení problém v chytání křídel?
To je hodně o trpělivosti, která mně schází. Někdy se neudržím, udělám pohyb dřív než střelkyně, jdu brzy dolů.

Nebojíte se prudkých střel?
(směje se) Ne, za těch osm let jsem si docela zvykla. Je to pro mě výzva. Ráda si hraju se střelkyněmi, najednou se vymrštím a zabráním gólu. Chytat, to je skvělý zážitek.

Jste reprezentační kapitánka. Jak moc zodpovědně funkci berete?
Jsem jednou ze tří kapitánek. Další je Šárka Marčíková z Poruby a Helča Ryšánková z Mostu. Funkci beru nejvážněji, jak to jen jde. Snažím se stmelovat družstvo.

Jak komunikuje cholerik s rozhodčími?
Vím, že bych se měla mírnit, ale občas to jde těžko. Třeba když vidím, že je moje spoluhráčka hrubě faulovaná. To se snad ani nedá.

Jste Ostravanka. V reprezentaci jsou i Pražanky, Plzeňanky... Nepociťujete krajové třenice?
To určitě ne, jsme skvělá parta. Akorát se mi holky občas smějou, že mluvím „kratce“ a rychle. Pražáci zase mluví dlouze, Plzeňáci „tutaj“. Někdy se mě holky ptají na typická ostravská slova. Když přijedu domů, tak mně mamča „nadává“, jak to mluvím.

OBRAZ V. – O soustředění

Máte za sebou týdenní akci ve Břvích. Jak probíhala?
Trenér nám naordinoval dvoufázové tréninky. Součástí akce byly i čtyři přípravné zápasy s týmy absolutní špičky Maďarkami a Ruskami.

S Maďarkami přišly dvě prohry 22:29 a 19:25. Proč?
Maďarky byly lepší v soubojích jedné na jednu. Dávaly nám góly z trháků. My se nedokázaly dostat do střelby, udělaly hodně technických chyb. Soupeřky byly prostě rychlejší.

Na Rusky jste také nestačily. Podlehly jste jim 20:35 a 19:29. Jak utkání probíhala?
Rusky byly také rychlejší. Trestaly nás z trháků, které jsme nedokázaly pokrýt. V obraně jsme nebyly tak tvrdé, jak jsme měly být. Ve druhém zápase už přišlo zlepšení, v obraně jsme je mastily a uhrály přijatelnější výsledek.

OBRAZ VI. – Cíle, cíle a zase cíle

Pojďme k rychle se blížícímu domácímu šampionátu. Jak moc jste si přála, aby bylo mistrovství světa ve vlasti?
Jako každá Češka, moc. V naší kategorii není nic víc než domácí MS. Já hraji doma ráda. Byla bych šťastná, kdybychom hrály skupinu v Ostravě, před nejbližšími.

Trenér Červenka mluvil o umístění ve středu tabulky. Jaké cíle si dáváte vy?
To by bylo krásné. Musíme do toho dát všechny sto procent i víc. Pak můžeme být ve středu tabulky. Bude to těžké, ale my se o to porveme a dáme do toho vše.

Jaké jsou vaše osobní cíle?
Určitě bych jednou chtěla hrát za českou reprezentaci. To je můj veliký sen.

David Nejedlý/Pražský deník
 

Foto 1. a 4. Alex Wipf, 2. a 3. Jiří Růžička